1. kapitola

1. Pavel, služebník Ježíše Krista povolaný apoštol, oddělený pro Boží evangelium,
2. které Bůh předem zaslíbil skrze své proroky ve svatých Písmech,
3. ohledně jeho Syna - který podle těla povstal z Davidova semene
4. a který byl podle Ducha svatosti mocně označen za Božího Syna skrze vzkříšení z mrtvých - našeho Pána Ježíše Krista,
5. skrze něhož jsme přijali tuto milost, totiž apoštolství pro jeho jméno, k poslušnosti víry mezi všemi národy,
6. mezi nimiž jste i vy, povolaní Ježíše Krista,
7. všem, kteří jsou v Římě, milovaným Božím, povolaným svatým: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
8. Především pak děkuji svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, že vaše víra se rozhlašuje po celém světě.
9. Neboť Bůh, kterému sloužím svým duchem v evangeliu jeho Syna, je mi svědkem, jak se o vás neustále zmiňuji,
10. když ve svých modlitbách žádám, aby se mi někdy už konečně podařilo přijít z Boží vůle k vám.
11. Neboť vás toužím vidět, abych vám předal nějaký duchovní dar k vašemu posílení,
12. to jest abych byl spolu s vámi potěšen skrze vaši i moji společnou víru.
13. Nechci však bratři, abyste nevěděli, že jsem se mnohokrát rozhodl přijít k vám (ale až dosud jsem měl překážky), abych měl nějaké ovoce i mezi vámi, tak jako i mezi ostatními národy.
14. Jsem dlužníkem Řeků i cizích národů, jak moudrých, tak nemoudrých,
15. takže pokud se mne týče, jsem připraven kázat evangelium i vám, kteří jste v Římě.
16. Nestydím se totiž za Kristovo evangelium, neboť je to Boží moc ke spasení každého, kdo věří, předně Žida, ale i Řeka.
17. Neboť v něm je zjevena Boží spravedlnost z víry k víře, jak je napsáno: "Spravedlivý pak bude žít z víry."
18. Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří zadržují pravdu nepravostí.
19. Vždyť to, co může být o Bohu poznáno, je jim zjevné, Bůh jim to přece zjevil.
20. Jeho neviditelné znaky, totiž ta jeho věčná moc a božství, jsou přece od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.
21. Protože když poznali Boha, neoslavovali ho jako Boha, ani nebyli vděční, ale ve svých myšlenkách propadli marnosti a jejich nerozumné srdce bylo zatemněno.
22. Prohlašují se za moudré, ale stali se blázny.
23. A zaměnili slávu nepomíjejícího Boha za zpodobení obrazu pomíjejícího člověka, ptáků, zvěře a plazů.
24. A proto je Bůh vydal v žádostech jejich srdce nečistotě, aby navzájem zneuctívali svá těla,
25. ty, kteří zaměnili Boží pravdu za lež a ctili stvoření a sloužili mu raději nežli Stvořiteli, který je požehnaný na věky. Amen.
26. Proto je Bůh vydal hanebným vášním; neboť i jejich ženy zaměnily přirozené obcování za to, které je proti přirozenosti.
27. A podobně i muži opustili přirozené obcování se ženou a ve své touze se rozpálili k sobě navzájem, takže muži páchají nestydatost s muži a sami na sobě dostávají nutnou odplatu za ten svůj blud.
28. A poněvadž neuznali za dobré mít Boha ve známosti, vydal je Bůh zvrácené mysli, aby dělali to, co se nemá.
29. Jsou naplněni veškerou nepravostí, smilstvem, ničemností, lakotou, zlobou, plní závisti, vraždy, svárlivosti, lsti, zlomyslnosti;
30. donašeči, pomlouvači, nenávidící Boha, zpupní, pyšní, vychloubační, kteří vyhledávají zlé věci, neposlouchají rodiče;
31. nerozumní, nedodržující smlouvy, bezcitní, nesmiřitelní, nemilosrdní,
32. kteří ačkoli znají Boží spravedlivé ustanovení, že ti, kteří provozují takové věci, zasluhují smrt, nejenže je dělají také, ale dokonce to těm, kteří je provozují, schvalují.

 

2. kapitola

1. Proto nemáš výmluvu, ó každý člověče, který soudíš, neboť v čem soudíš jiného, v tom odsuzuješ sám sebe, poněvadž ty, který soudíš, děláš totéž.
2. Víme přece, že Boží soud proti těm, kteří dělají takové věci, je podle pravdy.
3. Domníváš se tedy, ó člověče, který soudíš ty, kteří provozují takové věci, a přitom děláš totéž, že ty unikneš Božímu soudu?
4. Anebo pohrdáš bohatstvím jeho laskavosti, shovívavosti a trpělivosti? Nevíš, že Boží dobrota tě vede k pokání?
5. Ale ty podle své tvrdosti a nekajícího srdce sám sobě shromažďuješ hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého Božího soudu.
6. On "odplatí každému podle jeho skutků":
7. těm, kteří vytrvalostí v konání dobra hledají slávu, čest a nesmrtelnost, věčným životem;
8. těm však, kteří jsou svárliví a neposlušní pravdě, ale poslouchají nepravost, odplatí zuřivostí a hněvem,
9. soužením a úzkostí, duši každého člověka, který koná zlo, předně Židu, ale i Řeku.
10. Avšak sláva, čest a pokoj každému, kdo koná dobro, předně Židu, ale i Řeku.
11. Neboť Bůh nestraní nikomu.
12. Všichni, kteří hřešili bez Zákona, bez Zákona také zahynou; a všichni, kteří hřešili pod Zákonem, budou Zákonem souzeni.
13. (Neboť před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale ospravedlněni budou ti, kdo Zákon plní.
14. Když totiž pohané, kteří nemají Zákon, dělají z přirozenosti to, co Zákon přikazuje, takoví, ač nemají Zákon, jsou Zákonem sami sobě.
15. Takoví prokazují dílo Zákona zapsaného v jejich srdcích, což dosvědčuje i jejich svědomí a myšlenky, které se navzájem obviňují anebo obhajují.)
16. To se stane v den, kdy Bůh bude soudit lidská tajemství podle mého evangelia skrze Ježíše Krista.
17. Hle, ty si říkáš Žid, spoléháš na Zákon a chlubíš se Bohem.
18. Znáš jeho vůli a rozeznáváš, co je správné, neboť jsi vyučován ze Zákona.
19. Jsi přesvědčen, že jsi vůdcem slepých a světlem těch, kteří jsou ve tmě,
20. vychovatelem nemoudrých, učitelem nemluvňat, někým, kdo má obraz poznání a pravdy v Zákoně.
21. Proč tedy ty, který učíš jiného, neučíš sám sebe? Ty, který vyhlašuješ, že se nemá krást, kradeš?
22. Ty, který říkáš: "Necizolož!" cizoložíš? Ty, který se štítíš model, se dopouštíš svatokrádeže?
23. Ty, který se chlubíš Zákonem, zneuctíváš Boha přestupováním Zákona?
24. Neboť "Boží jméno je mezi pohany tupeno kvůli vám", jak je napsáno.
25. Obřízka totiž skutečně prospívá, dodržuješ-li Zákon; pokud jsi však přestupníkem Zákona, tvá obřízka se stala neobřízkou.
26. Jestliže tedy neobřezaný člověk zachovává ustanovení Zákona, nebude se jeho neobřízka počítat za obřízku?
27. A nebude ten, který je podle těla neobřezán, ale plní Zákon, soudit tebe, který i s literou a obřízkou Zákon přestupuješ?
28. Židem totiž není ten, kdo je jím zjevně a obřízka není to, co je zjevné na těle;
29. ale Židem je ten, kdo je jím v nitru a má srdce obřezané Duchem, ne literou, jehož chvála není od lidí, ale od Boha.

