Šamanismus Indoevropský

U indoevropských etnik nelze existenci šamanismu doložit. Jisté paralely se sibiřským šamanismem však lze nalézt v germánské mytologii. Bůh Ódin a jeho pověšení na Yggdrasil při kterém získal tajemství run připomíná šamanskou iniciaci. Na svém osminohém koni Sleipnirovi také jezdí do podsvětí a mění se v různá zvířata. Germánská magie seidhr však s šamanismem nesouvisí. V keltské mytologii se velmi často objevují motivy cesty do zásvětí i jiných světů, proměny člověka ve zvíře či posednutí duchy. Rovněž charakter magických předmětů (kotle, zbraně, kameny), popisovaných v keltských mýtech, je blízký šamaismu. Keltský bůh Cernunnos nápadně připomíná duchy lesa a zvěře, uctívané sibiřskými i severoamerickými šamany. Rovněž keltské válečnicí bohyně Badb a Morrígan, které v podobě vran dorpovázejí válečníky do bitvy a hodují na tělech padlých hrdinů, mají svou paralelu v sibiřském šamanismu. Keltští druidové však nemají s šamany mnoho společného a nejsou u nich doloženy extatické rituály.

V antickém Řecku se vyskytují určité šamanistické prvky v mýtech o bohu Apollónovi, který přilétal ze severní země Hyperborejců a byl bohem slunce, hudby, ale i věštění a moru. S kultem Apollóna je spojen básník Ariesteás, jehož schopnosti vykazují znaky šamanismu. Také mýtický básník Orfeus pocházející z Thrákie má rysy šamana, přestože pozdější orfismus s šamanismem již nesouvisí. Ani Eleusínská mystéria a jiné antické mystérijní kulty nemají s šamanismem nic společného. Více šamanistických tradic měli ve svém náboženství Thrákové a Skythové, kteří používali kouř z konopí k vyvolání extáze. Znali také kult koně a lidské oběti.

V Indii se zmiňují védy i eposy Rámajána a Mahábhárata o svatých mužích muni a sádhu, kteří dokázali pomocí meditace a askeze vstoupit na nebesa. To může být chápáno jako paralela magického letu. Ve védském období byla v Indii obvyklým rituálem sómová oběť, spojená s požíváním halucinogenního nápoje vyrobeného zřejmě z muchomůrky červené. Některé techniky blízké šamanismu obsahuje rovněž jóga, tantrismus a praxe buddhistických mnichů. Patří k nim např. meditace, recitace manter, schopnost snížit na minimum životní funkce nebo tvoření vnitřního tepla tumo. Dále se v Indii objevuje šamanismus, spojený s kultem tygra, u původních obyvatel jako jsou Saórové.