Rotštejn

Hluboko pod zříceninami skalního hrádku Rotštejna se skrývá ohromné bohatství, které prý nastřádali loupežníci.

Za těch dávných časů žil ve vesničce pod hradem osamocený muž. Ženu i děti mu sebrala zlá nemoc, a tak zůstal sám v chaloupce s výhledem na hrad. Častokrát se tam také procházel a každičkého večera při západu slunce se na hrad díval a přemýšlel.

Již jako malé dítě slýchával od své babičky pověst o pokladu, ukrytém v hoře pod hradem. Vždy, když mu ji vypravovala, hořela mu očka zvědavostí. Tenkrát snil o tom, že až bude velký, poklad najde.

Jednoho večera jako obvykle seděl u okna a pozoroval slunce, ukládající se k spánku. Byl toho dne tuze unavený a na chvilku usnul. Zdál se mu však podivný sen. Kdosi neznámý na něj stále volal a přikazoval, aby šel na Rotštejn a hledal bohatství.

Matěj nevěděl, co si o takovém podivném snu myslet, ale stále mu v uších zněl ten tajemný hlas. Blížily se zrovna Velikonoce a on si vzpomněl na příběh, který jako maličký slyšel snad stokrát. Poklad se podle pověsti otevírá na Velký pátek.

Druhého dne byl opravdu Velký pátek a Matěj nepřestával slyšet volání ze snu. Rozhodl se tedy, že na hrad půjde, i kdyby nic nenašel. Vykročil tedy cestičkou k hradu a přemýšlel o tom, co ho čeká.

A vskutku, když přišel ke skále, spatřil v ní skulinu, ze které vyzařovalo zvláštní tajemné světlo. Přišel blíž a opatrně vcházel do skály. Tu se však skalisko zavřelo a Matěje uvěznilo. Ten si však ničeho ani nepovšiml. Čas běžel ve skále mnohem rychleji.

Po Matějovi se lidé začali brzy shánět, ale nikdo nevěděl, kde je. Uplynul rok a znovu nastaly Velikonoce.

Byl Velký pátek, stejně jako před rokem, Matěj vyšel ze skály, nesl si jen několik zlaťáků a jaké bylo jeho překvapení, když ho sousedé začali vítat a vyptávat se, kde celý ten rok byl. Matěj o ničem nevěděl, myslel si, že se hned vrátil. Ve skále strávil rok života, který mu připadal jen jako několik hodin.