Rychmburk

O hradě Rychmburku se vypravuje pověst tuze smutná a dojemná. Kdysi dávno, v těch prastarých dobách, žil na hradě pán s dcerou. Dívka byla jako obrázek a když přišla doba, kdy by se již mohla vdávat, začal jí otec hledat ženicha.

Mladá panna však netoužila po panském životě. Ráda by žila jako obyčejní lidé. Často se procházela kolem hradu a dívala se, jak lidé pracují na polích. A tak se stalo, že se dcera hradního pána zamilovala do chudého pacholka, kterého vídala na svých procházkách.

Několik týdnů jejich láska kvetla a nikdo o ní nevěděl. Avšak hradnímu pánovi se začalo zdát podivné, jak dívka každý den opouští hrad ve stejnou dobu a jednoho dne se za ní tajně vydal.

Když před sebou uviděl vesnického mládence, který vede za ruku jeho dceru, převelice se rozzlobil.

Vrátil se na hrad a čekal, až se dcera vrátí. Vypověděl jí, že všechno vidět a zakázal, aby se s jinochem scházela. Dívka však odmítla uposlechnout otcova nařízení a to pána ještě více rozhněvalo.

Poručil svou dceru odvést do nedalekých Janoviček a v kostele zaživa zazdít. Jak pán poručil, tak poddaní vykonali. Několik dní poté zazníval z kostela žalostný dívčin zpěv a mnoho lidí přišlo pána prosit o slitování.

Otec tedy dívku osvobodil a nechal ji přivést na hrad. Tam už mu nikdo nemohl překazit jeho počínání a dceru zazdil navždy.

Lidé se na krutého pána dlouho zlobili a píseň, kterou dívka sama složila a zpívala ve svém vězení, zpívali při každém procesí ke kostelu v Janovičkách.