 

3. kapitola

1. Jakou má tedy Žid výhodu? A jaký je užitek obřízky?
2. Veliký v každém ohledu! Předně ovšem ten, že jim byla svěřena Boží slova.
3. Co totiž na tom, jestliže někteří neuvěřili? Zruší snad jejich nevěra Boží věrnost?
4. V žádném případě! Ať je však Bůh pravdomluvný a každý člověk lhář, jak je napsáno: "Abys byl shledán spravedlivým ve svých slovech a zvítězil, kdyby ses soudil."
5. Jestliže však naše nepravost dokazuje Boží spravedlnost, co řekneme? Je snad Bůh nespravedlivý, když vylévá svůj hněv? (Mluvím po lidsku.)
6. V žádném případě! Vždyť jak by potom Bůh soudil svět?
7. Jestliže se totiž mou lží rozhojnila Boží pravda k jeho slávě, proč jsem tedy ještě souzen jako hříšník?
8. A proč neříci: "Čiňme zlé věci, aby přišly dobré," jak nás pomlouvají a jak někteří tvrdí, že my říkáme? Jejich odsouzení je spravedlivé.
9. Co tedy? Máme nějakou přednost? Vůbec ne; vždyť jsme již dříve obvinili jak Židy, tak Řeky, že jsou všichni pod hříchem,
10. jak je napsáno: "Není spravedlivého, není ani jednoho.
11. Není, kdo by rozuměl, není, kdo by hledal Boha.
12. Všichni se odchýlili, společně se stali neužitečnými; není, kdo by konal dobro, není ani jeden."
13. "Jejich hrdlo je otevřený hrob, svými jazyky podváděli." "Pod jejich rty je jed lítých hadů."
14. "Jejich ústa jsou plná zlořečení a hořkosti."
15. "Jejich nohy jsou rychlé k prolití krve;
16. zkáza a bída je na jejich cestách
17. a cestu pokoje nepoznali."
18. "Před jejich očima není Boží bázně."
19. Víme pak, že cokoli Zákon říká, říká těm, kdo jsou pod Zákonem, aby byla zacpána všechna ústa a aby všechen svět byl vinen před Bohem.
20. Na základě skutků Zákona totiž nebude v jeho očích ospravedlněno žádné tělo; neboť skrze Zákon přichází poznání hříchu.
21. Nyní je však bez Zákona zjevena Boží spravedlnost, dosvědčovaná Zákonem i Proroky,
22. totiž Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista ke všem a na všechny, kdo věří. Není totiž rozdílu,
23. neboť všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva.
24. Jsou však zadarmo ospravedlňováni jeho milostí, skrze vykoupení, které je v Ježíši Kristu,
25. jehož Bůh určil za nástroj smíření skrze víru v jeho krev, aby prokázal svou spravedlnost; neboť Bůh ve své shovívavosti prominul předešlé hříchy,
26. aby prokázal svou spravedlnost v nynějším čase, aby byl spravedlivým a ospravedlňujícím toho, kdo je z Ježíšovy víry.
27. Kde je tedy ta chlouba? Byla vyloučena. Skrze jaký zákon? Snad skutků? Nikoli, ale skrze zákon víry.
28. Máme tedy za to, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona.
29. Je snad Bůh jenom Židů? Není také pohanů? Ano, je i pohanů,
30. poněvadž je jeden Bůh, který ospravedlní obřezané z víry a neobřezané skrze víru.
31. Rušíme tedy vírou Zákon? V žádném případě! Naopak, Zákon potvrzujeme.

 

4. kapitola

1. Co tedy řekneme? Čeho dosáhl Abraham, náš otec podle těla?
2. Byl-li totiž Abraham ospravedlněn na základě skutků, má se čím chlubit, ale ne před Bohem!
3. Neboť co říká Písmo? "Abraham uvěřil Bohu a bylo mu to počteno za spravedlnost."
4. Tomu, kdo koná skutky, se nepočítá odplata podle milosti, ale podle dluhu.
5. Avšak tomu, kdo nekoná skutky, ale věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, se počítá jeho víra za spravedlnost.
6. Právě tak i David blahoslaví člověka, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků:
7. "Blaze těm, kterým byly odpuštěny nepravosti a jejichž hříchy byly přikryty.
8. Blaze muži, kterému Pán už nepočítá hřích."
9. Vztahuje se tedy toto blahoslavení na obřízku, anebo i na neobřízku? Říkáme přece, že Abrahamovi byla víra počtena za spravedlnost.
10. Jak mu tedy byla počtena? Když byl obřezán, anebo ještě neobřezán? Nebylo to v obřízce, ale před obřezáním!
11. A znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl už před obřezáním, aby byl otcem všech, kdo věří v neobřízce, aby i jim byla přičtena spravedlnost,
12. a otcem obřízky těch, kdo nejsou jen z obřízky, ale kteří také kráčí ve šlépějích víry našeho otce Abrahama, která byla před obřezáním.
13. Neboť zaslíbení, že bude dědicem světa, nebylo Abrahamovi a jeho semeni dáno skrze Zákon, ale skrze spravedlnost víry.
14. Jestliže jsou totiž dědici ti, kteří jsou ze Zákona, pak je zmařena víra a zrušeno zaslíbení.
15. (Zákon přece působí hněv; neboť kde není Zákon, není ani přestoupení.)
16. Je proto z víry, aby bylo podle milosti, aby zaslíbení bylo jisté všemu semeni, nejen tomu, které je ze Zákona, ale také tomu, které je z Abrahamovy víry. Vždyť on je otcem nás všech
17. (jak je napsáno: "Ustanovil jsem tě otcem mnohých národů") před Bohem, kterému uvěřil, který obživuje mrtvé a povolává věci, které nejsou, jako by byly.
18. Abraham uvěřil v naději proti vší naději, takže se stal otcem mnohých národů podle toho výroku: "Tolik bude tvého semene."
19. Neochaboval ve víře: nehleděl na své již umrtvené tělo (bylo mu přibližně sto let), ani na mrtvost Sářina lůna;
20. nepochyboval tedy v nevěře o Božím zaslíbení, ale byl posílen vírou, když dal slávu Bohu,
21. v plné jistotě, že co Bůh zaslíbil, je schopen i vykonat.
22. A proto "mu to bylo počteno za spravedlnost".
23. Že "mu to bylo počteno" však není napsáno jen kvůli němu,
24. ale také kvůli nám, kterým to má být počteno, nám, věřícím v Toho, který vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše.
25. On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.

