Recept na šťastný život

Jan Hus znal „recept” na šťastný život. Nejen pro sebe sama, ale i pro ostatní. Je to „recept”, který je nadčasový, platí i pro nás. Nejde o nic alchymisticky komplikovaného. Každý člověk si tento „recept” uchovává v hloubi svého srdce. „Recept” vychází, zjednodušeně řečeno, ze tří základních ingrediencí: pravdivosti sama k sobě (ono známé ´Poznej sám sebe!´), lásky ke každému jinému člověku a individuální odpovědnosti za své činy před Bohem.

Velká potíž je v tom, že žijeme v zemi, kde už mnoho lidí podle tohoto „receptu” nežije. Ze všech stran jsou totiž propagovány „recepty” na život umělý, osamocený, konzumní, nezdravý.

Není proto divu, že z naší země postupně zmizely ideály, hodnoty a nakonec i jakékoliv nosné ideje… Spousta současných politiků a dalších lidí na „viditelných místech” se už natolik ztotožnila s tím na povrchní pohled jediným, co má ještě smysl – tedy s každodenním soupeřením o peníze a majetek (moc nám ho už v naší zemi beztak nezbylo…) – že se nám snaží namluvit, že jedině když druhé vidíme jako nebezpečné a zároveň porazitelné soupeře v Darwinově pojetí o „přežití nejschopnějších”, a tyto „druhé a nebezpečné” jakýmikoliv prostředky porazíme, pak máme vyhráno. Houby.

V  naší zemi zůstala ve veřejné debatě prakticky už jen ekonomická témata. Chybí nám přitom diskuse nad tématy základních životních a národních hodnot, chybí nám témata etická. A samozřejmě témata duchovní. Chybí nám kvůli tomu i třeba jen jednoduchá základní představa, kam chceme jako národ směřovat, co chceme vyznávat, čím chceme inspirovat a obohacovat jiné národy. Není náhoda, že jsme v současnosti jako národ a stát ve světě prakticky neznámí – Václav Havel, Petr Čech a Pilsner Urquel ať prominou.

A jsme kvůli tomu, že nestojíme na žádných pevných hodnotách, jako národ a stát velmi zranitelní – a to zrovna v době, kdy je mezinárodní situace z řady příčin napjatá a komplikovaná.

A nejsme takoví v Evropě jediní. 

Petr Hušek
ředitel Národních slavností a předseda spolku Jan Hus 600