Sibiřský permafrost taje - zlom v globálním oteplování
Botanik Sergej Kirpotin ze státní univerzity v západosibiřském Tomsku a Judith Marquandová z univerzity v Oxfordu prezentovali ve čvrtek 11. srpna v časopise New Scientist svou studii o tání permafrostu na Sibiři. Jejich zpráva je mimořádně závažná, protože potvrzuje obavy vědců, že globální oteplování už přesahuje nebo se rychle blíží k tzv. bodu nenávratnosti, po jehož překonání se teplota na Zemi začne prudce a nezadržitelně zvyšovat.
Sibiř a Arktida patří mezi nejrychleji se oteplující místa na světě. Na Sibiři za posledních 40 let vzrostla teplota o 3 až 4 stupně Celsia. Kirpotin s Marquandovou zaznamenali projevy tání zmrzlé půdy v subarktické západní Sibiři. Proces pravděpodobně započal před 3 nebo 4 lety. Charakter krajiny se od té doby prudce mění. Místo zmrzlé rašeliny se na některých místech objevuje bahno a mělká jezera, která následně vysychají. Odkrytá půda se zahřívá intenzivněji než led a sníh, takže tání permafrostu se neustále zrychluje. Od doby, kdy na konci poslední doby ledové před 11 tisíci lety permafrost v tomto regionu vznikl, je to naprosto bezprecedentní situace. Podle Kirpotina byla spuštěna "ekologická lavina, která je zřejmě nezastavitelná a bezpochyby má souvislost s globálním oteplováním."
Sibiřská rašeliniště se rozprostírají na ploše o rozloze více než 1 milion kilometrů čverečních (Francie, Německo a Benelux dohromady mají 975.395 km2) a obsahují stovky miliard tun skleníkových plynů. Během tání se tyto plyny uvolňují do atmosféry. Největší obavy vzbuzuje 70 miliard tun metanu, dvacetinásobně účinnějšího skleníkového plynu než je oxid uhličitý. Experti už dokonce na Sibiři objevili zóny, odkud se metan z rozmrzající půdy uvolňuje i v zimním období. Naplňuje se scénář, kterého se vědci nejvíce obávali. Kritický bod v procesu globálního oteplování byl už možná překonán nebo se tak stane v nejbližší budoucnosti. Za touto hranicí neexistuje možnost návratu. Globální oteplování se tím dostává do své další dynamické fáze. Změny, které budou následovat, není možné předvídat. Nepochybně však budou zničující.
Také klimatologové se v reakci na nejnovější poznatky netají svým zděšením. "Když uvolníte takové přírodní procesy, může to dojít tak daleko, že to nepůjde zastavit. Není žádná brzda, kterou byste mohli použít. Je to velmi vážné, protože jakmile permafrost roztaje, už ho nezmrazíte. Způsobila to lidská činnost a povede to k mnohem rychlejšímu růstu teplot na Zemi než kvůli našim emisím," prohlásil David Viner z klimatologického oddělení Východoanglické univerzity.
Po zveřejnění nových faktů je dnes už všem jasné, že prognózy Mezivládního panelu o klimatických změnách (Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC) v roce 2001 byly podhodnocené. Zpráva IPCC předpokládala zvýšení globálních teplot v tomto století maximálně o 5,8 stupně Celsia. Odhad ovšem počítal pouze s emisemi vyprodukovanými lidskou činností. "Tehdy se nevědělo, že dojde k reakcím s určitými pozemními oblastmi," podotkl Viner.
Stephen Sitch z britského Hadleyho střediska pro předpovědi a výzkum klimatu (Hadley Centre for Climate Prediction and Research, HCCPR) se svými kolegy vypočítal, kolik metanu by se ze sibiřské zmrzlé půdy každoročně uvolňovalo, pokud by její tání trvalo 100 let, což je poměrně konzervativní odhad. I v takovém případě by se ovšem do ovzduší oxidací metanu dostávalo každým rokem 700 milionů tun oxidů uhlíku. Koncentrace CO2 v atmosféře by se tím zdvojnásobila a globální oteplování by se zintenzivnilo o 10 až 25 procent. Jak ale upozornila Karen Freyová z Kalifornské univerzity, pokud permafrost na Sibiři roztaje aniž dojde k jeho vysušení, metan se do atmosféry uvolní přímo.
Ekologové bijí na poplach. Ředitel mezinárodní organizace Přátelé Země (Friends of the Earth) Toni Juniper varoval, že "pokud se rozběhne takové tempo oteplování, vymykající se našim možnostem přizpůsobení a našimi silami nezastavitelné, povede to k ekonomickému, sociálnímu a ekologickému chaosu."