Räčhungpa – Milaräpův žák podobný měsíci

"Emanace mysli vadžry všech Vítězů, krásná je tvoje tvář. Jdeš ve stopách räpů* a pěješ píseň hluboké dharmy v deset směrů, Ty, jenž jsi známý jako Dordže Dag, k Tobě směřují má přání."

(z púdži Karma Pakšiho)

(*räpa: jedinec, který nenosí teplý oděv ani v největších mrazech a nezmrzne; znalec praxe vnitřního tepla (tib. tummo))

Räčhungpa se narodil v roce 1083. Rodiče mu dali jméno Dordže Dag (Sláva vadžry). V pěti letech ztratil otce a matka si zakrátko vzala za muže jeho bratra. Räčhungpa byl zvláštní a inteligentní dítě a matka i otcův bratr se snažili, aby se ještě více rozvíjel. Měl skvělou paměť a dokázal vyprávět mnoho příběhů a nauk ze súter. Díky tomu dostával od posluchačů dárky a tímto způsobem přispíval k zajištění celé rodiny. Ve dvanácti letech se poprvé setkal s Milaräpou. Krátce před tímto setkáním měl Milaräpa vizi, ve které mu Dordže Phagmo předpověděla, že bude mít jednoho žáka, jenž bude podobný slunci, jednoho podobného měsíci, dvacet tři podobných hvězdám a mnoho jiných realizovaných žáků. Dákyně dodala, že aby se setkal s žákem podobným měsíci, musí se vydat do horního Gung Thangu.

Milaräpa se tam podle její rady vydal a začal v jedné z jeskyní meditovat. Když jednoho dne pásl Räčhungpa voly, dostal se do blízkosti jeskyně. Zaslechl něčí zpěv, ponechal zvířata samotná a šel tak dlouho za hlasem, až narazil na Milaräpu. Sotva ho spatřil, prožil stav hlubokého meditačního pohroužení. Měl obrovskou radost a pocítil k Milaräpovi velice silnou důvěru. Potom mu daroval vše, co dostal za svoji dosavadní práci, a zůstal s ním, aby od něj získal nauky a praktikoval s ním.

V patnácti letech onemocněl na tuberkulózu. Odešel proto na odosobnění, aby meditoval o samotě. Jednoho dne procházelo okolo jeho jeskyně pět indických jogínů, kterým Räčhungpa daroval campu. Všichni ho velice litovali. Räčhungpa se jich zeptal, zda nevědí, jak by se mohl vyléčit. Jeden z jogínů mu vyprávěl o svém učiteli Balačandrovi, který by mu určitě mohl pomoci.

Milaräpa souhlasil s tím, aby se žák vydal za Balačandrou, a zakrátko poté se Räčhungpa společně s jogíny vydal na cestu. S Balačandrou se setkal v Indii a dostal od něj odkaz praxe na Čhagna Dordžeho. Určitou dobu ji prováděl, až jeho nemoc zcela ustoupila. Potom se vrátil k Milaräpovi do Tibetu a dále praktikoval v ústraní v blízkosti jeho jeskyně. Jako výraz poděkování svému indickému učiteli vyměnil Räčhungpa to, co získal jako dědictví, a vše, co se mu podařilo vyžebrat, za zlato. Pak se vydal do Indie a daroval to Balačandrovi, který mu navíc předal nauky o různých aspektech Garudy. Balačandra poslal Räčhungpu rovněž k Tiphupovi, velice zvláštnímu učiteli, který bral Räčhungpu jako starého přítele. Tiphupův příběh začíná u Marpova syna Dharma Dodeho, který se měl stát dědicem otcovy linie. Marpa mu odkázal jistou zvláštní praxi phowa, s jejíž pomocí bylo možné přenést své vědomí do těla někoho, kdo zemřel. Jednoho dne se Dharma Dode smrtelně zranil při pádu z koně a protože nebylo možné najít žádné čerstvé lidské ostatky, přenesl své vědomí do těla holuba. Po této události se stalo mnoho zázraků a všichni přítomní spatřili Dharma Dodeho ve formě jidamu Hévadžry. Marpa vyslal holuba do Indie na jedno kremační pole, na které byly právě přineseny ostatky šestnáctiletého chlapce. Dharma Dode přenesl své vědomí do jeho těla a to za okamžik ožilo. Výraz tiphu znamená holub a původem jména Tiphupa je právě tato událost. Pak se stal žákem Náropy. Když ho potkal, Náropa tančil ve vzduchu a vedle se objevil Tilopa obklopený duhovým světlem. Náropa řekl: "Jsi synem Marpy, jmenuješ se Tiphupa a dostal jsi ode mě požehnání."

