Rychleby

Kdysi, daleko proti proudu času, strašil na hradě Rychleby, zvaném též Rejchenštejn, duch zeleného rytíře. Zelený se mu říkalo, protože se zjevoval v brnění zeleném jako brčál.

Byl to duch nemilosrdný hlavně k mladým dívkám. Častokrát se přízrak zjevoval za denního světla v okolí hradu a dívky milými slovy lákal na své sídlo. Tam se k nim však nechoval tak, jak by náleželo čestnému muži. Dívky nejprve provedl po celém hradě a nakonec je zavedl i do hladomorny. Tam za každou z nich zavřel mříže a zamkl. Poté se po několik dní chodil dívat, jak se dívky trápí a nakonec zhynou.

Jednoho jarního odpoledne se rytíř opět procházel po lese a potkal sličnou vesnickou dívku. Tak jako vždy zavedl Marušku na hrad, tentokrát však nalezl v dívce zalíbení a bez okolků ji požádal o ruku. Maruška jej ale odmítla a to rytíře rozhněvalo. Chtěl dívku trochu vystrašit, a tak ji zavedl před hladomornu a ukázal na hromádku kostí, která tu zůstala po poslední oběti.

"Tak také skončíš, nevezmeš-li si mě za muže," pravil dutým hlasem duch zeleného rytíře. Maruška se však nezalekla a rytíře znovu odmítla. Ten dívku pevně sevřel a vtáhl ji do sklepení, kde ji uvěznil.

Potom došel pro kněze a žádal, aby ho s Maruškou oddal. Kněz odmítl vykonat svatební obřad a to se mu stalo osudným. Rytíř popadl sekeru a kněze zabil.

Mezitím již začali lidé Marušku hledat a vydali se i k hradu. Tam také uslyšeli dívčin nářek a pláč a vtrhli do hradu. Avšak dívku se jim zachránit nepodařilo, zelený rytíř ji stačil ještě proměnit v hada a sám uprchnul.

Od těch dob se vypráví, že obrovský zelený had, který drží v tlamě zlatý klíč, hlídá rychlebský poklad. Hradní bohatství proto není lehké získat. Podaří se to jen tomu, kdo bez hlesu postojí a až se mu had obtočí kolem celého těla, otevře ústa, aby mu do nich had vložil zlatý klíček.