Ralsko

Z jednoho z nejstarších severočeských hradů zůstaly dnes jen pusté zříceniny, zahalené tajemstvím. Pověst vypravuje o pokladu ukrytém v nitru kopce pod troskami hradu.

Daleko proti proudu času žila na statku ve vsi nedaleko Ralska mladá, pracovitá dívka. Již po několik měsíců zde pracovala jako děvečka. V neděli odpoledne měla vždy volno, a proto se častokrát procházela po lese, aby si odpočinula.

Jednou se však vydala cestičkou, kterou neznala, a dlouho bloudila. Tu se před ní objevila jeskyně, z níž vycházelo zlatavé světlo. Dívka vešla dovnitř a rozhlížela se kolem sebe, zdali někoho nespatří.

Najednou k ní přišel muž ve šlechtickém šatě, zavázal jí oči šátkem a vedl ji dlouhou cestou dál a dál. Dívka se ocitla ve veliké podzemní síni. Udiveně otevřela oči, ale rychle je opět zavřela. Ozářil ji lesk zlata a drahých kamenů.

Po chvíli si všimla mužů sedících ve spánku kolem dokola pokladu. Muži vypadali jako páni, byli ve zbroji, každý měl lesklé brnění, přilbici s chocholem a ostrý meč. A ještě tu seděl černý velikánský pes. Oči mu zářily a pokaždé, když se dívka přiblížila, začal divoce štěkat.

Muž, který ji sem doprovodil, na ni pohlédl a pobídl ji, aby si vzala to, co je jí milé. Děvče bylo tuze skromné a sebralo ze země jen kousek zlata, který se sem zakutálel. Víc již nechtěla a také se bála divého psa.

Přízrak muže k ní přistoupil a pravil: "Jestliže sis již vybrala, pojďme. A pamatuj na nás v dobrém. Moji spící přátelé se probudí, až bude naší zemi nejhůře a zachrání ji." Po těchto slovech dívku vyvedl ven na cestu, kterou již dobře znala. Děvče se vydalo na statek a dlouho do večera vypravovalo, co se přihodilo...