Řecká a římská filozofie po Aristotelovi

Říše založená Alexandrem Velikým se brzy po jeho smrti rozpadla. Šíření řecké kultury v zemích Předního východu, které započalo za jeho vlády, nadále pokračovalo. Ve třech velkých státech, které vznikly rozpadem Alexandrovy říše, tj. v Makedonii, Sýrii a Egyptě, i v početných menších městských státech, se řečtina stala řečí duchovní elity a řecká kultura základem všeobecné vzdělanosti. Řecký charakter působil na životní podmínky a názory neřeckých národů Orientu. Stejně tak orientální prvky pronikaly zpětně do řecké kultury, která tím do značné míry pozbyla národního významu a stala se kosmopolitní kulturou známého světa. Tato kultura se označuje výrazem helénismus, který zavedl v 19.století německý historik Droysen.

Athény, zbavené své politické samostatnosti, zůstaly ještě dlouhou dobu duchovním centrem, zejména pro filozofii. Scházeli se zde filozofové, aby studovali v místech, kde vyučoval Sókratés, Platón a Aristotelés. Vedle Athén vzkvétala nová centra duchovního života, zejména Alexandrie, Pergamon a Syrakusy.

Vzmáhající se moc Říma mezitím v dlouhých válkách sjednotila nejprve celou Itálii, pak odstranila kartaginského soupeře a začala s dobýváním řeckých a helénistických států ve východní části Středozemního moře. Vytvářela se mocná říše, která měla později sahat od britských ostrovů až po severní Afriku a Přední Asii. Řecko přešlo z makedonské nadvlády pod římskou nadvládu. Kulturní vliv Řecka pronikal do Říma, stejně tak jako řecká filozofie. Římský duch vtiskl filozofii nové rysy. Specifičnost řecké filozofie, pokud ovšem lze připustit tak obecný soud o tak rozsáhlé a mnohotvárné oblasti, lze shrnout asi těmito pojmy:

• kosmos - souhrn uspořádaného celku světa
• logos - všeovládající rozum a prafenomén světa
• éros - oddanost krásnu v těsném spojení s mravním ideálem

Římané kladli důraz na praktické oblasti, proto zanechali římské právo a vzor správy státu. Proto se římská filozofie orientuje na mravního jednotlivce a jeho začlenění do státu a společnosti. Důraz se přesouvá od spekulací o přírodě k etice. Helénistická věda se opírala především o Aristotela, filozofie helénistického římského období navazovala na Sókrata a Platóna.

V Alexandrii založil Ptolemáios Museion, ve skutečnosti první univerzitu, kde se pěstovala matematika, astronomie, geografie, fyzika a lékařství. Rozkvět Musea trval asi sto let. Alexandrie měla rozsáhlou knihovnu. V této době se od filozofie oddělují přírodní vědy, geografie, lékařství, filologie a historie.

Filozofie se obrací k nitru jednotlivce, aby stanovila pevný cíl v jeho snažení a jednání. Mění se poslání filozofie. Stává se podstatnou složkou vzdělání i pro širší vrstvy.

Období helénismu datujeme od smrti Alexandra Velikého do roku 529 n.l. 

převzato z časopisu Natura Plus (https://natura.baf.cz) 

zpracoval: Jiří Svršek