Rusy není dobré podceňovat

Boje na Ukrajině se v posledních měsících změnily v tupou a brutální opotřebovávací válku, kde mají obě strany velké ztráty, což je vidět zejména u Bachmutu. Bezpečnostní analytik a bývalý poradce ministra obrany Milan Mikulecký probíral s redaktorem Novinek v podcastu Zbytečná válka, jak může válka pokračovat a jaké dopady bude mít čím dál bližší spolupráce mezi Ruskem a Íránem.

Milan Mikulecký se dlouhodobě snaží mírnit vítěznou euforii, která v českých médiích zavládla zejména po květnové ukrajinské ofenzivě u Charkova. „Od poslední ukrajinské ofenzivy a spořádaného ústupu Rusků z Chersonské oblasti, a nutno podotknout, že přestože byl spořádaný, tak to byl ústup, a ne vítězství, to opticky vypadá, že se na frontě nic neděje, ale ono se děje. U mediálně známého Bachmutu, ale i na řadě dalších míst probíhá opotřebovávací válka. Obě strany, nejen ruská, ale i ukrajinská mají velké ztráty na technice i na živé síle a velké nároky na funkční logistické řetězce,“ popsal aktuální situaci Milan Mikulecký.

Podle něj tento způsob boje bude ještě nějakou dobu trvat: „V tuto chvíli počasí nepřeje větším ofenzivním operacím. Stále se dá operovat primárně na zpevněných komunikacích. Musíme počkat, až zmrzne nebo vyschne půda. Věřím, že pak k nějaké útočné operaci ukrajinské armády skutečně dojde. Ale nebude to operace v takovém rozsahu, která by dokázala vytlačit ruské okupanty z celého území Ukrajiny.“

Březnový termín, o němž mluvila ukrajinská vojenská rozvědka, však vážně nebral: „V historii válečnictví jsou věci, které se nemění. Člověk neříká dopředu, že chce zaútočit, takže prohlášení ukrajinské tajné služby bych bral spíše jako psychologickou operaci než to, že se v březnu rozjede ofenziva. A to operaci jak proti Rusům – bojte se, zaútočíme –, tak jako operaci na zvýšení potřeby zvýšených dodávek toho, co Ukrajinci potřebují pro svůj boj, tedy techniky a munice.

Mikulecký dodal, že si není radno myslet, že je Rusko už poražené: „Rusy bych nepodceňoval, jak se často stává, Rusové se z nezdarů ve válkách poučují. Trvá jim to, ale je vidět, že už udělali nějaká rozhodnutí, jež reflektují výprask, který na některých místech dostali od počátku svého útoku,“ dodal analytik a uvedl i příklad: „Ústup od Chersonu znamená, že generál Sergej Surovikin, který převzal velení, rychle reagoval na to, jaká je reálná situace na bojišti. I my bychom měli přistupovat k válce střízlivě. Útok v charkovském směru byl naprostý ukrajinský úspěch, v chersonském směru to byl sice také úspěch, Ukrajinci dosáhli, co chtěli, osvobodili další část své území, ale už se nepodařilo to, co u Charkova, tedy zajetí většího počtu vojáků a získání množství vojenské techniky nebo munice.“

„Máme velké štěstí, že Rusové nechali vybít své elitní jednotky už na počátku války, u které nepočítali, že bude válkou, takže je poměrně lehkomyslně dostali do situací, kdy ani elitní jednotky neměly šanci na vítězství a podařilo se je buď rozprášit, nebo vzít do zajetí. Rusům bude ještě dlouho trvat, než se naučí bojovat tak, jak to vyžaduje dnešní bojiště,“ řekl Mikulecký a dodal, že za druhé světová války trvalo rok a půl až dva roky, než se naučili válčit tak, aby zvítězili v bitvě a současně toto vítězství udrželi.

Významnou roli tehdy sehrál fakt, že tehdy měli podporu Velké Británie a USA, které tehdejší SSSR zachránily před porážkou svými masivními dodávkami nejen zbraní, ale i paliva, jídla, bot a dalších zařízení, aby vůbec Stalinův průmysl mohl fungovat.