Po požehnání od Tiphupy se Räčhungpa vrátil k Balačandrovi a potom putoval do Tibetu. Cestou potkal ještě jednoho učitele jménem Mirti, od něhož dostal nauky o "rychlém pohybování se kupředu". Zrealizoval tuto praxi, po čemž byl schopen dostat se z Indie do Tibetu během necelých šesti dnů.

V Tibetu obdržel od Milaräpy odkaz Šesti jóg Náropy. Milaräpa mu zpíval mnoho písní, aby ho udržoval v bdělosti a prohloubil jeho pochopení podstaty mysli. Mnoho z nich je možné najít v knihách obsahujících Milaräpovu poezii. Během meditace přepadla Räčhungpu pýcha. Jednou prožil mimořádně hluboké meditační pohroužení a získal přesvědčení, že již dosáhl úplný vhled do podstaty mysli. Současně si ale pomyslel, že Milaräpova realizace je asi přece jen větší a šel za ním, aby mu řekl o svých prožitcích. Učitel okamžitě prohlédl Räčhungpovy myšlenky. Vysvětlil mu, že jeho dosažení nejsou tak důležitá, jak si myslí. Aby ho přesvědčil, udeřil pěstí do prázdného prostoru, přičemž se ozval zvuk, a poté vytvořil otisk své ruky ve skále. Räčhungpa vstoupil do meditačního stavu, kterého předtím dosáhl, a vyzkoušel také udělat otisk své dlaně do kamene. Ukázalo se, že si jen způsobil bolest. Tak pochopil rozdíl mezi Milaräpovou a svojí realizací.

Jednou byl Milaräpa pozván ke společné debatě s několika učenými mnichy, kteří ho obviňovali, že jen uvádí lidi do zmatku a bezdůvodně přijímá dary. Když slyšeli jeho písně a viděli zázraky, které prováděl, přesvědčili se o něčem zcela opačném. Räčhungpovi to však nestačilo. Myslel si, že učenci by měli být poraženi jejich vlastní zbraní. Chtěl se tedy vydat do Indie, aby ovládl umění diskuse a logiky. Milaräpa o tom nechtěl vůbec slyšet. Viděl však, že Räčhungpa se zatvrdil. Nakonec mu svolení dal. Ve skutečnosti nechtěl, aby Räčhungpa studoval logiku a umění vedení debaty, ale aby obdržel nauky od bezforemných dákyní. Těchto nauk bylo devět. Čtyři z nich dostal Marpa od Náropy a předpověděl, že jistý žák linie Kagjü přinese do Tibetu zbylých pět. S touto nadějí Milaräpa vyslal Räčhungpu do Indie.

Räčhungpa se vydal na cestu společně s Ra Locáwou a dalším lamou jménem Čitön nejprve do Nepálu, kde sami předávali nauky. Tam potkal žáka Tiphupy, nepálského siddhu Mondola Čhungpu. Obdržel od něj mnoho nauk, mimo jiné i nauky bezforemných dákyní, které pak praktikoval.

