Rožmberk

Stejně jako na mnoha ostatních rodových sídlech pánů z Růže i na hradě Rožmberk se zjevuje duch Bílé paní Perchty. Častokrát ji zde lidé po dlouhá staletí vídali až do doby druhé světové války, kdy se objevila naposled.

Tenkrát, v té neklidné době, byl na hradě letní tábor německých dětí. Po několik dní zde pokojně pobývaly, ale jednoho dne se stalo něco tuze zvláštního.

Dvě dívky šly jako každé ráno vztyčit vlajku na hranaté věži. Sotva však vyšly nahoru, už běžely dolů s hrozným křikem. Na nejvyšší kulaté věži Jakobínce spatřily ducha Bílé paní, hrozící jim prstem.

A opravdu, když děvčata vše vypověděla ostatním a ti se podívali na věž, spatřili přízrak, o kterém dívky mluvily. Žena v dlouhých bílých šatech s vlečkou měla na hlavě vysoký čepec, z jehož špice vlál dlouhý, téměř neviditelný závoj. Bílá paní upřeně hleděla ke skupince dětí a hrozila.

Jeden z vedoucích tábora se rozeběhl k vysoké věži, otevřel staré, těžké dveře a chtěl vyběhnout nahoru. Jeho počínaní však bylo překaženo, uvnitř Jakobínky nebylo schodiště ani žádný žebřík.

Celý den stála bílá postava na vrcholu věže s rozhořčeným výrazem ve tváři. Všichni na ni stále udiveně hleděli a čekali, co se bude dít. Nikdo jim nedokázal poradit, jak se přízraku zbavit.

Však ještě toho dne večer, s příchodem soumraku, Bílá paní zmizela z věže jako pára. Od těch dob ji již na Rožmberku nikdy nikdo nespatřil.