 

5. kapitola

1. Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána, Ježíše Krista,
2. skrze něhož také máme vírou přístup k této milosti, ve které stojíme a chlubíme se v naději Boží slávy.
3. A nejen to, ale chlubíme se i souženími, neboť víme, že soužení působí vytrvalost,
4. vytrvalost spolehlivost a spolehlivost naději.
5. A naděje nezahanbuje; neboť v našich srdcích je rozlita Boží láska skrze Ducha Svatého, který nám byl dán.
6. Kristus totiž, když jsme my ještě byli bezmocní, v určený čas zemřel za bezbožné.
7. (Neboť sotva kdo zemře za spravedlivého, ačkoli za dobrého by se snad i někdo zemřít odvážil.)
8. Bůh však dokazuje svoji lásku k nám, neboť když jsme ještě byli hříšníci, Kristus zemřel za nás.
9. Když jsme tedy nyní ospravedlněni jeho krví, budeme potom mnohem spíše skrze něho zachráněni před hněvem.
10. Neboť jestliže, když jsme ještě byli nepřátelé, byli jsme s Bohem smířeni skrze smrt jeho Syna, mnohem spíše, když jsme již smířeni, budeme zachráněni jeho životem.
11. A nejen to, ale chlubíme se také Bohem skrze našeho Pána, Ježíše Krista, skrze něhož jsme nyní přijali smíření.
12. A proto, jako skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak také smrt přešla na všechny lidi, poněvadž všichni zhřešili -
13. (neboť hřích byl na světě už před Zákonem, ale když není Zákon, hřích se nepočítá.
14. Smrt však kralovala od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo nezhřešili podobným přestoupením jako Adam, který je obrazem toho budoucího.
15. Není tomu však s obdarováním tak jako s proviněním? Vždyť jestliže proviněním toho jednoho jich mnoho zemřelo, mnohem spíše se k mnohým rozhojnila Boží milost a dar v milosti toho jednoho člověka, Ježíše Krista!
16. A není tomu s darem tak jako s tím, co přišlo skrze toho jednoho, který zhřešil? Vždyť soud nad jedním proviněním vedl k odsouzení, obdarování pak vede z mnoha provinění k ospravedlnění!
17. Jestliže totiž kvůli provinění jednoho člověka kralovala skrze toho jednoho smrt, mnohem spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a daru spravedlnosti, budou kralovat v životě skrze toho jednoho, Ježíše Krista!)
18. Tak tedy, jako skrze jediné provinění přišlo na všechny lidi odsouzení, tak také skrze jediný spravedlivý čin přišlo na všechny lidi ospravedlnění života.
19. Neboť jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také poslušností jednoho mnozí stanou spravedlivými.
20. Zákon však přišel proto, aby se rozhojnilo provinění; ale kde se rozhojnil hřích, tam se ještě více rozhojnila milost,
21. aby tak jako skrze smrt zavládl hřích, i milost zavládla skrze spravedlnost k věčnému životu skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

 

6. kapitola

1. Co tedy řekneme? Máme zůstat v hříchu, aby se rozhojnila milost?
2. V žádném případě! Jak bychom mohli ještě žít v hříchu my, kdo jsme mu zemřeli?
3. Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni do Krista Ježíše, jsme pokřtěni do jeho smrti?
4. Jsme s ním tedy skrze křest pohřbeni do smrti, abychom tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, i my mohli začít chodit v novosti života.
5. Jestliže jsme s ním tedy srostlí zpodobením jeho smrti, budeme jistě takoví i ohledně vzkříšení.
6. Víme přece, že náš starý člověk byl ukřižován s ním, aby bylo odstraněno tělo hříchu, abychom již dále nesloužili hříchu.
7. Neboť kdo zemřel, je ospravedlněn od hříchu.
8. Jestliže jsme tedy s Kristem zemřeli, věříme, že s ním také budeme žít.
9. Víme přece, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje.
10. Neboť že zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, ale že žije, žije Bohu.
11. Tak se i vy považujte za vskutku mrtvé hříchu, ale za živé Bohu v Kristu Ježíši, našem Pánu.
12. Ať tedy ve vašich smrtelných tělech nevládne hřích, tak abyste ho poslouchali v jeho žádostech.
13. Také nevydávejte své údy hříchu za nástroje nepravosti, ale vydejte se Bohu jako ti, kdo ožili z mrtvých a své údy vydejte Bohu za nástroje spravedlnosti.
14. Neboť hřích nad vámi nebude panovat, protože nejste pod Zákonem, ale pod milostí.
15. Co tedy? Máme hřešit, když nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? V žádném případě!
16. Nevíte snad, že když se někomu vydáváte za služebníky, abyste ho poslouchali, pak jste služebníky toho, koho posloucháte, ať už hříchu ke smrti, nebo poslušnosti ke spravedlnosti?
17. Ale díky Bohu, že ačkoli jste byli služebníci hříchu, uposlechli jste ze srdce ten způsob učení, do kterého jste byli uvedeni.
18. Když jste tedy byli osvobozeni od hříchu, byli jste podrobeni do služby spravedlnosti.
19. Pro slabost vašeho těla to říkám po lidsku: Jako jste vydali své údy za služebníky nečistoty a nepravosti k páchání nepravosti, tak tedy nyní vydejte své údy za služebníky spravedlnosti k posvěcení.
20. Když jste totiž byli služebníci hříchu, byli jste svobodní od spravedlnosti.
21. Jaký jste pak tehdy měli užitek z těch věcí, za které se nyní stydíte? Vždyť jejich výsledkem je smrt!
22. Nyní však, když jste osvobozeni od hříchu a podrobeni do služby Bohu, máte svůj užitek vedoucí k posvěcení a výsledkem je věčný život.
23. Neboť odplatou za hřích je smrt, ale Božím darem je věčný život v našem Pánu, Ježíši Kristu.

