Šabda-brahman, zvučné, znělé za-absolutno praprostoru ákáši

V čase vánoc zní mše, sbory pějí a rozeznívají kostely a chrámy, jako největší hudební nástroje světa širého, lid obrací se k Bohu, Ježíši Kristu, slaví chanuky, indické svátky světla, tu a tam se zapalují ohně k dávnýcm tradicím keltů a slovanů, či kdo ví čemu ještě všemu. Světlo věčnosti a zvuk je tu spojen do jednoho nástroje zbožnosti, kulturního zážitku nebo světla. A tak je tu vhodné si připomenout ony časy, kdy zpěv a barva byla dokonce lékařským předpisem pro hojivý lék duše.

Šabda-brahman, zvučné, znělé za-absolutno praprostoru ákáši

Védští obětníci a nejen oni, si v pravěku lidském povšimli záhadné vazby mezi určitou pozměnou hlasového projevu, rytmem bubnu a zvukem fléten, okamžikem konání obřadu a nadvědomými stavy, možná kdysi podporovanými tajemným nápojem sómu, a to jak na zdraví, rozvoj intelektu, paměti, mimořádných duševních až psychotronických schopností, změnu podvědomého programu karmického rodového a osobního ega, dokonce na počasí, stav výsledku bitev védských králů a průběh dějin. Obdobné příběhy známe také z Bible, kdy prorok Elijáš prožil jakýsi božský nadzemský prazvuk. Věhasní géniové světové hudby slyšeli nebeskou hudbu sfér.
Protože védští indové byli jedni z prvních filozofů a badatelů na světě, snažících se uspořádat poznávané dílky skutečností do naukových souborů, jak dokládají upanišady a áranjaky, bylo jen otázkou času kdy vzniíknou pokusy o logický popis tamtoto nadvesmíru, s nímž obětníci komunikují a tohoto vesmíru, v němž žijí bytosti uvězněné v trojrozměrné jsoucnosti, leckdy bědného bytí pomíjivého času života.
Védy však vyhlašují pojem naděje (ášá) a praenergie života (pránu), jako nejvyšší hodnoty života, přesahující smrt, kdy nadvědomí se může odpoutat od vědomí světa a těla, aby bylo všesvobodné a osvobozené jako átman.
Nauky chaldejců, egypťanů, védských Indů, jejichž moc sahala až do dnešní Sýrie, a jejichž poznatky přežívají v učeních kurdských jezídů, silně podkreslily staroperský zoroastrismus, nauky gnóze a pozdější rané před-kabalistické tajné učení o cestě zasvěcence skrze paláce vyšších vesmírů, hechalot. Starověké civilizace a zvláště jejich zasvěcenci se významně ovlivňovali.

Sevření do trvrdě oddělených hranic náboženských a ideologicky materialistických soustav, starověcí učenci naštěstí ještě příliš neznali. Davové náboženství totiž lépe ovládá davy, slibuje jim to, v co leckdy marně doufají nejlepší umělci, filosofové a mystici světa, narušuje dar různorodosti a rozlišnosti,pestrosti a barevnosti idejí, a vyhovuje plošnému stylu, ovládání mas a obchodu. Přesto i v tomto středověkém stavu, jenž trvá až dodnes, byť se jedná třeba o náboženství kultu konzumu, pomíjivosti, hypnoték a víry ve woo doo množství vlastněných věcí, doplněné kultem ekologické apokalypsy namísto konce světa v náboženském slova smyslu, se objevují ostrůvky pozitivního nadšení, udržujícího záblesky odlišností.
Odlišnost ve všeobecném systému je paprskekm světla v davové tmě temného věku kali jugy. tradice učí, že andělé, dévové, světelní džinové, jsou paprsky věčnosti, které obdarovávají člověka jinakostí, v samotném nitru vkreslují pečetě světelných jmen a dávají životu hlubší význam. Védští bráhmani, kdy tehdejší civilizace vypadala trochu jinak, než dnešní přelidněný svět Indie, rozpoznali několik metodik, setrvačné stopy rodového a vtěleného nevědomí (bhůta-átmá a džíva-átmá. nefeš-nešama a ruach-nešama), které ovlivňuje paměťové formace v mozku a jemněhmotném těle, pozorovaném jako barva aury.

