Roštejn

Stejně jako mnoho jiných hradů je i Roštejn opředen několika pověstmi. Hrad prý měl postavit sám ďábel do kohoutího zakokrhání. Vypráví se zde i o rožmberské Bílé paní. Ale snad nejpodivuhodnější je pověst o díře po propadlé paní.

Stalo se, když na hradě býval správcem jakýsi Stembach.

Pán musel tenkrát odjet na dalekou cestu. Několik týdnů byl pryč a každým dnem již lidé očekávali jeho návrat. Až jednoho podvečera se na nádvoří ozval klapot koňských podkov.

Pán byl toho dne velmi unaven z dlouhé cesty, a proto si šel brzy lehnout. Jen co oči zavřel, usnul. Krátce před půlnocí jej však probudil podivný rachot. Když se pozorněji zaposlouchal, zjistil, že ten silný hřmot vychází z půdy.

Vstal tedy a vzbudil několik sloužících, aby šli s ním nahoru. Dveře na půdu, opředené pavučinami, byly pootevřené. Pán s loučí v ruce vstoupil dovnitř a co nevidí - v podlaze je hluboká propast a na půdě je cítit podivný zápach, snad kouř.

Vypráví se, že se zde tenkrát propadla do pekel hříšná žena. Pán prý chtěl díru nechat několikrát zazdít, ale pokaždé se znovu propadla. Snad to tak zařídil čert na věčnou památku té hříšnice.