Jednoho dne šel Räčhungpa do blízkého města. Na tržišti potkal vysokého hubeného jogína. Ten se Räčhungpovi podíval zpříma do očí a řekl: "Jsi pěkný mladý Tibeťan. Škoda, že budeš žít už jen sedm dní." Räčhungpa se rozklepal a okamžitě šel za Tiphupou pro radu. Tiphupa se zeptal: "Bojíš se smrti?" Räčhungpa odpověděl: "Ne, nebojím se smrti, ale prošel jsem mnoha těžkostmi, abych přinesl do Tibetu nauky bezforemných dákyní. Jestli teď umřu, vše se ztratí." Tiphupa ho poslal k velké jogínce Mačhig Dugpa Gjalmo. Od ní Räčhungpa dostal odkaz praxe na Amitájuse. Musel ji provádět nepřetržitě sedm dní. Po uplynutí této doby měl vizi Amitájuse, který mu předal nauky. Díky tomu bylo nebezpečí ztráty života zažehnáno. Od Mačhig Dugpa Gjalmo obdržel rovněž iniciaci a praxi na Všemocný oceán (tib. Gjalwa Gjamccho). V noci po iniciaci se mu zdálo o panditovi (buddhistický učenec), který tančil po nebi a ze kterého padal déšť květů. Uprostřed nebe se objevily dákyně a řekly Räčhungpovi, že opravdu obdržel iniciaci. Pak mu zazpívaly píseň.

Při zpáteční cestě do Tibetu potkal Räčhungpa jogínku Bharimu, výjimečnou Tiphupovu žákyni, která mu předala mnoho pokynů. Později obdržel od nebuddhistického jogína nauky týkající se černé magie. Tyto nauky se však pro Räčhungpu staly překážkou, protože znovu upadl do pýchy. Milaräpa ve svém samádhi Räčhungpu doposud viděl jako křišťálovou stúpu, ze které zářilo světlo. Když ale dostal nauky o černé magii, toto světlo se přeměnilo v rudou smršť. Díky tomu Milaräpa pochopil, že jeho žák má těžkosti. Vydal se tedy na cestu, aby ho přivítal v Tibetu.

Když se opět setkali, Räčhungpa si myslel, že po získání tolika výjimečných pokynů a nauk již není tím samým člověkem co dříve a že se rovná Milaräpovi. V hloubi srdce očekával, že mu učitel bude opětovat jeho poklony. Milaräpa si však plně uvědomoval žákovu pýchu a použil k jeho vysvobození velice účinné prostředky. Mimo jiné způsobil, že se ve velké nadmořské výšce, ve které se tehdy nacházeli, rozpoutalo krupobití. Když si Räčhungpa dřepl a skrýval před krupobitím své bavlněné šaty, zaslechl Milaräpův hlas, který seděl uvnitř jačího rohu, přičemž se Milaräpa nezmenšil, ani roh nezvětšil. Učitel pozval žáka dovnitř, aby se spolu s ním ukryl. Řekl, že uvnitř je ještě mnoho místa a že je tam zcela sucho. Räčhungpa nebyl vůbec schopen vstoupit do jačího rohu a pochopil, že jeho realizace není zdaleka tak vysoká jako Milaräpova. Tímto způsobem byla jeho pýcha když ne zcela rozpuštěna, tedy alespoň na nějaký čas oslabena. Naprosto se od ní osvobodil až o nějakou dobu později. Jednoho dne chtěl Milaräpa zůstat v domě sám a poslal Räčhungpu pro dříví. Když se žák vzdálil, podíval se Milaräpa do knih, které Räčhungpa přivezl z Indie. Viděl mezi nimi také nauky o černé magii a jiná poučení, která nebyla vůbec užitečná. Poprosil tedy dákyně, aby vzaly všechny texty, které by mohly být bytostem užitečné, a zbytek vhodil do ohně. Když se Räčhungpa vrátil a uviděl, že Milaräpa spálil jeho knihy, velice bolestně to nesl a ztratil k němu důvěru. Dokonce myslel na to, že učitele opustí a vrátí se k Tiphupovi do Indie. Milaräpa mu vysvětlil, že tyto knihy by nikomu užitek nepřinesly a že ve skutečnosti se počítá pouze praxe a rozpoznání podstaty mysli. Ale Räčhungpu bylo těžké přesvědčit. Aby v žákovi Milaräpa znovu probudil důvěru, ukázal mu mnoho zázraků. Mimo jiné učinil své tělo průhledným a způsobil, že se v jeho energetických centrech manifestovaly různé buddhovské aspekty, vznášel se ve vzduchu, holou rukou rozbíjel kameny na malé kousky atd. Na Räčhungpu to ale dojem neudělalo. Milaräpa se tedy znovu vznesl do vzduchu a odletěl z tohoto místa. Když už ho nebylo vidět, Räčhungpa náhle v jediném okamžiku pochopil, jak velkou chybu udělal. V jeho mysli se k učiteli objevila neomezená důvěra. Pln smutku a hluboké oddanosti přiznal před Milaräpou veškerou nesprávnost svého jednání a poprosil o odpuštění. Učitel mu poradil činit přání k dákyním, aby mu vrátily texty, které by opravdu mohly mít pro bytosti užitek. Räčhungpa to udělal a knihy se jako zázrakem objevily v jeho rukách. Naplnilo ho to hlubokým štěstím a již nepochyboval o tom, že Milaräpa je opravdu buddhou. Räčhungpa zůstal se svým učitelem, sloužil mu a praktikoval společně s ním v samotě hor. Zakrátko poté přišel k Milaräpovi jeho žák podobný slunci - Gampopa. Aby se ujistil, kdo z nich bude schopen převzít jeho linii odkazu, poprosil Milaräpa tři hlavní žáky, aby si zapamatovali své sny. Druhého dne ráno byl Šiva Ö se svým snem velice spokojený. Viděl v něm vycházející slunce, které splynulo s jeho srdcem. Räčhungpovi se zdálo, že přicestoval do třech údolí a že hlasitě křičel. Gampopa byl naproti tomu velice nešťastný. Zdálo se mu, že zabil mnoho bytostí. Milaräpa však byl nejvíce spokojený se snem Gampopy, protože znamenal, že bude schopen dovést mnoho bytostí k vysvobození a že převezme linii odkazu. Räčhungpův sen znamenal, že se třikrát narodí v různých údolích, protože třikrát nepostupoval podle pokynů učitele, a že se stane velkým buddhistickým mistrem a bude pomáhat mnoha bytostem. Sen Šivy Ö ukázal, že se dostane do čisté země, nevykoná ale mnoho pro druhé bytosti.