 

7. kapitola

1. Nevíte snad, bratři (mluvím přece k těm, kdo znají Zákon), že Zákon panuje nad člověkem jen po dobu jeho života?
2. Neboť vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu muži, ale kdyby ten muž zemřel, je zproštěna zákona o muži.
3. A proto, oddá-li se jinému muži, zatímco její muž žije, bude nazvána cizoložnicí. Jestliže však její muž zemře, je od toho zákona svobodná, takže není cizoložnicí, když se oddá jinému muži.
4. A tak jste i vy, moji bratři, skrze Kristovo tělo umrtveni Zákonu, abyste se oddali jinému - tomu, který byl vzkříšen z mrtvých - abychom mohli nést ovoce Bohu.
5. Když jsme totiž byli v těle, vášně hříchů, probouzené skrze Zákon, působily v našich údech k plození ovoce smrti.
6. Nyní jsme však zproštěni Zákona, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli drženi, abychom sloužili Bohu v novosti Ducha a ne ve starobě litery.
7. Co tedy řekneme? Že Zákon je hřích? V žádném případě! Avšak hřích jsem nepoznal jinak než skrze Zákon. Vždyť ani o žádosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: "Nebudeš žádostivý!"
8. Hřích se pak skrze to přikázání chopil příležitosti a způsobil ve mně veškerou žádost. Bez Zákona je tedy hřích mrtev.
9. Já jsem pak kdysi žil bez Zákona, ale když přišlo přikázání, hřích ožil
10. a já jsem zemřel. A ukázalo se, že přikázání, které mělo být k životu, je mi ke smrti.
11. Neboť hřích, který se skrze to přikázání chopil příležitosti, mne oklamal a skrze ně mne zabil.
12. Zákon je tedy jistě svatý a přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.
13. Stalo se mi tedy to dobré smrtí? V žádném případě! Avšak hřích, aby se ukázal hříchem, mi skrze to dobré působí smrt, aby se hřích skrze přikázání stal nadmíru hříšným.
14. Víme přece, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu.
15. Nerozumím totiž tomu, co dělám; neboť nekonám to, co chci, ale dělám to, co nenávidím.
16. Jestliže tedy dělám to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že je dobrý.
17. Nyní to pak již nedělám já, ale hřích, který ve mně přebývá.
18. Vím totiž, že ve mně (to jest v mém těle), nepřebývá nic dobrého. Neboť chtění mám u sebe pohotově, ale vykonání toho dobrého nenacházím.
19. Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci, to dělám.
20. Jestliže pak dělám to, co nechci, pak to již nedělám já, ale hřích, který ve mně přebývá.
21. Nacházím tedy zákon, že když chci dělat dobro, mám u sebe pohotově zlo.
22. Podle vnitřního člověka totiž radostně souhlasím s Božím Zákonem,
23. ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech.
24. Já ubohý člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?
25. Děkuji Bohu - skrze Ježíše Krista, našeho Pána! A tak tedy tentýž já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu.

 

8. kapitola

1. A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši, kteří nechodí podle těla, ale podle Ducha.
2. Neboť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě osvobodil od zákona hříchu a smrti.
3. Neboť co bylo pro Zákon nemožné, protože byl slabý kvůli tělu, to Bůh vykonal, když poslal svého vlastního Syna v podobě těla hříchu a kvůli hříchu. Odsoudil hřích v těle,
4. aby byl spravedlivý požadavek Zákona naplněn v nás, kdo nechodíme podle těla, ale podle Ducha.
5. Ti, kdo jsou podle těla, totiž myslí na věci těla, ale ti, kdo jsou podle Ducha, na věci Ducha.
6. Neboť smýšlení těla je smrt, ale smýšlení Ducha je život a pokoj.
7. Smýšlení těla je proto v nepřátelství vůči Bohu, neboť není a vlastně ani nemůže být poddáno Božímu zákonu.
8. A tak ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou.
9. Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás přebývá Duch Boží. Jestliže pak někdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho.
10. Jestliže však je Kristus ve vás, je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch žije kvůli spravedlnosti.
11. Jestliže tedy Duch Toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, přebývá ve vás, pak Ten, který vzkřísil z mrtvých Krista, obživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha přebývajícího ve vás.
12. A tak tedy, bratři, nejsme dlužníci těla, abychom žili podle těla.
13. Žijete-li totiž podle těla, zemřete; jestliže však skutky těla umrtvujete Duchem, budete žít.
14. Neboť všichni, kdo jsou vedeni Božím Duchem, ti jsou Boží synové.
15. Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli, ale přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče!
16. Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.
17. A jestliže děti, pak i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, abychom jestliže s ním trpíme, byli s ním také oslaveni.
18. Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času nejsou srovnatelná s tou slávou, která se má zjevit na nás.
19. Neboť stvoření napjatě vyhlíží a očekává zjevení Božích synů
20. (stvoření je totiž poddáno marnosti, ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal)
21. v naději, že i ono samo bude vysvobozeno z otroctví zkázy do svobody slávy Božích dětí.
22. Víme přece, že všechno stvoření až dosud společně sténá a pracuje k porodu.
23. A nejen ono, ale i my, kteří máme prvotiny Ducha, i my sami v sobě sténáme, zatímco očekáváme přijetí za syny, to jest vykoupení svého těla.
24. Byli jsme totiž spaseni nadějí. Avšak naděje, která je zjevná, není naděje. (Vždyť proč by někdo doufal v to, co vidí?)
25. Doufáme-li však v to, co nevidíme, pak to vytrvale očekáváme.
26. A tak nám také Duch pomáhá v našich slabostech. Vždyť ani nevíme, za co bychom se měli modlit, jak je potřeba, ale sám Duch oroduje za nás nevýslovným sténáním.
27. A ten, který zkoumá srdce, ví, jaké je smýšlení Ducha, že podle Boží vůle prosí za svaté.
28. Víme pak, že těm, kteří milují Boha, všechny věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteří jsou povoláni podle jeho předsevzetí.
29. Neboť ty, které předzvěděl, také předurčil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, aby on byl prvorozený mezi mnoha bratry.
30. Ty, které předurčil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.
31. Co k tomu tedy řekneme? Když je Bůh s námi, kdo proti nám?
32. Jak by nám Ten, který neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všechny, nedaroval s ním také všechny věci?
33. Kdo obviní Boží vyvolené? Vždyť Bůh, ten ospravedlňuje!
34. Kdo nás odsoudí? Vždyť Kristus, ten zemřel, ale hlavně byl vzkříšen z mrtvých; ten je také po Boží pravici a oroduje za nás!
35. Kdo nás oddělí od Kristovy lásky? Snad soužení, úzkost nebo pronásledování? Snad hlad, nahota, nebezpečí nebo meč?
36. Jak je napsáno: "Pro tebe jsme zabíjeni celý den, počítáni jsme za ovce na porážku."
37. Ale v tom všem skvěle vítězíme skrze Toho, který si nás zamiloval.
38. Jsem totiž přesvědčen, že smrt ani život, andělé, vrchnosti ani mocnosti, věci přítomné ani budoucí,
39. výšina ani hlubina ani žádné jiné stvoření nás nebude moci oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

