Šamarpa

Linie šamarpů

1. Khädub Dagpa Senge, 1283-1349
2. Khäčhog Wangpo, 1350-1405
3. Čhöpal Ješe, 1406-1452
4. Čhökji Dagpa Ješe Pal Zangpo, 1453-1524
5. Könčhog Jönlag, 1526-1583
6. Mipham Čhökji Wangčhug, 1584-1630
7. Ješe Ňingpo, 1631-1694
8. Palčhen Čhökji Döndub, 1695-1732
9. Könčhog Džungnä, 1733-1741
10. Mipham Čhödub Gjamccho, 1742-1792
11. z politických důvodů žádné formální uznání
12. Džamjang rinpočhe, cca 1880-1947
13. Thinlä Künčhub, 1948-1950
14. Mipham Čhökji Lodrö, 1952 - současný

 

1. Šamarpa - Khädub Dagpa Senge

Khädub Dagpa Senge (1283-1349) byl tibetský buddhistický meditační mistr a učenec linie Kagjüpy, jedné ze čtyř hlavních škol tibetského buddhismu. Byl prvním šamarpou. Třetí karmapa Rangdžung Dordže daroval prvnímu Šamarpovi Khädubovi Dagpa Sengemu červenou korunu. Toto gesto bylo uznáním, že tento příkladný žák nemá v realizaci a schopnostech sobě rovného a že se v každém ohledu vyrovná Karmapovi. Červená koruna šamarpy připomíná Karmapovu černou korunu.

V tibetském překladu mahájánové Bhadra-kalpika sútry (sútra Dobrá kalpa) je uvedena tato předpověď: „V budoucnosti přijde mahábódhisattva s rubínově červenou korunou, který vyvede davy trpících z jejich stále se opakujícího zmatku a strádání - ze samsáry.” Proroctví, jehož autorem je podle tradice samotný Buddha, se tak mělo naplnit v osobě šamarpy.

Tento bódhisattva je v Tibetu známý jako tathágata Könčhog Jönlag, neboli „Karmapa s červenou korunou.”

 

2. Šamarpa - Khäčhog Wangpo

Khäčhog Wangpo (1350–1405) byl tibetský buddhistický meditační mistr a učenec linie Kagjüpy - jedné ze čtyř hlavních škol tibetského buddhismu. 

Čtvrtý karmapa Rolpä Dordže intronizoval Šamarpu Khäčhoga Wangpa v šesti letech. Šamarpa absolvoval klášterní vysvěcení a přísně dodržoval sliby vináji a bódhisattvy, jako tomu bylo i v jeho dřívější inkarnaci. Karmapa mu předal všechny iniciace, včetně zmocnění Velké pečeti, Šest nauk Náropy i drahocenný „přenos šeptaný z ucha do ucha”. Tyto nejhlubší nauky linie Kagjü předává lama zcela důvěrně přímo svému žákovi. Šamarpa studoval také sútry a tantry s mnoha dalšími velkými lamy a siddhy.

Khäčhog Wangpo napsal osm svazků učení dharmy, které představují jeho písemné dědictví.

Poté, co čtvrtý Karmapa Rolpä Dordže vrátil druhému šamarpovi při obřadu červenou korunu, vybavila se mu předpověď, kterou pronesl druhý Karmapa. Karma Pakši předvídal, že budoucí Karmapové se budou manifestovat ve dvou samostatných formách nirmánakáji. Tehdy sdělil šamarpovi: „Ty jsi jedna manifestace, zatímco já jsem druhá. Odpovědnost za udržování kontinuity učení linie Kagjü tedy leží stejnou měrou na tobě i na mně.”[zdroj?] Karmapa poté formálně učinil Šamarpu svým duchovním i světským zástupcem. Když čtvrtý karmapa skonal, šamarpa se stal čestným držitelem nauk Kagjü a později intronizoval pátého karmapu a jakožto jeho hlavní učitel mu předal veškeré hluboké nauky. Jeden z mnoha Šamarpových žáků – Sogwön Rigpä Raldi – se později stal hlavním učitelem šestého Karmapy.