Po určité době se Räčhungpovi zdálo, že pobýval v čisté zemi dákyní. Buddha Akšóbhja mu tam předával nauky o životě Tilopy, Náropy a Marpy. Na konci nauk buddha řekl, že příště mu poví příběhy o životě Milaräpy, které budou převyšovat všechny dosavadní, protože Milaräpa dosáhl osvícení během jednoho života. Räčhungpa to pochopil jako pokyn k tomu, že by měl poprosit svého učitele, aby mu vyprávěl svůj životní příběh. V dalším snu mu to přikázaly rovněž dákyně. Šel tedy za Milaräpou a poprosil ho, aby mu vyprávěl o svém životě.

Protože byl Räčhungpa třikrát v Indii a získal tam mnoho hlubokých nauk, někteří ze sponzorů Milaräpy usuzovali, že Räčhungpa ví víc než jeho učitel. Z toho důvodu mu dali více darů než Milaräpovi. Räčhungpy se velice dotklo, když spatřil, že tito lidé nechápali, jak neobyčejná je Milaräpova realizace. Poněvadž nechtěl soutěžit s učitelem, rozhodl se ho opustit a vydat se do centrálního Tibetu. Šel tedy k mistrovi a poprosil ho o povolení. Ten si ale myslel, že je to nesmysl. Byl přesvědčený, že se Räčhungpa bude nejlépe rozvíjet v jeho blízkosti. Žák si ale stál tvrdě na svém. Kromě toho toužil navštívit různá posvátná místa - Samjä, Lhasu, oblast, kde přebýval Marpa, a jiné. Protože Räčhungpa stále naléhal, Milaräpa nakonec svolil. Předpověděl mu ale, že ho v Tibetu pokouše pes. Dříve než se rozloučili, udělil svému žáku ještě iniciaci různých aspektů Dordže Phagmo, na které Räčhungpa meditoval čtyřicet dní. Rovněž mu poradil, aby obešel jeskyni, ve které praktikoval, a před cestou provedl sto poklon a daroval mandalu. Räčhungpa však samou radostí na tyto poslední pokyny zapomněl. Räčhungpa opustil Milaräpu a vydal se na cestu do centrálního Tibetu, nedíval se ani napravo ani nalevo. K vyprovození svého žáka vyzářil Milaräpa sedm banditů, kteří Räčhungpu přepadli a vyhrožovali mu, že ho oloupí a zabijí. Jogín si vzpomněl, že se neřídil podle pokynů učitele, neprovedl poklony a neobešel jeskyni. Pomyslel si, že právě proto se asi setkal s takovou překážkou. Uvědomil si to, zavřel oči a začal meditovat na Milaräpu a činil k němu silná přání. Když oči znovu otevřel, spatřil místo banditů sedm jogínů, kteří se ho ptali: "Kdo jsi, odkud pocházíš, kdo je tvým učitelem a jakou praxi provádíš?" Räčhungpa si myslel, že jsou to určitě Milaräpovy emanace, a na jejich otázky odpověděl písní. V ten okamžik se jogíni přeměnili v Milaräpu, který Räčhungpu pochválil, že dokáže udržet své svazky.

