Skály

Zříceniny hradu Skály, nazývaného též Štarkov nebo Stařechovice, se vypínají na vysoké skále již mnoho věků. Vypravuje se, že se zde občas zjevuje přízrak skupiny loupežníků, hlídajících svůj poklad.

Tenkrát, psal se věk šestnáctý, opustili páni hrad a na jejich místě se usadila tlupa loupežníků. Zpustlý hrad se jim stal výbornou skrýší pro sebe i pro naloupené poklady.

Brzy se však přihodila lapkům nemilá věc. Voda v hradní studni začala vysychat. Bylo parné letní odpoledne, loupežníci se právě navrátili na své sídlo a chtěli se napít alespoň vody, když nebylo nic lepšího po ruce. Čekalo je ale nepříjemné překvapení. Ve studni už nebyla skoro ani kapka.

Všichni loupežníci láteřili a jejich vůdce pravil: "Snad jen ďábel by nám mohl pomoci, milý braši." A tu se před nimi objevilo čertisko, umouněné od popela, s dlouhými zatočenými rohy.

"bo ode mě chcete, že máte tu drzost volat mě na zem," pravil rozzlobeným hlasem čert a divoce zakoulel očima. Loupežníci se pekelníka jaksepatří polekali a když se vzpamatovali, řekl jejich vůdce: "Potřebovali bychom, aby se voda do studně navrátila." Ďábel odkudsi vytáhl ohořelý pergamen a předložil jej před vůdce lapků. "Podepiš a vody budete mít víc než dost."

Loupežník neváhal, brkem si probodl ruku a krví chtěl smlouvu podepsat. Vše se odehrávalo na okraji studny a lapka při podepisování náhle spadl dovnitř a čert zmizel s ním.

Loupežníci se na vše polekaně dívali a nevěděli, co si bez vůdce počnou. A jak to tak bývá, strhla se divoká mela o to, kdo z nich se stane novým vůdcem. Toho využilo panské vojsko, zaútočilo na hrad, brzy jej dobylo a zapálilo. Loupežníky tenkrát do jednoho pobili a jejich poklady, ty se při té potyčce propadly do nitra země a bortící se zdi je ještě zasypaly.

A od té doby se prý loupežníci kolem zřícenin zjevují a bedlivě střeží svoje poklady.