 

3. Šamarpa - Čhöpal Ješe

Čhöpal Ješe (1406–1452) byl tibetský buddhistický meditační mistr a učenec linie Kagjüpy – jedné ze čtyř hlavních škol tibetského buddhismu. 

Třetí šamarpa Čhöpal Ješe poznal v pěti letech mnohé mnichy, kteří mu byli v jeho předcházející inkarnaci (Khäčhog Wangpo) blízcí, což naznačovalo, že právě on je tou tak netrpělivě očekávanou inkarnací. O rok později navštívil na pozvání svých mnichů klášter Tagce. V minulých obdobích to býval jeden z Šamarpových klášterů. Tam studoval pod silným vlivem dvou velkých učenců – Pajula Čhözanga a Wöna Dagpy. V osmi letech se setkal s pátým karmapou Dešinem Šegpou a zůstal s ním, dokud od něj nepřijal veškerá učení Kagjü včetně četných zmocnění a rituálních recitací. V té době předal karmapa šamarpovi úplné zmocnění předávat dál dharmu – nauky Buddhy.

Protože se u třetího šamarpy objevily mimořádné jasnovidné schopnosti, pověsti o něm se rychle rozšířily až do Číny. Šamarpa viděl své minulé životy v jasných detailech a to upoutalo pozornost čínského císaře. Touhu po bližším vztahu podpořila také skutečnost, že šamarpa byl ve své předchozí inkarnaci učitelem pátého karmapy. Císař vyslal do vzdálené části Tibetu ministra s dary pro šamarpu. Ten přivezl sochy Buddhy a Dordže Čhanga vyrobené z nejlepší zvonoviny a šamarpa v děkovném dopise ocenil tuto velkorysost. Když později šamarpa, coby karmapův zástupce, vládl v Kongpu a v dalších provinciích jižního Tibetu, udržoval v mysli tento základní buddhistický princip, když dbal na potřeby lidu.

 

4. Šamarpa - Čhökji Dagpa Ješe Pal Zangpo

Čhökji Dagpa Ješe Pal Zangpo (1453–1524) byl tibetský buddhistický meditační mistr a učenec linie Kagjüpy – jedné ze čtyř hlavních škol tibetského buddhismu. Byl čtvrtým šamarpou.

Čtvrtý šamarpa se narodil v provincii Trešö ve východotibetském Khamu. Sedmý karmapa Čhödag Gjamccho se setkal se čtvrtým šamarpou v provincii Trešö.

Když se setkali, došlo k obnovení velmi těsného pouta, srovnatelnému s radostným shledáním otce se ztraceným synem. Karmapa intronizoval mladého šamarpu pod jménem Čhökji Dagpa Ješe Pal Zangpo a vrátil mu červenou korunu. Karmapa navrhl, aby od tohoto okamžiku šířili dharmu, každý v jiné části země. Šamarpa měl zůstat v oblasti Kongpo v jižním Tibetu, zatímco karmapa pokračoval na východ, směrem na Kham. O několik let později se opět setkali v Trešö Khangmaru. Šamarpa přijel plně naložený obětinami a karmapa mu udělil zmocnění k Velké pečeti, k Šesti naukám Náropy a učení mnoha jiných důležitých nauk linie Kagjü.

Čtvrtý šamarpa byl uznávaný jako učenec a výborný praktikující Buddhových nauk. Pilně prováděl praktiky přijaté od karmapy, Gjalcchaba rinpočheho i jiných velkých lamů a učenců. Stal se příkladem neoblomné vytrvalosti, která vzbuzovala respekt. Šamarpa se při šíření dharmy dostal až do Bhútánu a v jižní části této země dosud stojí klášter, jenž dal postavit. Navzdory svému stáří tam stojí jako dobře zachované svědectví. Kromě toho, že je dobrým příkladem dovednosti té doby, je také upomínkou na šamarpovo požehnání. V centrálním Tibetu, kde šamarpa vládl jedenáct let, plnil své povinnosti v souladu s buddhistickými principy, jeho hlavním zájmem však byla vždy dharma. Do konce svého života studoval, vyučoval a meditoval.