 

9. kapitola

1. Říkám pravdu v Kristu, nelžu; i mé svědomí dosvědčuje v Duchu Svatém,
2. že mám veliký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci.
3. Neboť bych si přál být sám zavržen od Krista ve prospěch svých bratrů, svých příbuzných podle těla,
4. kteří jsou Izraelité, jimž patří synovství, sláva i smlouvy, vydání Zákona, bohoslužba i zaslíbení,
5. jejichž jsou otcové a z nichž podle těla pochází Kristus, který je nade vším, požehnaný Bůh na věky. Amen.
6. Avšak ne že by Boží slovo selhalo. Neboť ne všichni, kdo pocházejí z Izraele, jsou Izrael.
7. Také ne proto, že jsou símě Abrahamovo, jsou všichni jeho dětmi, ale: "Tvé símě bude povoláno v Izákovi."
8. To jest: Božími dětmi nejsou děti těla, ale za símě se počítají děti zaslíbení.
9. Neboť toto je slovo zaslíbení: "V tento čas přijdu a Sára bude mít syna."
10. A nejen to, ale také když Rebeka počala z jednoho muže, našeho otce Izáka, dva syny
11. (totiž ještě než se narodili a než udělali cokoli dobrého nebo zlého, aby Boží předsevzetí zůstalo podle vyvolení, ne na základě skutků, ale z Toho, který povolává),
12. bylo jí řečeno: "Starší bude sloužit mladšímu."
13. Jak je napsáno: "Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem pojal v nenávist."
14. Co tedy řekneme? Je snad u Boha nespravedlnost? V žádném případě!
15. Vždyť Mojžíšovi říká: "Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji."
16. A tak nezáleží na tom, kdo chce, ani na tom, kdo usiluje, ale na Bohu, který se smilovává.
17. Faraonovi přece Písmo říká: "Právě proto jsem tě pozdvihl, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi."
18. A tak se tedy smilovává, nad kým chce, a koho chce, zatvrzuje.
19. Řekneš mi však: "Proč je tedy ještě nespokojen? Vždyť kdo se vzepřel jeho vůli?"
20. Ale kdo jsi přece ty, ó člověče, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?"
21. Nemá snad hrnčíř moc nad hlínou, aby udělal ze stejné hmoty jednu nádobu ke cti a jinou k hanbě?
22. A co když Bůh snášel s velikou trpělivostí nádoby hněvu, připravené ke zničení, protože chtěl ukázat hněv a oznámit svou moc?
23. A co když chtěl oznámit bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě,
24. totiž na nás, které povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů?
25. Jak také říká skrze Ozeáše: "Ne svůj lid nazvu svým lidem a nemilovanou nazvu milovanou.
26. A stane se, že na místě, kde jim bylo řečeno: 'Vy nejste můj lid', tam budou nazváni 'Synové živého Boha.'"
27. Izaiáš pak volá nad Izraelem: "I kdyby byl počet synů Izraele jako je písku v moři, jen ostatek bude zachráněn.
28. Neboť on naplní své slovo ve spravedlnosti, a to rychle; neboť Pán vykoná své slovo na zemi rychle."
29. A jak předem řekl Izaiáš: "Kdyby nám Pán zástupů nezanechal semeno, byli bychom jako Sodoma, Gomoře bychom byli podobni!"
30. Co tedy řekneme? Že pohané, kteří spravedlnost nevyhledávali, dosáhli spravedlnosti, totiž spravedlnosti z víry,
31. avšak Izrael, který vyhledával spravedlnost Zákona, k zákonu spravedlnosti nedospěl.
32. Proč? Protože ji nehledali z víry, ale jako by byla na základě skutků Zákona. Narazili na kámen úrazu,
33. jak je napsáno: "Hle, pokládám na Sionu kámen úrazu a skálu pohoršení a nikdo, kdo v něj věří, nebude zahanben."

 

10. kapitola

1. Bratři, touha mého srdce a modlitba k Bohu za Izrael je, aby byli spaseni.
2. Neboť jim vydávám svědectví, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle pravého poznání.
3. Nepoddali se totiž Boží spravedlnosti, protože Boží spravedlnost neznají a snaží se ustanovit svou vlastní spravedlnost.
4. Vždyť cílem Zákona je Kristus, k ospravedlnění každého věřícího.
5. Neboť Mojžíš píše o spravedlnosti, která je ze Zákona, toto: "Člověk, který dělá tyto věci, bude jimi živ."
6. Spravedlnost z víry však mluví takto: "Neříkej ve svém srdci: 'Kdo vystoupí do nebe?' (to jest přivést Krista dolů),
7. anebo: 'Kdo sestoupí do propasti?' (to jest vyvést Krista z mrtvých)."
8. Co tedy říká? "Blízko tebe je slovo; ve tvých ústech a ve tvém srdci." (To jest to slovo víry, které kážeme):
9. Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.
10. Srdcem se totiž věří ke spravedlnosti a ústy se vyznává ke spasení.
11. Vždyť Písmo říká: "Nikdo, kdo v něj věří, nebude zahanben."
12. Není totiž rozdílu mezi Židem a Řekem, neboť tentýž Pán všech je bohatý ke všem, kdo ho vzývají.
13. Neboť "každý, kdo by vzýval jméno Pána, bude spasen."
14. Jak ale budou vzývat Toho, v něhož neuvěřili? A jak uvěří v Toho, o němž neslyšeli? A jak uslyší bez kazatele?
15. A jak budou kázat, jestliže nebyli posláni? Jak je napsáno: "Jak krásné jsou nohy zvěstujících pokoj, těch, kteří zvěstují dobré věci."
16. Ale ne všichni uposlechli evangelium. Vždyť Izaiáš říká: "Pane, kdo uvěřil našemu kázání?"
17. Víra je tedy ze slyšení a slyšení skrze slovo Boží.
18. Říkám však: Cožpak neslyšeli? Vždyť přece: "Jejich hlas se roznesl po celé zemi a jejich slova do konců světa."
19. Pravím však: Cožpak Izrael nepoznal? Vždyť první Mojžíš říká: "Vzbudím ve vás žárlivost kvůli těm, kdo nejsou národ; kvůli nemoudrému národu vás popudím k hněvu."
20. Izaiáš pak směle říká: "Dal jsem se najít těm, kteří mě nehledali; nechal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali."
21. Ale o Izraeli říká: "Celý den jsem rozprostíral ruce k lidu neposlušnému a odmlouvavému."

