Skutečný domov
Rada stárnoucím laickým žákům, blížícím se smrti
Ctihodná Achaan Chan
Tento ždibec masa, který se zde rozpadá, je pravda. Pravda tohoto těla je neměnným Buddhovým učením. Buddha nás učil, abychom se podívali na tělo, kontemplovali ho a vyrovnali se s jeho charakterem. Musíme být schopni být s tělem v míru, ať je v jakémkoliv stavu. Buddha učil, že bychom si měli být jisti, že je to jenom tělo, které je uzavřeno v žaláři a nedovolit mysli aby tam byla s ním. Teď, když se tělo začíná s věkem rozpadat, nevzdorujte tomu, ale nedovolte mysli, aby upadala spolu s ním. Držte ji odděleně. Posilujte mysl poznáním pravdy o tom, jak věci jsou. Buddha učil, že takový je charakter těla. Jinak to být nemůže. Zrodí se, zestárne, onemocní a zemře. To je veliká pravda, se kterou se teď setkáváte. Dívejte se na tělo moudře a uvědomte si to.
Čím jste vyčerpanější, tím jemnější a ostřejší musí být vaše koncentrace, abyste zvládli bolestivé pocity, které se objevují. Když jste unaveni, přerušte všechno svoje myšlení, nechte mysl, ať se shromáždí a pak se vraťte k vědomí dechu. Udržujte vnitřní recitaci: Bud‑ho, Bud‑ho. Opusťte vše vedlejší. Nechytejte se myšlenek na příbuzné a děti, nechytejte se ničeho. Nechte to být. Nechte mysl, ať se spojí v jediný bod a nechte ji pak spočinout na dechu. Ať je dech tím jediným, čeho si je vědoma. Koncentrujte se, dokud není mysl subtilní, pocity nevýznamné a neobjeví se velká přesnost a probuzenost.
Když je dech hrubý, víme, že je hrubý. Když je jemný, víme, že je jemný. Jak se stále zjemňuje, sledujeme ho a mysl se současně probouzí. Později dech úplně zmizí a všechno co zůstane, je jen pocit probuzenosti. Nazýváme to setkáním s buddhou. Máme pak jasnou bdělou pozornost, zvanou buddho, to, co ví, co je probuzené a zářivé. Je to setkání a prodlévání s buddhou, s vědomím a jasem. Jenom historický Buddha z masa a krve vstoupil do parinibbany. Skutečného buddhu, toho, který je jasný, zářivý a vědoucí, můžeme stále zakoušet a dosahovat i dnes. Když ano, srdce je jedním.
Pojďme tedy a odložte všechno, kromě vědění. Nenechte se klamat, když se při meditaci objeví zvuky a obrazy. Nic nedržte a odložte je. Zůstaňte jen s neduálním vědomím. Nestarejte se o minulost či budoucnost. Buďte v klidu a dosáhnete místa, kde už není kam jít, od čeho ustupovat a co zastavovat, čeho se chápat a na čem lpět. Proč? Protože už není žádné self a žádné „já". To všechno je pryč.
Buddha nás učil, abychom se tímto způsobem vyprázdnili a nic s sebou nenesli. Vědět, znát to a nechat být.
Realizace dharmy, cesty k osvobození z kruhu zrození a smrti, je úloha, kterou musíme každý vykonat sám. Snažte se tedy porozumět učení a nechat věci být. Opravdu se usilujte v kontemplaci. Nebojte se o svoji rodinu. Jsou teď, tak jak jsou. V budoucnosti budou jako vy. Nikdo na světě nemůže uniknout tomuto osudu. Buddha nás učil odložit všechno, co nemá skutečné trvalé jádro. Když odložíte všechno, poznáte pravdu. Pokud ne, nepoznáte. Tak to je a platí to pro každého stejně. Nebojte se tedy a ničeho se nechápejte.
Každý staví dům ze dřeva a cihel, ale Buddha učil, že takový dům není náš skutečný domov. Je pouze formálně náš. Je to světský dům a následuje cesty tohoto světa. Naším skutečným domovem je vnitřní mír. Vnější, materiální dům může být velice hezký, ale není příliš klidný. Je plný obav a úzkostí. Proto říkáme, že to není náš skutečný domov, je jenom vnější. Dřív nebo později ho budeme muset opustit. Nemůžeme v něm žít navěky, protože nám doopravdy nepatří, patří světu.
S naším tělem je to stejné. Máme ho za self, za „já," ve skutečnosti to tak ale vůbec není. Vaše tělo sleduje přirozený vývoj od zrození doteďka, je staré a nemocné a nemůžete mu v tom zabránit. Tak to je.
Podmínky jsou pomíjivé a nestálé, sejdou se v bytost a zmizí, povstanou a zemřou. I když by každý chtěl, aby trvaly. To je hloupost.
Hned jak se zrodíme, jsme mrtví. Zrození a smrt je jen jedna věc. Je to jako se stromem: kde je kořen, musí být i větve. Kde jsou větve, musí být i kořen. Nemůže být jedno bez druhého. Je trochu směšné, jak jsou lidé při smrti zasaženi zármutkem, smutní a v obavách, a při zrození šťastní a radostní. Je to iluze. Nikdo se na ni dosud jasně nepodíval. Pokud chcete opravdu plakat, je tak lépe když se někdo zrodí. Neboť zrod je smrt a smrt je zrod, kořen je větví a větev je kořenem. Když musíte plakat, plačte u kořene, plačte u zrození. Podívejte se důkladně: bez zrození by nebyla smrt. Rozumíte tomu?
Nepřemýšlejte mnoho. Pamatujte jen, že takhle to chodí. Je to vaše práce, vaše služba. Nikdo vám teď nemůže pomoc. Vaše rodina a majetek pro vás nemohou nic udělat. Jediné co vám teď může pomoc, je správné uvědomění.
Neváhejte tedy. Pojďte a všechno odhoďte.
Shambhala Sun, leden 2009, původně leden 1994