 

5. Šamarpa - Könčhog Jönlag

Könčhog Jönlag (1526–1583) byl tibetský buddhistický meditační mistr a učenec linie Kagjüpy - jedné ze čtyř hlavních škol tibetského buddhismu.

Šamarpa Könčhog Jönlag se narodil v Gandänu Kongsaru, skromném obchodním místě v jižním Tibetu, severně od indické hranice. Když byl osmý karmapa Mikjö Dordže v Cchari v Kongpu, sousední provincii Gandän Kongsaru, setkal se tam s dvouletým šamarpou. Pátý šamarpa obdržel při ceremonii přijetí útočiště jméno Könčhog Jönlag a svou červenou korunu. Zůstal u karmapy až do dvanácti let a přijal od něj zasvěcení Šesti nauk Náropy, Velké pečeti a mnoha jiných nauk linie Kagjü.

Osmý Karmapa měl dva výtečné žáky v Cchukla Thöngwa. Šamara rinpočheho a druhého Pawo rinpočheho. Šamarpa neúnavně realizoval každou cestu, která může vést k hlubšímu pochopení dharmy. Byl oslnivým žákem, který šířil dharmu na základě střídání velkých cyklů aktivity, učení a meditace. Když osmý karmapa opustil své tělo, zanechal po sobě dopis s přesnou předpovědí oznamující místo svého příštího znovuzrození, čímž usnadnil obtížný úkol s identifikací své deváté inkarnace. Pátý šamarpa se stal hlavním učitelem devátého Karmapy Wangčhuga Dordžeho. Během svého života napsal Könčhog Jönlag sedm známých textů o meditační praxi.

 

6. Šamarpa - Mipham Čhökji Wangčhug

Mipham Čhökji Wangčhug (1584–1630) byl tibetský buddhistický meditační mistr a učenec linie Kagjüpy - jedné ze čtyř hlavních škol tibetského buddhismu.

Šestou inkarnaci šamarpy uznal devátý Karmapa. Rodiště šestého šamarpy bylo v Drikungu v centrálním Tibetu. Šamarpa v šestnácti letech plně obsáhl deset knih o pradžňápáramitě, šestnáct knih o vináji, pět o abhidharmě, sedm pojednání o medicíně, sanskrtský jazyk a různé umělecké studie; z nauky Vadžrajány si vybral Zamo Nang Döna a jeho komentář a kompletní text tantry Kálačakra. Mladistvý šamarpa vyjádřil přání vyzkoušet si své čerstvě nabyté vědomosti před nejlepšími mysliteli země. Učenci, kteří byli přizváni, vyjádřili úžas nad takovým kompletním vstřebáním ohromného množství látky někým tak mladým. S respektem a s obdivem před ním padli tváří k zemi a zvolali: „To je samotný mahábódhisattva Maňdžušrí.”

Šamarpa dále uplatňoval svou moudrost a inteligenci v institutu v Namringu, kde vyzval velmi vzdělané učence k jedenáctidenní debatě o Buddhových učeních.

Šamarpa se stal všeobecně uznávaným mistrem nauky Kagjü. Nepřetržitě působil ve třech oblastech prospěšné činnosti: v učení, meditaci a praktikování. Navštívil Čínu na pozvání čínského císaře, který se postaral o vytištění díla Kandžur (kompletní Buddhovy nauky), aby tak splnil přání svého učitele. Po svém návratu do Tibetu intronizoval šamarpa desátého Karmapu Čhöjinga Dordžeho. Šamarpa se stal jeho hlavním učitelem a předal mu učení linie Kagjü. Když se šamarpova pověst dostala až do Indie, pozvalo jej dvacet pět největších panditů, aby vyučoval dharmu v Bódhgáji. Nemohl jejich pozvání přijmout, ale odpověděl sanskrtsky jednotlivě každému z nich. Díky šamarpově obratné diplomacii byl odvrácen konflikt, neboť to vypadalo, že se Tibet řítí do občanské války. Požádal zemské vládce, aby dodržovali základní principy dharmy, čímž ušetřil mnoho nevinných životů.