 

11. kapitola

1. Říkám tedy: Zavrhl snad Bůh svůj lid? V žádném případě! Vždyť i já jsem Izraelita, ze semene Abrahamova, z pokolení Benjamínova.
2. Bůh nezavrhl svůj lid, který předzvěděl. Nevíte snad, co Písmo říká o Eliášovi? Jak jedná s Bohem proti Izraeli a říká:
3. "Pane, tvé proroky zabili a tvé oltáře rozbořili; zůstal jsem jen já, a i mně usilují o život!"
4. Co mu ale říká Boží odpověď? "Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Bálem."
5. A tak tedy i v nynější době vznikl ostatek, vyvolený podle milosti.
6. (A jestliže podle milosti, tedy ne na základě skutků, jinak by milost již nebyla milost. Jestliže však na základě skutků, již to není milost; jinak již skutek není skutek.)
7. Co tedy? Izrael nedosáhl toho, co hledá, ale vyvolení toho dosáhli; ostatní pak byli zatvrzeni.
8. Jak je napsáno: "Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, a uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne."
9. A David říká: "Ať se jim jejich stůl stane pastí a nástrahou, pohoršením a odplatou.
10. Dej, ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda navždy sehni."
11. Říkám tedy: Klopýtli snad, aby padli? V žádném případě! Jejich pokleskem přece přišlo spasení k pohanům, aby to v nich vzbudilo žárlivost.
12. Jestliže pak jejich poklesek znamená bohatství pro svět a jejich nedostatek bohatství pro pohany, čím více bude jejich plnost?
13. Vám pohanům pak říkám: Jelikož jsem vskutku apoštolem pohanů, oslavuji Boha za svou službu,
14. zda bych nějak nemohl vzbudit žárlivost těch, kdo jsou mé tělo, a některé z nich zachránit.
15. Neboť jestliže jejich odmítnutí znamená smíření světa, co teprve jejich přijetí, ne-li život z mrtvých?
16. Jsou-li totiž svaté prvotiny, je svaté i těsto. A je-li svatý kořen, jsou svaté i větve.
17. Jestliže pak jsou některé větve vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován mezi ně a stal ses spoluúčastníkem kořene a tučnosti olivy,
18. nechlub se proti těm větvím. Pokud se však vychloubáš, pamatuj, že ne ty neseš kořen, ale kořen tebe.
19. Řekneš tedy: "Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován."
20. Dobře; nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou. Nebuď namyšlený, ale boj se.
21. Jestliže totiž Bůh neušetřil přirozené větve, věz, že by neušetřil ani tebe.
22. Pohleď tedy na Boží laskavost i přísnost: k těm, kteří padli, přísnost, ale k tobě laskavost, budeš-li ovšem v té laskavosti zůstávat. Jinak budeš vyťat i ty.
23. Oni pak také budou naroubováni, pokud nezůstanou v nevěře; Bůh je přece schopen naroubovat je znovu.
24. Vždyť jestliže jsi ty byl vyťat z přirozeně plané olivy a proti přirozenosti naroubován do ušlechtilé olivy, čím spíše budou ti, kteří jsou přirozenými větvemi, naroubováni do své vlastní olivy?
25. Neboť nechci, bratři, abyste neznali toto tajemství (abyste nebyli moudří sami před sebou), že Izraeli nastala částečná zatvrzelost, dokud nevejde plnost pohanů.
26. A tak bude spasen celý Izrael, jak je napsáno: "Ze Sionu přijde Vysvoboditel a odvrátí bezbožnosti od Jákoba.
27. A toto bude má smlouva s nimi, když odejmu jejich hříchy."
28. Ohledně evangelia jsou tedy nepřátelé kvůli vám, ale ohledně vyvolení jsou Boží milovaní kvůli otcům.
29. Svých darů a povolání přece Bůh nelituje!
30. Vždyť tak jako jste vy kdysi byli neposlušní Bohu, ale nyní se vám dostalo milosrdenství pro jejich neposlušnost,
31. tak i oni nyní neuposlechli, aby se pro milosrdenství udělené vám i jim dostalo milosrdenství.
32. Neboť Bůh zavřel všechny pod neposlušnost, aby se nade všemi smiloval.
33. Ó, hloubko bohatství Boží moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a jak nevystižitelné jeho cesty!
34. Vždyť "kdo poznal Pánovu mysl? A kdo se stal jeho poradcem?"
35. Anebo "kdo mu něco dal předem a bude mu to odplaceno?"
36. Neboť z něj a skrze něj a pro něj jsou všechny věci. Jemu buď sláva na věky! Amen.

 

12. kapitola

1. Proto vás vyzývám, bratři, pro Boží milosrdenství, abyste vydali svá těla jako živou oběť, svatou a příjemnou Bohu, skrze vaši rozumnou službu.
2. A nepřizpůsobujte se tomuto světu, ale proměňujte se obnovením své mysli, abyste mohli rozeznat, co je dobrá, příjemná a dokonalá Boží vůle.
3. Neboť skrze milost, která mi je dána, říkám každému, kdo je mezi vámi, aby o sobě nesmýšlel více než se má, ale aby smýšlel střízlivě podle toho, jak Bůh každému udělil míru víry.
4. Vždyť tak jako máme v jednom těle mnoho údů, ale všechny údy nemají stejnou práci,
5. tak i my, ačkoli mnozí, jsme jedno tělo v Kristu a jednotlivě údy jedni druhých.
6. Když tedy máme rozdílná obdarování podle milosti, která je nám dána, ať už proroctví, to konejme v souladu s vírou;
7. nebo službu, ve sloužení; nebo ten, kdo učí, ve vyučování;
8. nebo ten, kdo povzbuzuje, v povzbuzování; kdo dává, ve štědrosti; kdo vede, v pilnosti; kdo prokazuje milosrdenství, čiň to s ochotou.
9. Láska ať je bez pokrytectví. Ošklivte si zlé, lněte k dobrému.
10. Bratrskou láskou srdečně milujte jedni druhé, vzájemně se předcházejte uctivostí,
11. v pilnosti nepolevujte, buďte vroucí duchem, služte Pánu,
12. v naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí,
13. v potřebách se dělte se svatými, věnujte se pohostinnosti.
14. Dobrořečte těm, kdo vás pronásledují, dobrořečte a nezlořečte.
15. Radujte se s radujícími a plačte s plačícími.
16. Buďte k sobě navzájem jednomyslní, nesmýšlejte vysoce, ale nechte se vést k poníženým. Nebuďte moudří sami před sebou.
17. Nikomu neodplácejte zlo zlem. Opatrujte dobré přede všemi lidmi.
18. Je-li to možné, pokud je na vás, mějte se všemi lidmi pokoj.
19. Nemstěte se sami, milovaní, ale dejte místo hněvu, neboť je napsáno: "Má je pomsta, já odplatím, praví Pán."
20. A tak: "Hladoví-li tvůj nepřítel, nakrm ho; žízní-li, dej mu napít. Neboť když to uděláš, shrneš na jeho hlavu řeřavé uhlí."
21. Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

