Sirotčí hrady

Sirotčí hrady 

Zříceniny čnící nad obcí Kletnice nám dodnes připomínají doby, kdy hrad býval ještě pevným sídlem pánů. Trosky hradu střeží podle pověstí několik duchů, přízrak rytíře a černý pes. Podivné však je, že se zde nevypravuje žádná pověst o pokladu, který by hlídali.

Přízrak rytíře se zjevuje mezi zříceninami za jasných nocí, když je měsíc v úplňku. Duch je oděn v obrnění, které při každém kroku řinčí a chrastí. Však není to duch obyčejný, jako každý rytíř má přilbici na hlavě, ale hlavu nemá posazenou na krku, nýbrž ji drží v ruce.

Zakrátko již budete vědět, proč tomu tak je. Přízrak byl za svého života templářským rytířem. Tito rytíři žili vždy v celibátu a on porušil slib svému řádu a na hrad si přivedl ženu, se kterou zde žil. Dokonce mu povila i syna.

Avšak po několika letech bylo rytířovo tajemství odhaleno. Templář byl předvolán k řádovému soudu a odsouzen k trestu smrti.

Jak soud rozhodl, tak se také stalo. Rytíři byla sťata hlava, žena byla z hradu vyhnána a dítě zůstalo sirotkem a nikdo neví, co se s ním tenkrát stalo.

Od těch dob se v troskách zjevuje duch bezhlavého rytíře, který smutně bloudí a hledá svou ženu. Někdy jej na jeho noční cestě doprovází i přízrak malého syna.

Ale nejen za měsíčních nocí se na Sirotčím hradě zjevují přízraky. Každou noc, když zvony odbijí hodinu půlnoční, objevuje se na cestičce, vedoucí ke Kletnici, černý pes s rudýma očima. Divoce poskakuje po strmé stráni dolů.

Jednou tam prý viděli přízrak tohoto černého psa i ve dne, a proto se tamtudy od těch dob lidé báli chodit, aby je přízrak neočaroval, nebo jim nějak jinak neublížil.