Šamarpa odcestoval do Nepálu a svého pobytu tam dobře využil. Poskytl duchovní rady králi a navštívil mnoho svatých míst v zemi. Oprávněně uznávaní učitelé se poté, co přijali moudrost jeho učení, stali jeho žáky. Místem posledního setkání šestého šamarpy s karmapou byl Čhubar, místo v dřívějších dobách požehnané přítomností Milaräpy a Gampopy. Oběma bylo zřejmé, že se šamarpův život rychle chýlí ke konci, dokončili tedy předávání nauk Kagjü. Šamarpa po sobě zanechal mnoho realizovaných žáků různého původu, z nichž nejvýznamnějšími byl desátý Karmapa.

 

7. Šamarpa - Ješe Ňingpo

Ješe Ňingpo (tibetsky ཡེ་ཤེས་སྙིང་པོ, transliterováno ye shes snying po, 1631–1694) byl tibetský buddhistický meditační mistr a učenec linie Kagjüpy - jedné ze čtyř hlavních škol tibetského buddhismu. 

Desátý Karmapa si výslovně přál, aby se sedmý Šamarpa Ješe Ňingpo znovu narodil u řeky Marču ve východní provincii Kham. Karmapa se o šamarpově narození dověděl, když byl v Džangjülu, v provincii sousedící s Čínou. Odešel bez dozoru a pěšky a putoval přes celý Kham, aby se s ním setkal. Jeho kočovní rodiče dali dítěti svolení, aby odešlo z domova, a Ješe Ňingpo poté odcestoval spolu s karmapou do Džangjülu, kde byl intronizován jako sedmý šamarpa. Přijal červenou korunu spolu s kompletními naukami linie Karma-kagjü. Do Tibetu se vrátili společně. Po úmrtí desátého karmapy sedmý šamarpa uznal a intronizoval jedenáctého karmapu Ješe Dordžeho. Sedmý Šamarpa skonal poté, co předal karmapovi veškeré nauky linie, které mu byly svěřeny jakožto hlavě školy Kagjü.

 

8. Šamarpa - Palčhen Čhökji Döndub

Palčhen Čhökji Döndub (1695–1732) byl tibetský buddhistický meditační mistr a učenec linie Kagjüpy - jedné ze čtyř hlavních škol tibetského buddhismu. 

Šamarpa Palčhen Čhökji Döndub se narodil v nepálském Jilmu. Karmapa vyslal skupinku mnichů s uznávacím dopisem, aby dohlédli na jeho bezpečný návrat do Tibetu. Nepálský král však tříletého rinpočheho (z tibetštiny - drahocenný) požádal, aby poctil svou návštěvou Káthmandú. Tam zůstal až do svých sedmi let. Když karmapa opět požádal o jeho návrat, podařilo se nakonec celému kontingentu mnichů dopravit šamarpu Palčhena Čhökji Dönduba zpět do nadšeného Tibetu.

Šamarpa přijal nauky linie Kagjü od jedenáctého Karmapy před jeho smrtí. Šamarpa později uznal a intronizoval dvanáctého Karmapu Čangčhuba Dordžeho a osmého Tai Situ rinpočheho a stal se karmapovým hlavním učitelem. Šamarpa, Tai Situ rinpočhe a Gjalcchab rinpočhe podnikli později společně s karmapou rozsáhlou výpravu dharmy, na níž urazili ohromné vzdálenosti po Tibetu i sousedních zemích. Když bylo karmapovi i šamarpovi zřejmé, že je jejich smrt neodvratná, vrátili se do Khamu. Sepsali texty se snažnými prosbami, které měli jejich stoupenci odříkávat, aby bylo zaručeno jejich rychlé znovuzrození. Oba potom odcestovali do Číny, kde dvanáctý karmapa v čase novoluní skonal. Následujícího dne opustil své tělo i šamarpa.

 

9. Šamarpa - Könčhog Džungnä

Könčhog Džungnä (1733–1741) byl tibetský buddhistický meditační mistr a učenec linie Kagjüpy - jedné ze čtyř hlavních škol tibetského buddhismu. 