Toto působení mělo odpovídat unositelnosti proměny, alchymistické transformaci bytosti, tak jak pozvolna a automaticky probíhá hlava nehlava posledních 30 let u nemalé části lidstva. A to je proměna světa (rasa-bháva) dvěma způsoby, - pravrtti bháva, až překotný pokrok nad rámec lidských možností, a nivrtti bháva, protitah návratu do tenat středověku. První koření v chaldejsko-egyptské magii, doprovázené technologizací a druhé v sebeobranném středověkém světě.
Zrychlenci, často zkouřeni šílenstvím, řídící novodobou společnost, nesnášejí fanatické brzdiče, lpějící podle nich na přežilých formách života, náboženství a zastaralém životním stylu. Jedni i druzí přinášejí podsvětní, temné, zkázonosné světlo do lidské civilizace.
Dévové radili lidstvu, osvobození sama sebe od přemnožení lidstva, robotizaci, automatizaci a pak napojení na ákášické informace, aby se vytvořilo jiné, sattvické, vznešené ego tvůrčího člověka  Namísto tohoto rákšasové učinili tragická protiopatření, člověka jako biorobota, zničení napojení na ákášu, ekologické zkázy, znásobení hamižného boje o přežití a boj jednotlivých kultur lidstva na život a na smrt.
Bohužel, od šedesátých let, dob okupace Československa, je cesta světa, až na světlé záblesky pádu totalit, podobna setrvačnému nárůstu neřešitelností. Dočkáme se bohužel konce iluzí všech stávajících elit, chaosu a rozkladu společnosti, nebude-li tu jasná ochota k celospolečenské změně uvnitř podstat lidstva samotného. Nevstoupí-li do hry nadvědomé, nadhledové vidění, přez mnoho generací.
Alchymistická transformace vyžaduje nové prostředky změny vědomí a prožívání světa. Jinak hrozí, že rozpor mezi starým podvědomím karmického středověku v člověku, s až mimozemskými technologiemi,objevy a možnostmi současnosti, promění nás mnohé, ne-li všechny v niterně rozeštvané, nemocemi sužované a chaosem drcené bytosti, postižené, nedej pane bože sebedestruktivními sklony. 
Prazvučné ákášické sebe-uvědomění, obsahuje poznatky pro pravzory, včetně těch, osvědčených pro lidstvo, samoléčebné postupy, sebe-uzdravovací prostředky.
Zvuk, náda, zpěv, sanghíta, mantra, formule, varna, písmeno, zabarvené poznáním, to jsou prostředky šabda-brahmana pro vyladění celého mozku a aurického jemného těla.
FRANTIŠEK KUPKA, první abstraktní malíř nového věku, studoval různé varianty tehdy dostupných poznatků tajných nauk světa, a propojil se s prazvučných ákášahem natolik, že převedl ony prazvuky bez tvaru a podoby do obrazu a barvy.
INSPIRACE ÁKÁŠAHU, je zdrojem nepředstavitelných vědění, zprostředkovávaných třemi způsoby.
V samádhi, vytržení ducha mimo čas a prostor do za-přítomnostní události, bez před a potom, což je možná jakýmsi neprostorovým časem, v denním snění, spojeným s trazovým viděním a v probuzeném snu.

Poslední stavy jsou prokazatelné již v příběhu biblického Josefa a faraóna, v příbězích Véd, buddhistických džátak, u mágů persie a vidců v tradicích mnoha náboženství.
Protože lékaří ájurvédy předpokládali léčebnou moc určitých tvarů a obrazců (janter a mandal), barev (varna) a zvuků, či melodií, pokládali za vhodné podporovat představení a cvičení u dvorů králů (rádžů), kdy léčebné masáže, tance, hudba, cvičení společného zpěvu, mandaly, a zvláštníí hudba působily na mysl a nevědomí mocných lidí, mnohdy trpících strašlivými stavy, které odnášely celé národy válkami a zkázou. Tyto stavy však přepadají leckterého člověka přetíženého dneška, majitele mnoha firem a manažery na zodpovědných místech.
Ájurvédah a nádajógah tak doporučuje pro uzdravování duše a těla nejen tablety, ale také barvy, světlo (mandala, ikona, znak léčby), a zvuk, zpěv, což je popisováno jako projevené tělo ákášahu do tvaru, znaku nebo barvy (varna-šarira) a zpěvu zvuků a formulí pro udravování (náda-šabda).

Takto vánoce svátečné mohou přetrvat po celý rok.

Bohužel, je mnoho těchto léčebných  metodik je používáno jen pro zvyšování výkonu, zisku a efektivnosti modrního manažero-biorobota.
To je však v rozporu s původním významem, osvobození člověka od jeho samotného, pomocí vznešeného nadhledu ákáši.
Osvobozující nadhled by měl být přirozeností novodobého kouchingu,odstupu od sebe sama, workoholismu, sebe-klamu požadavků doby, v čem máme obstát,co máme plnit a čemu společensky - rákšasovsky vyhovět v džungli přetížené a přesložitělé společnosti.
Jednoduše řečeno, je třeba prozřít, co znamenalo Werichovo, aby člověk byl, v moři, toho,že má jen cosi mít,a když člověk je bytostí světa věcí a vlastnění předmětů, ať jsou to tedy dle ájurvédu, prostředky osvobození a léčení, jako hudba, vonné esence, rostliny, barevné krystaly, obrazy, ikony, mandaly, drahokamové asanbláže a vitráže, uzdravující předměty a objekty.
Společný zpěv manter, prožití světla átmana, to je věčné, trvalé a onomu výše zmíněnému boji zrychlenců, často svět řídících narkomanů a zpomalenců strašících smrtí, odolávající zasvěcení.
Jinak se svět udusí sám v sobě, v oceánu prozření, že bez átmana (nešama),je člověk jen nickou na facebookovém moři.....