 

13. kapitola

1. Každá duše ať je poddána nadřízeným vládám. Vždyť není vlády, kromě od Boha; a vlády, které jsou, jsou ustanoveny Bohem.
2. Proto kdo se staví proti vládě, postavil se proti Božímu ustanovení; a ti, kteří se postavili proti němu, přivedou na sebe odsouzení.
3. Vládcové přece nejsou postrachem dobrého jednání, ale zlého. Chceš se tedy nebát vlády? Čiň, co je dobré, a budeš mít od ní chválu.
4. Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jestliže však jednáš zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je přece Božím služebníkem, mstitelem k vykonání hněvu nad tím, kdo páchá zlo.
5. Proto musíme být poddáni, nejen kvůli hněvu, ale také kvůli svědomí.
6. Vždyť proto také platíte daň, že jsou to Boží služebníci a právě tomu se pilně věnují.
7. Dávejte tedy každému, co jste povinni: komu daň, tomu daň, komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň, komu čest, tomu čest.
8. Nikomu nedlužte nic, než abyste se navzájem milovali; neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil Zákon.
9. Vždyť to "Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš falešné svědectví, nebudeš žádostivý" a je-li ještě nějaké jiné přikázání, je shrnuto v tomto slově: "Budeš milovat svého bližního jako sám sebe."
10. Láska nepůsobí bližnímu nic zlého; plností Zákona je tedy láska.
11. Kromě toho znejte dobu, že už je čas probudit se ze spánku. Vždyť teď je naše spasení blíže, nežli když jsme uvěřili.
12. Noc pokročila a přiblížil se den. Odložme tedy skutky tmy a oblečme zbroj světla.
13. Choďme počestně jako ve dne, ne v hodování a opilství, ne ve smilstvech a nestydatostech, ne ve svárlivosti a závisti,
14. ale oblečte se do Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo podle jeho žádostí.

 

14. kapitola

1. Slabého ve víře přijímejte ne k hádkám o názorech.
2. Někdo totiž věří, že může jíst všechno; ten, kdo je slabý, však jí jen zeleninu.
3. Ten, kdo jí, ať nepohrdá tím, kdo nejí, a kdo nejí, ať nesoudí toho, kdo jí; vždyť Bůh ho přijal!
4. Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? Svému vlastnímu pánu stojí nebo padá! Bude však postaven; Bůh je přece schopen ho postavit.
5. Někdo totiž uznává jeden den nad jiné, jiný uznává každý den. Každý ať má ve své mysli plnou jistotu.
6. Kdo zachovává den, zachovává ho Pánu, a kdo ten den nezachovává, nezachovává ho Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu.
7. Nikdo z nás přece nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá.
8. Žijeme-li totiž, žijeme Pánu a umíráme-li, umíráme Pánu. Ať už tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu.
9. Vždyť proto také Kristus zemřel a vstal z mrtvých a ožil, aby byl Pánem mrtvých i živých.
10. Ty pak, proč soudíš svého bratra? Anebo ty, proč pohrdáš svým bratrem? Všichni se přece postavíme před Kristovou soudnou stolicí.
11. Vždyť je napsáno: "Jakože jsem živ, praví Pán, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vzdá chválu Bohu.
12. A tak každý z nás bude sám za sebe skládat účet Bohu.
13. Nesuďme již tedy jedni druhé, ale raději posuďte toto: abyste nekladli před bratra kámen úrazu nebo pohoršení.
14. Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo o sobě; jenže tomu, kdo něco považuje za nečisté, je to nečisté.
15. Jestliže se totiž kvůli pokrmu rmoutí tvůj bratr, již nechodíš podle lásky. Nepřiváděj svým pokrmem k záhubě toho, za koho zemřel Kristus.
16. Ať tedy vaše dobré není vydáno potupě.
17. Vždyť Boží království není pokrm a nápoj, ale spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém.
18. Neboť ten, kdo Kristu slouží v těchto věcech, je příjemný pro Boha a vážený pro lidi.
19. Následujme tedy to, co vede k pokoji a k vzájemnému budování.
20. Neboř Boží dílo kvůli pokrmu. Jistě, všechno je čisté, ale pro člověka, který jí s překážkou, je to zlé.
21. Je dobré nejíst maso ani nepít víno ani nedělat nic, na čem se tvůj bratr uráží nebo pohoršuje nebo čím slábne.
22. Ty máš víru? Měj ji sám pro sebe před Bohem. Blaze tomu, kdo nesoudí sám sebe v tom, co uznává za dobré.
23. Kdyby ale jedl ten, kdo pochybuje, je odsouzen, protože to není z víry. A cokoli není z víry, je hřích.