Devátá inkarnace šamarpy, Könčhog Džungnä, se narodila v bhútánském Paru. Jako šamarpu ji uznal osmý Tai Situ rinpočhe. Karmické podmínky té doby byly tak nepříznivé, že malý šamarpa v osmi letech zemřel.

 

10. Šamarpa - Mipham Čhödub Gjamccho

Mipham Čhödub Gjamccho (1742–1792) byl tibetský buddhistický meditační mistr a učenec linie Kagjüpy - jedné ze čtyř hlavních škol tibetského buddhismu.

Desátý šamarpa Mipham Čhödub Gjamccho byl bratr Pančhenlamy školy Gelugpa. Dětství strávil v provincii Cang v centrálním Tibetu. K velkému úžasu svých rodičů vyprávěl mladý rinpočhe mnoho příběhů ze svých minulých životů a události, o kterých bylo známo, že se přihodily v klášteře Tsurphu. Desátého šamarpu uznal a intronizoval třináctý karmapa Düdul Dordže. Šamarpa přijal od karmapy a od osmého Tai Situ rinpočheho veškerá učení linie Kagjüpy. Na jeho výchovu mělo vliv mnoho velkých lamů i učenců jiných buddhistických škol. Hodně cestoval po Khamu, Derge a Nangšenu, kde předával učení Dharmy a zmocnění lamům, tulkuům i laické buddhistické veřejnosti. Navštívil mnoho svatých míst v centrálním Tibetu, kde meditoval. Když skončil s cestováním, vrátil se do Tsurphu ke karmapovi.

O několik let později došlo k rozporům v politické a duchovní hierarchii Tibetu, což znamenalo pro šamarpu dobu temna. Jedenáctý Dalajlama zemřel a správce ponechaný v úřadě nedohlédl ani za úzké hranice svých vlastních klášterů. To vedlo k perzekuci šamarpy a k zabavení jeho červené koruny. Správce si spolu se svými stoupenci na základě tajné dohody s armádou přivlastnil všechny šamarpovy kláštery a přinutil je k přičlenění ke škole Gelugpa. Šamarpova inkarnace neměla žádnou budoucnost, což bylo potvrzeno zákonným výnosem, který zakazoval jeho intronizaci. Desátý šamarpa odešel do exilu bez nároku na návrat do svého rodného Tibetu. Nicméně, šlechetnost a trpělivost tohoto bódhisattvy zářila i navzdory tak obrovským překážkám. Šamarpa strávil zbytek života v Nepálu, kde se věnoval duchovním potřebám tamních lidí.

 

11. Šamarpa 

U jedenáctého Šamarpy se linie Šamarpů zastavila. Byl to lékař-bódhisattva žijící v severním Tibetu, který léčil pacienty pomocí léků, jež sám zdarma připravoval. Dohlížel na fyzické zdraví lidí i na jejich duchovní potřeby. Studoval i meditoval. Neexistují žádné záznamy, které by popisovaly jeho další buddhovské aktivity.

 

12. Šamarpa - Džamjang rinpočhe

Džamjang rinpočhe (1880–1947) byl tibetský buddhistický meditační mistr a učenec linie Kagjüpy - jedné ze čtyř hlavních škol tibetského buddhismu. Byl dvanáctým Šamarem rinpočhem.

Pátý šamarpa uvedl, že inkarnace karmapy a šamarpy jsou na absolutní úrovni mysli neoddělitelné. Jsou to dvě odlišné emanace „manifestující se někdy jako otec a syn, jindy jako příbuzní na úrovni bratrů.” To se projevilo, když se dvanáctý šamarpa Džamjang rinpočhe narodil jako syn patnáctého Karmapy. Dvanáctý šamarpa vedl tichý, ale plodný život. Byl to jogín-bódhisattva, který vyučoval a vedl mnoho žáků a praktikujících linie Kagjüpy na jejich cestě k osvícení.

 

13. Šamarpa - Thinlä Künčhub

Thinlä Künčhub (1948–1950) byl v tibetském buddhismu třináctým Šamarem rinpočhem. V důsledku nepříznivých karmických podmínek té doby žil maličký rinpočhe jen o něco déle než jeden rok a pak zemřel.

