Reakce elit na koronavirus zobrazuje povahu naší post-křesťanské kultury

Když v roce 1918 propukla pandemie španělské chřipky, mnoho sborů reagovalo ustanovením osobitých modlitebních dní, vyzývajíc své členy, aby prosili Boha o pomoc tváří v tvář šířící se nemoci, která kosila miliony lidí.

V některých případech lidé žádali představitele svých zemí, aby nabádali občany k pokleknutí (australský premiér dostal jeden dopis, v němž ho žádali o týden "Pokory a modlitby na zastavení pustošení plicně-chřipkového moři"). Tehdy bylo zřejmé, ne-li akceptované, že Bůh má kontrolu nad všemi věcmi, a proto je důležité, abychom Ho prosili o milost.

Od té doby uběhlo století a reakce elit na možnost nové pandemie poukazuje na post-křesťanskou povahu naší kultury. Začátkem tohoto měsíce se stala virální fotografie z 26. února, na níž se americký viceprezident Mike Pence modlí v Bílém domě společně s krizovým štábem. Skutečnost, že Pence a jeho tým se snažili vyhledat Boží vedení při řešení možné pandemie, byla terčem mnohých uštěpačných komentářů. "Ještě jsem se nezúčastnila vědeckého setkání, které by se začínalo křesťanskou modlitbou," vysmívala se na Twitteru Dr. Angela Rasmussen, virologička z Columbia University.

Většina reakcí na fotografii na sociálních médiích byla stejná. Thomas Chatterton Williams, autor pracující pro New York Magazine a Harper 's Magazine, tweetoval fotografii s titulkem: "Mike Pence a jeho koronavirus tým modlící se za řešení. Jsme úplně v háji." Jeho příspěvek sdílelo 4 300 lidí.

Zdá se, že Rasmussen a Williams si neuvědomují fakt, že většina velkých titánů vědy byla sama hluboce věřícími a modlícími se muži - nebo, jak poznamenal autor Jonathan Merrit, že 79% Američanů se údajně modlilo za období posledních tří měsíců.

A pak tu byla reakce komiků, kteří podle všeho považují apokalyptickou povahu možné pandemie za zdroj humoru. Přiznávám, že jsem pocítil jemné mrazení v zádech, když se moderátor talk show Stephen Colbert, který se považuje za katolíka, rozhodl využít příležitost zesměšnit křesťany tím, když kráčel přes pódium, zvonil velkým zvonem a vykřikoval: "Mor! Mor! Spravedlivá očista, která potrestá člověka za jeho touhu a marnivost! Ach, kmitej svou kosou, ach, rozhněvaný Bože! pokání! pokání! Čiňte pokání! " Tato rutina byla přivítána výkřiky smíchu.

Může se zdát příliš pochmurné poukazovat na tento stereotyp jako na něco děsivého, ale na chvíli o tom přemýšlejte:
Colbert se vysmíval konceptu, že virus nebo "mor" by mohl být trestem Božím, a myšlenka, že bychom měli činit pokání ze svých hříchů tváří v tvář tomuto strachu, byla pointou vtipu. Tuto věc lze považovat za vzdáleně vtipnou, pokud skutečně věříte, že není Bůh, že jsme se nestali ničemnými národy a viry - nebo "mor", jak to uvádí Colbert - nelze považovat za soudy nebo výzvy k pokání. Ale pokud věříte těmto věcem, Colbertovy vtipy se zdají být přehnané a sarkastické - a nebesa nejsou prázdná.

Někteří z nás se cítí skutečně vděční za to, že stále existují vládní představitelé, kteří nepovažují pokání za vtip nebo zdroj humoru, ale místo toho si pokleknou a prosí Boha o moudrost, kterou zoufale potřebujeme. Nebojím se modliteb lidí, kteří bojují s tímto virem - bojím se těch, kteří si myslí, že modlitba nemá místo a že Boží soudy jsou k smíchu. Mike Pence má správný nápad a všichni bychom ho měli následovat.