Rituály Mayů

Mayové věřili,že náboženské rituály, při kterých byla prolévána lidská krev, jsou nezbytné, aby bylo zajištěno fungování vesmíru, střídání ročních období, úroda kukuřice, lidský život a předurčenost času. Oběti byly nezbytné k zajištění existence bohů a doplnění jejich spotřeby bio energie. V prvopočátcích tj. v předklasickém a klasickém období (500 př.n.l.- 800 n.l.) prováděli tyto rituály vládcové a nejvyšší duchovní sami na sobě. Král si propichoval pomocí kosti z ocasu rejnoka penis, v případě královny šlo o jazyk a jímali krev do připravených nádob. Obřady se prováděly vždy na vrcholu pyramid po předchozím očištění se (meditace a halucinogenní vývary) ve slavnostním rouchu s výraznou výzdobou hlavy a těla (ptačí pera, jaguáří kůže…) a pálením kopálu, což navozovalo mystickou atmosféru, která měla evokovat prolínání božského s pozemským, přičemž panovník byl vždy vnímán jako zosobnění božstva na zemi. Normálním lidem nebylo povoleno vystoupit na pyramidu a kromě náboženských rituálů většinou ani do části města k tomu vymezené. Panovník provádějící tyto rituály poté sdělil, co jeho město a obyvatelé čeká v nadcházejícím období.

V poklasickém období dochází k dramatické změně pod vlivem kultu a náboženství opeřeného hada tzv. Kukulkána (maysky) resp.Quetzalcoatla (v nářečí nahuatl), které do oblasti Yucatánu přinesl bojovný národ Itzů (od toho pojmenování Chitzen-Itza) nebo chcete-li tzv. toltécké kultury. Každopádně to bylo něco, co přišlo zvenčí a změnilo jak náboženství, tak i mentalitu vládnoucí třídy, která se stala velice militantní. K tomu došlo v období po roce 900 n.l. a trvalo nějakých 350 - 400 let. V tomto období byly lidské oběti prováděny k zajištění již uvedených cílů s tím rozdílem, že obětováni byli většinou váleční zajatci, kterým bylo na vrcholu pyramidy vyjmuto obsidiánovým nožem zaživa srdce a ještě tlukoucí bylo obětováno bohům.Tělo pak bylo svrženo z pyramidy dolu. V tomto období tyto zrůdné praktiky dosáhly takových rozměrů, že například v Chichén Itzá byly vytvořeny speciální vojenské oddíly (řády orlů a jaguárů), jejichž hlavním úkolem bylo (kromě obrany města) získávání co největšího počtu zajatců pro potřeby obětování. V případě, že se podařilo zajmout krále nebo vysokého hodnostáře, byl tento obětován ve speciálně určeném termínu (většinou při konjunkci planet) a při zvláštním obřadu setnutím hlavy. V Chichén Itzá sloužil těmto účelům zejména Chrám válečníků. Tyto zrůdné praktiky dovedli k vrcholu Aztékové (1200-1500), kteří v městě Tenochtitlan byli údajně schopni obětovat až 20tis lidí při vysvěcení jediného chrámu a až 50 tis.ročně.

K náboženským rituálům, při kterých byla prolévána krev můžeme zařadit i míčovou hru zvanou „pelota“, kdy byl kapitán vítězného (některé zdroje uvádí že, poraženého) týmu obětován. Reliéfy na zdech hřiště např. v Chichén Itzá zobrazují jeho uříznutou hlavu v ruce druhého kapitána ještě třímajícího nůž a krev prýštící z krku je znázorněna pomocí hadích těl. Krev dopadající na zem měla zajistit úrodnost a plodnost nadcházejícího cyklu. Tvrdí se, že pelota se hrála v předem stanovených termínech a utkání mohlo trvat i více dní. Pohyb míče po hřišti měl symbolizovat pohyb Slunce a dalších planet po obloze, více o této fascinující hře v sekci „pelota“. Hřiště na tuto míčovou hru je možno nalézt po celé Mesoamerice neboť se hrála od pradávna.

V některých oblastech se prováděly i rituály k zajištění dostatku vody resp. deště, uvádí se, že byli obětováni vybraní jedinci (někdy i děti) a to shozením do cenotes – poměrně hlubokých vodních nádrží se strmými stěnami , to ukázaly průzkumy dna „posvátné cenote“ v Chichén Itzá z konce minulého století.