  
14. Šamarpa - Mipham Čhökji Lodö  

Šamar Rinpočhe je 14. Šamarpou, tibetským lamou s červenou korunou. Linie Šamarpů je druhou nejstarší linií vědomě reinkarnovaných lamů v tibetském buddhismu, datující se do třináctého století. Šamar Rinpočhe se narodil roku 1952 a strávil mnoho let studiem v Indii s buddhistickými učenci. Od roku 1980 začal cestovat a učit v mnoha buddhistických centrech v Asii a na západě, v roce 1982 odešel na 10 měsíců studovat angličtinu na univerzitu v Berkeley. V roce 1996 začal organizovat buddhistická centra Bodhi Path, síť center založených na nesektářském přístupu k buddhismu. Program center Bodhi Path – mahámudra curriculum – navazuje na učení indického buddhistického mistra Atíši z 11. století, tak jak je předal Gampopa. Atíšovy praxe jsou těmi nejefektivnějšími metodami pro zkrocení mysli a prohloubení moudrosti a navíc mohou být vyučovány a využívány laickým způsobem.

Šamar Rinpočhe většinu svých žáků nenabádá, aby se stali mnichy a mniškami, naopak zdůrazňuje ideál laika, který studuje a praktikuje buddhismus. To proto, že stát se mnichem nebo mniškou vyžaduje dokonalou oddanost a disciplínu a to by neměli podstupovat ti, kteří nechtějí následovat celou škálu zásad, které jsou vysvětleny ve vinaje (kodexu chování). To pro mnichy znamená 253 pravidel a pro mnišky 364. Aby poskytl zářný příklad, jak by opravdu měli žít Buddhovi následovníci, kteří se zřekli samsáry, založil Šamar Rinpočhe v roce 2005 retreatové centrum Shar Minub v Káthmándú, v Nepálu. V klášteře Shar Minub dodržuje dvacet mnichů striktně všech 253 slibů vinaji. Tito mniši se plně zřekli (samsáry) a jsou oddanými meditujícími. Shar Minub je v současnosti jediným klášterem v rámci mnoha himálajských oblastí, kde se mniši plně zavázali Buddhově disciplíně – vinaji.

V lednu 2009 založil Šamar rinpočhe Nadaci nekonečného soucitu na podporu práv zvířat. Nadace má za úkol propagovat humánní jednání se zvířaty, která jsou chována za účelem konzumace masa nebo dalších produktů (zvláště mléka a vajec). Namísto propagace vegetariánství se Šamar rinpočhe zasazuje o změnu v masném průmyslu, tak aby zvířata již nemusela žít a umírat v krutých podmínkách.

Šamarpa je také autorem dvou knih. Vytváření transparentní demokracie: Nový model, je první kniha o demokracii napsaná tibetským buddhistickým učitelem a předkládá rámec pro vytvoření opravdového demokratického systému vlády, který podporuje blahobyt a prosperitu obyvatelstva. Tento model navrhuje systém demokracie založený na decentralizaci politické moci, podpory politické vzdělanosti obyvatelstva demokratických států a konec volebních bojů. Je přáním Šamara rinpočheho, aby tento model demokracie inspiroval dobrovolníky, kteří by se věnovali zlepšování životů svých spoluobčanů prostřednictvím upřímné angažovanosti ve strukturách svých vlád.

V Cestě k probuzení poskytuje Šamar rinpočhe rozsáhlý komentář k Sedmibodovému výcviku mysli Čekawy Ješe Dordžeho. Čekawův text vycházel z učení Tréninku mysli (Lodžong), která do Tibetu přinesl Atíša v 11. století. Šamarpův komentář objasňuje vnitřní význam Čekawových Sedmi bodů. Je to jak návod jak žít a naplnit život jako buddhista, tak komplexní manuál meditačních technik.

11. června 2014 v ranních hodinách po náhlé srdeční příhodě zemřel v německém Renčhen Ulmu 14. Šamarpa Mipham Čhökji Lodö, druhý nejvyšší držitel odkazu linie Karma Kagjü.

 

15. Šamarpa -