Šamanismus východní Asie

V Číně šamanismus dominoval za vlády dynastie Šang a kněží-šamani wu, mezi nimiž měli převahu ženy, byly ústředními praktikanty magie. Některé šamanistické prvky se pak zachovaly v taoismu. Vyskytuje se zde motiv kouzelného letu, ale také posedlosti zlými duchy lišek. Šamanismus dosud přežívá u národnostních menšin v jižní Číně, jako jsou Miaové, Jaové a Iové. V jejich šamanismu se objevuje posedlost duchy, šaman plní úlohy věštce, psychopompa a léčitele. Šamani při rituálech recitují posvátný epos Hnewo teyy.

Šamanistickým náboženstvím byl také tibetský bön, jehož kněží se dělí na černé a bílé. Tvrdí, že jsou posedlí bohy a používají bubny. Později byl bön vstřebán buddhismem. Buddhistům vadila zejména šamanská praxe krvavých obětí zvířat. O totéž se buddhisté pokusili také v Mongolsku a Burjatsku, kde však šamanistická tradice přežila.

V Koreji se šamanismus dochoval do současnosti, je však značně ovlivněný buddhismem a taoismem. Šamany jsou většinou ženy, často od narození slepé. Zabývají se hlavně věštěním a komunikací se zemřelými. V KLDR je ovšem šamanismus dodnes potírán.

V Japonsku se dochovaly určité šamanské prvky v šintoismu, jako je uctívání hor a stromů nebo víra v duchy lišek (kicune) a psíků mývalovitých (tankui), kteří mohou posednout člověka. Na severu Japonska přežívá u etnika Ainů šamanismus, spojený s kultem medvěda.