Po tomto setkání putoval Räčhungpa dál do centrálního Tibetu. Aby získal požehnání Guru Rinpočheho, strávil týden v meditaci v jeskyni, ve které on kdysi meditoval. Pak se vydal do Lhasy, kde vyléčil jistou ženu z těžké nemoci. Jako poděkování od ní dostal sušené maso. Když se lidé dozvěděli, že má v úmyslu obětovat maso Milaräpovi, darovali mu ještě více masa. V té době Milaräpa pobýval v Naňangu. Jednoho dne svým žákům řekl, že se k němu Räčhungpa zakrátko vrátí se skvělým darem. Räčhungpa se opravdu po třech dnech objevil a daroval učiteli to, co sám dostal, po čemž všichni společně vykonali obětní púdžu. Krátce poté se Räčhungpa opět vydal na cestu. Milaräpa ho po nějakou dobu doprovázel a poradil mu, aby přijímal nauky i od jiných učitelů, budou-li opravdu hluboké. Dodal také, že v údolí Jarlung by měl jít na horu, která vypadá jako list rýže. Tam bude moci být užitečný mnoha bytostem. Rovněž mu předpověděl překážky během cesty.

Cestou se Räčhungpa zastavil v jedné hospodě. Ze soucitu k lidem, kteří zde seděli a byli naprosto pohlceni svými problémy a prací, zazpíval píseň o drahocenném lidském těle. Jeden mladý muž jménem Rinčhen Dag se stal jeho žákem a na další cestu se vydal společně s ním. Nejprve se vydali do Lhasy, kde od jednoho nepálského mistra obdrželi nauky mahámudry, a potom se vydali do údolí Jarlung.

Tam šli do paláce zdejšího knížete a poprosili o almužnu. Dceři pána domu Lačhi se to ale nelíbilo. Otevřela tedy dveře a chtěla je vyhodit. Když ale spatřila Räčhungpu, její hněv se v jediném okamžiku rozplynul a namísto toho, aby jogíny vyhodila, pozvala je dovnitř. Když se Räčhungpa představil, Lačhi ho zavedla ke svému nemocnému otci. Díky požehnání jogína se kníže rychle uzdravoval a v jeho mysli se objevila velká důvěra a vděčnost k Räčhungpovi. Poprosil ho, aby bydlel v Jarlungu, věnoval mu palác, vládu i dceru. Räčhungpa zůstal v údolí a zakrátko se stal velice slavným. Přicházelo k němu pro nauky mnoho lidí a dostával mnoho darů. Jednou se společně se svým žákem Rinčhenem Dagem setkali s nepálským mistrem Asuem a dostali od něj nauky mahámudry z tradice Sarahy a Maitripy. Pak se vydali do Lhasy, kde mnoho lidí požádalo Räčhungpu o nauky. Vedlo to k tomu, že několik mnichů naplnila žárlivost. Řekli: "Tenhle člověk nepřijal mnišské sliby jako my, a proto by od něj neměl nikdo přijímat nauky." Räčhungpa odpověděl: "Takhle chodí lidé bez slibů," a udělal několik kroků po hladině vody. Pak prošel stěnami několika domů a řekl: "Jsem ve stavu naprostého nevědomí, a proto mohu vcházet do domů a vycházet z nich skrz stěny." Po demonstrování těchto zázraků k němu mniši rozvinuli hlubokou důvěru a stali se jeho žáky. Během pobytu ve Lhase navštívil Räčhungpa několik posvátných míst ležících v okolí a meditoval na nich. Po tu dobu za ním přicházelo pro nauky hodně jogínů.