 

15. kapitola

1. My silní jsme tedy povinni snášet slabosti těch, kdo silní nejsou, a ne se snažit líbit sami sobě.
2. Každý z nás ať se snaží líbit bližnímu k jeho dobrému, pro vybudování.
3. Vždyť ani Kristus se nesnažil líbit sám sobě, ale jak je napsáno: "Hanění těch, kdo hanobili tebe, padla na mě."
4. Neboť vše, co bylo předem napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom skrze trpělivost a skrze potěšení Písem měli naději.
5. Ať vám tedy Bůh trpělivosti a potěšení dá být mezi sebou jednomyslnými podle Krista Ježíše,
6. abyste jednomyslně jedněmi ústy oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.
7. Proto se navzájem přijímejte, jako i Kristus přijal nás do Boží slávy.
8. Říkám totiž, že Ježíš Kristus se pro Boží pravdu stal služebníkem obřízky, aby potvrdil zaslíbení daná otcům
9. a aby pohané slavili Boha za jeho milosrdenství, jak je napsáno: "Proto tě budu chválit mezi národy a tvému jménu budu zpívat žalmy.
10. A znovu říká: "Veselte se, pohané, s jeho lidem!"
11. A znovu: "Chvalte Pána, všechny národy, a velebte ho, všichni lidé!"
12. A znovu Izaiáš říká: "Bude kořen Isajův a pohané budou spoléhat na Toho, který povstane, aby vládl národům."
13. Ať vás tedy Bůh naděje naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, abyste se rozhojňovali v naději skrze moc Ducha Svatého.
14. Také já sám jsem o vás přesvědčen, bratři moji, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním a schopni se i navzájem napomínat.
15. Psal jsem vám však, bratři, poněkud směleji, jako ten, kdo vás upomíná, skrze milost, kterou mi Bůh dal
16. k tomu, abych byl služebníkem Ježíše Krista mezi pohany. Konám kněžskou službu Božího evangelia, aby oběť pohanů, posvěcená Duchem Svatým, byla Bohu příjemná.
17. Ohledně Božích věcí tedy mám chloubu v Kristu Ježíši.
18. Neodvážil bych se totiž mluvit o něčem, co by skrze mě Kristus nevykonal k přivedení pohanů k poslušnosti slovem i skutkem,
19. v moci divů a zázraků, v moci Božího Ducha, takže jsem od Jeruzaléma a okolo až k Illyrii všechno naplnil Kristovým evangeliem.
20. A takto usiluji kázat evangelium tam, kde Kristus ani nebyl jmenován, abych nestavěl na cizí základ,
21. ale jako je napsáno: "Ti, kterým nebylo o něm zvěstováno, uvidí; a ti, kteří neslyšeli, porozumí."
22. A tím mi bylo mnohokrát zabráněno přijít k vám.
23. Nyní však, když již v těchto krajích nemám místo, a protože mám po mnoho let velikou touhu přijít k vám,
24. přijdu k vám, jakmile půjdu do Španěl. Doufám totiž, že vás uvidím, až tudy půjdu, a že mě tam vypravíte, až se s vámi napřed trochu potěším.
25. Nyní však jdu do Jeruzaléma posloužit svatým,
26. neboť Makedonským a Achájským se zalíbilo udělat nějakou sbírku pro chudé svaté, kteří jsou v Jeruzalémě.
27. Zalíbilo se jim to totiž a jsou jejich dlužníky. Vždyť jestliže pohané měli účast na jejich duchovních věcech, jsou jim také povinni posloužit tělesnými.
28. Když to tedy vykonám a zajistím jim toto ovoce, vydám se přes vás do Španěl.
29. A vím, že až k vám přijdu, přijdu v plnosti požehnání evangelia Kristova.
30. Prosím vás však, bratři, skrze Pána Ježíše Krista a skrze lásku Ducha, abyste za mě spolu se mnou bojovali ve svých modlitbách k Bohu,
31. abych byl vysvobozen od nepovolných lidí v Judsku a aby tato má služba Jeruzalému byla příjemná svatým,
32. abych k vám z Boží vůle přišel s radostí a odpočinul si mezi vámi.
33. Bůh pokoje ať je s vámi všemi. Amen.

 

16. kapitola

1. Doporučuji vám Fébé, naši sestru, která je služebnicí církve v Kenchrejích,
2. abyste ji přijali v Pánu, jak se sluší na svaté, a abyste stáli při ní, v jakékoli záležitosti by vás potřebovala, neboť i ona byla zastánkyní mnohých i mě samotného.
3. Pozdravte Priscillu a Akvilu, mé spolupracovníky v Kristu Ježíši,
4. kteří pro můj život nasadili vlastní hrdlo a kterým děkuji nejen já, ale také všechny církve z pohanů;
5. pozdravte i církev v jejich domě. Pozdravte mého milovaného Epeneta, který je prvotinou Acháje v Kristu.
6. Pozdravte Marii, která se pro nás mnoho napracovala.
7. Pozdravte Andronika a Junia, mé příbuzné a spoluvězně, kteří jsou významní mezi apoštoly, kteří také byli v Kristu přede mnou.
8. Pozdravte Amplia, mého milovaného v Pánu.
9. Pozdravte Urbana, našeho spolupracovníka v Kristu, a Stachyna, mého milovaného.
10. Pozdravte Apella, osvědčeného v Kristu. Pozdravte domácí Aristobulovy.
11. Pozdravte Herodiona, mého příbuzného. Pozdravte domácí Narkisovy, kteří jsou v Pánu.
12. Pozdravte Tryfénu a Tryfósu, které pracují v Pánu. Pozdravte milovanou Persidu, která se v Pánu velmi napracovala.
13. Pozdravte Rufa, vyvoleného v Pánu, a jeho i moji matku.
14. Pozdravte Asynkrita, Flegonta, Herma, Patróba, Hermu i bratry, kteří jsou s nimi.
15. Pozdravte Filologa a Julii, Nerea a jeho sestru a Olympa i všechny svaté, kteří jsou s nimi.
16. Pozdravte se navzájem svatým polibkem. Pozdravují vás Kristovy církve.
17. Vyzývám vás však, bratři, abyste si dávali pozor na ty, kdo působí roztržky a pohoršení proti učení, které jste poznali, a vyvarujte se jich.
18. Neboť takoví neslouží našemu Pánu Ježíši Kristu, ale svému břichu a lahodnými řečmi a pochlebováním klamou srdce nevinných.
19. Vždyť vaše poslušnost dospěla ke všem! Raduji se tedy z vás, ale chci, abyste byli moudří v dobrém, avšak prostoduší ve zlém.
20. Bůh pokoje pak rozdrtí Satana pod vašima nohama brzy. Milost našeho Pána Ježíše Krista s vámi. Amen.
21. Pozdravuje vás Timoteus, můj spolupracovník, a Lukios, Jáson a Sozipater, moji příbuzní.
22. Pozdravuji vás v Pánu já, Tercius, který jsem tento dopis psal.
23. Pozdravuje vás Gaius, hostitel můj i celé církve. Pozdravuje vás Erastus, městský správce, a bratr Kvartus.
24. Milost našeho Pána Ježíše Krista s vámi všemi. Amen.
25. A Tomu, který je schopen vás posílit podle mého evangelia a kázání Ježíše Krista, podle zjevení tajemství, které bylo po věčné časy skryto,
26. ale nyní bylo zjeveno a podle nařízení věčného Boha bylo oznámeno skrze prorocká Písma všem národům k poslušnosti víry -
27. jedinému moudrému Bohu buď sláva skrze Ježíše Krista na věky. Amen.