Skála

V okolí zřícenin hradu Skála se po celý rok prohánějí duchové a mnohokrát je to vskutku divoký rej. Vypráví se, že strážnými duchy hradu jsou Hlehlehel a Vzehlehel. Tyto dva přízraky se zjevují v pustých tajemných zříceninách v nejrůznější době v mnoha různých podobách. Jednou jako mniši, jindy jako černí psi, medvědi nebo třeba trpaslíci s červenou vysokou čepičkou a dlouhým plnovousem.

I stala se počátkem věku patnáctého, kdy žil na hradě Jan Žižka, prapodivná věc.

Na hradě žil Bárta, který tenkráte zradil svého pána, a proto mu chtěl Jan Žižka sedřít kůži. Již, již se chystal k tomu činu, když se zjevil Hlehlehel v kněžském rouchu a Bártu vysvobodil. Ale ne proto, aby mu snad daroval život, ale aby jej mohl sám ztrestat.

Bártu zaklel a ten musí zůstávat v hradním sklepení a nepřetržitě pít pivo. Jen jednou v roce, o masopustu se zjevuje na hradě s korbelem piva v ruce a volá: "Pít, pít, pít!".

Není to však úkol snadný, při jeho cestě po něm hází kameny a posměšně se směje Bílá paní, doprovázená černým psem. Černý pes je jeden ze strážných duchů hradu a Bílá paní je duchem zdejší mladičké šlechtičny, do které se nešťastně zamiloval myslivec a proklel ji, protože jeho lásku neopětovala.

Ani pašije nejsou pro ducha dlouhého Bárty svátkem. Toho dne si duch musí lehnou přes cestu z kostela. Bárta je tak velký, jako je cesta široká. Ten, kdo jej překročí, prý do roka zemře. Proto na něj raději každý šlápne a duch se vrací do svého úkrytu celý špinavý a každičká část těla ho bolí.

Pověst praví, že Bárta se musí vysvobodit ze svého prokletí sám. Stane se tak, až vypije všechno pivo v hradním sklepení.