Šachista

K opatovi jednoho zapadlého kláštera přišel jakýsi mladík a svěřil se mu:

"Život mě zklamal a přál bych si dosáhnout vysvobození z jeho koloběhu. Nemám však schopnost u ničeho dlouho vydržet, nesnesl bych dlouhé roky meditace a odříkání. Podlehl bych a zas by mě přitáhl svět, i když vím, že by to bylo opět bolestivé. Existuje nějaká krátká cesta pro lidi, jako jsem já?"

"Jistě," odpověděl opat, "jsi-li pro to opravdu rozhodnut. Pověz mi, co jsi vlastně studoval, na co jsi se opravdu soustředil ve svém životě?"

"Vlastně dohromady na nic... Byli jsme bohatí a nemusel jsem pracovat. Myslím, že jediné, co mě opravdu bavilo, byly šachy. Strávil jsem u nich většinu času."

Opat se na chvíli zamyslel a pak řekl sluhovi:

"Zavolej onoho mnicha, který tak vyniká v šachu, a řekni mu, ať přinese šachovnici a figury."

Když mnich přišel, opat pozvedl starodávný meč, který chovali v klášteře jako památku, a pravil:

"Mnichu, ty jsi mi slíbil poslušnost jakožto svému opatovi, a teď bude od tebe žádána. Budeš hrát šachovou partii s tímto mladíkem, a prohraješ-li, zkrátím tě o hlavu tímto mečem. Mohu ti však slíbit, že tvé příští zrození bude v říši věčné blaženosti. Jestliže vyhraješ, bude to stát hlavu onoho mladíka. Šachy jsou jediná věc, které se opravdově věnoval, takže pokud prohraje, zasluhuje to."

Oba muži hleděli na opatovu tvář a viděli, že nežertuje: opravdu šlo o hlavu.

Hra začala. Hned po prvních tazích mladík cítil, jak mu po zádech stékají pramínky potu. Šachovnice se teď stala celým jeho světem. Z počátku jeho pozice vypadala špatně, mnich vsak přehlédl jednu figuru a dal mu příležitost rozvinout mohutný protiútok. Jak protivnikovy šance klesaly, mladík vzhlédl a zadíval se na jeho tvář. Byla v ní moudrost, pokora a únava z dlouhých let odříkání a soustředěného úsilí. Porovnal to se svým dosavadním bezcenným životem, a zalila ho vlna soucitu. Úmyslně udělal drobnou chybu a pak další chybu, a sledoval, jak se jeho obrana hroutí.

Vtom se však opat naklonil a převrhl šachovnici. Oba soupeři na nej ohromeně zírali.

"Není zde žádný vítěz a žádný poražený", pravil slavnostně opat, "a nepadne tu žádná hlava. Jsou jen dvě věci, ktere jsou ti zapotřebí", pokračoval a obrátil se k mladíkovi, "naprosté soustředění a soucit. Dnes jsi se naučil obojímu. Byl jsi ponořen do hry, přesto vsak jsi pocítil soucit a rozhodl ses obětovat svůj život. Zůstaneš tu teď několik měsíců a tento mnich ti poradí potřebná cvičení, a tvé pochopení je jisté."

Mistrova předpoveď se skutečně splnila.