Samsára - duchovní pohled na evoluci

Karma-bandhana, otroctví plodonosných činností, představuje opakované rození a umírání. Když člověk vykonává plodonosné činnosti, vytváří si nové tělo. Tak dlouho, dokud je poután plodonosnými činnostmi, musí přijímat nová hmotná těla. Toto opakované získávání hmotných těl se nazývá samsára, cyklus rození a umírání. Védy vysvětlují: „Všechny bytosti putují vesmírem v souladu se svou karmou. Některé se povznesou do vyššího planetárního systému a jiné sestoupí dolů do nižších soustav. Z mnoha miliónů bytostí může ten, kdo je díky Krišnově milosti obdařen štěstím, dostat příležitost stýkat se s pravým duchovním učitelem. Milostí Krišny a duchovního učitele takový člověk obdrží semínko rostlinky oddané služby (brahmánanda bhramité kóna bhágjaván džíva, guru-krišna-prasádé pája bhakti-latá-bídža). (Čaitanja-čaritámrita, Madhja-lílá 19.151.)
 

Alegorie o králi Puraňdžanovi

Ve čtvrtém zpěvu Šrímad-Bhágavatamu nalezneme alegorický příběh o králi Puraňdžanovi (v překladu Puraňdžana znamená „vtělený“). Puraňdžana silně toužil po smyslových požitcích a cestoval po celém světě, aby našel místo, kde by svoje tužby mohl uspokojit. Všude, kam přišel, se ale cítil nespokojen. Jednou přijel k městu s devíti branami, které mu vyhovovalo. (Tělo má devět „bran“ – oči, uši, nosní dírky, ústa, pohlavní orgán a konečník. Proto se mu někdy říká „město s devíti branami“.) Setkal se tam s krásnou ženou. (Krásná žena ve vyprávění symbolizuje inteligenci, která doprovází duši v těle a řídí mysl a smysly.) Žena se k němu připojila a provázela ho městem. Ženu doprovázelo jedenáct silných strážců. (Deset strážců symbolizuje deset smyslů. K pěti poznávacím smyslům patří zrak, sluch, čich, hmat a chuť a k pěti činnostním smyslům se řadí ruce, nohy, jazyk, konečník a genitálie. Jedenáctým strážcem je mysl). Celé město chránil pětihlavý had. (Pětihlavý had symbolizuje životní sílu, která se v sanskritu nazývá pratíhára, tělesná stráž. Životní síla neboli vzduch života, se skládá z pěti sil, které řídí pohyb těla. Těmito vzduchy jsou prána, apána, vjána, udána a samána). Král Puraňdžana si užíval života v tomto městě, až jednou město přepadl král Čandavéga, který ho se svými 360-ti vojáky vyplundroval. (Čandavéga symbolizuje čas a jeho 360 vojáků dny v roce. Čas je náš největší nepřítel, který nakonec sebere vše, co máme.) Pětihlavý had statečně bránil město sto let. Nakonec ale Čandavégova dcera Kálakanja se svými vojáky Puraňdžanu přemohla a město vyplenila. (Čandavégovou dcerou je stáří a její vojáci jsou nemoci, které napadají tělo). Král Puraňdžana byl donucen je opustit a pokračovat na cestě do nových měst.
Šríla Prabhupáda vysvětluje tento příběh takto: „Živá bytost chce být prabhu. Slovo prabhu znamená „pán“, ale ve skutečnosti nejsme žádní páni, jsme věční služebníci Boha. Když živá bytost opustí ochranu Boha, Krišny a snaží se být prabhu na vlastní pěst, musí cestovat po celém hmotném stvoření. Existuje 8 400 000 životních druhů a nekonečné množství planet. Živá bytost putuje mezi těmito těly a různými planetami, a je proto jako král Puraňdžana, který jezdil po celém světě, aby našel vhodné místo k uspokojení svých tužeb.“
 

Pochybnost o reinkarnaci?

Lidé, se kterými hovoříme o reinkarnaci, se často ptají, jak je možné, že se počet lidí na zemi neustále zvyšuje, jestliže se duše stěhuje z těla do těla? Védy vysvětlují, že živá bytost může putovat z těla do těla mezi různými životními druhy, a dokonce i mezi planetami. Bhagavad-gítá popisuje, jak život existuje dokonce i na jiných planetách, ale ne vždy ve stejné podobě jako zde na Zemi. Materialistická bytost putuje z jedné planety na druhou podle svých plodonosných činností.
 

Evoluce

Dalo by se říci, že toto je védské vysvětlení evoluce. Zatímco Darwin vysvětloval evoluci jen jako hmotný vývoj, Védy zohledňují přítomnost duše v těle a její evoluci v putování různými těly rozmanitých životních druhů. Ve výkladu k jedné sloce Šrímad-Bhágavatamu Šríla Prabhupáda popisuje, jak tato evoluce probíhá: „Živá bytost přijme nejdříve tělo s lidskou podobou, ale postupně na základě degradujících činností sestoupí do nižších životních podob – mezi zvířata, rostliny nebo i mezi vodní živočichy.
Postupným evolučním procesem získá opět lidské tělo a obdrží novou možnost dostat se z cyklu reinkarnace. Když znovu v lidské podobě neporozumí své situaci, klesne zpět do koloběhu zrození a smrti v různých druzích těl.“ (Šrímad-Bhágavatam 4.29.4, výklad.)