Pak se Räčhungpa vydal na další cestu do jižního Tibetu, kde se setkal s jedním ze čtyř hlavních žáků Marpy Cchurtonem Wangdže Dordžem. Dostal od něj nauky o pěti úrovních tantry Guhjasamádža, jejímž praktikováním se získává kontrola nad jemnými energiemi. Na Räčhungpu ale tyto nauky příliš velký dojem neudělaly, protože si myslel, že nauky Milaräpy jsou hlubší. Cchurton Wangdže Dordže se zeptal na jeho meditační zkušenosti.

K demonstrování své realizace Milaräpových nauk ovládl Räčhungpa energie a vznesl se do vzduchu. Pak ponořil horní část těla do země. Při těchto zázracích zpíval píseň, ve které velebil Milaräpovy dokonalé vlastnosti. Cchurton byl hluboce rozrušen a šťasten, když viděl důkazy Räčhungpovy realizace. Räčhungpa poté přítomným mnichům udělil nauky o praxi vnitřního tepla (tib. tummo). Pak se vrátil do Jarlungu, jehož vládce pro něj vystavěl dům. Nazval jej "Räčhungpapug". Přišlo tam mnoho lidí, kteří chtěli získat nauky.

Jednou dostal Räčhungpa od starších manželů jako dar neobyčejně krásný a cenný tyrkys. Viděla to dcera knížete a drahokam se jí velice zalíbil. Probudila se v ní silná připoutanost ke kameni a touha po něm. Doufala, že jí ho Räčhungpa věnuje. V tu dobu se v zámku objevil Milaräpa v podobě žebráka a poprosil Räčhungpu o almužnu. Když se Lačhi dozvěděla, že Räčhungpa daroval onen cenný drahokam žebrákovi, rozhněvala se, jogínovi vynadala a velice špatně s ním jednala. Svým chováním způsobila, že se Räčhungpa rozhodl vrátit se ke svému učiteli. Řekl: "Udělal jsem velkou chybu. Opustil jsem hory a vydal se do města. Opustil jsem svého učitele a zabydlel se u světského vládce. Svlékl jsem bavlněné šaty a začal se oblékat jako bohatí lidé. Odešel jsem od svých bratrů a sester v dharmě a trávil čas ve společnosti ministrů a úředníků. Nikdy víc už takové chyby neudělám."

Při odchodu využil Räčhungpa své siddhi rychlého přemisťování. Zadržel dech a s velkou radostí překonal cestu dolů údolím Jarlung na místo, kde řeka vtéká do Cangpo. Tam jednoho z převozníků poprosil, aby ho převezl na druhý břeh, ale ten nechtěl plout jen s jednou osobou. Jogín však neměl v úmyslu čekat. Svlékl své bavlněné šaty, položil je na vodu, hůl použil jako veslo a přeplul na druhou stranu. Když to převozník spatřil, probudila se v něm hluboká oddanost a stal se Räčhungpovým žákem. Cestou jogín dostal jako dar sušené maso, které měl v úmyslu darovat svému učiteli. Milaräpa měl vizi přicházejícího Räčhungpy. Řekl svým žákům, že jeho dar se nevejde do celého údolí. Když Räčhungpa přišel na místo, daroval sušené maso Milaräpovi a všem bratrům v dharmě. Pak se všichni zúčastnili obětní púdži. V jistém okamžiku se jeden z žáků zeptal na dar, o kterém Milaräpa mluvil. Mistr odpověděl, že měl na mysli maso a údolí byly jejich žaludky. Později svým žákům udělil iniciaci Nejvyšší radosti (tib. Khorlo Demčhog). Řekl, že kromě Räčhungpy by měli všichni ti, kteří se jí účastní, něco předem darovat. Räčhungpa se podivil a zeptal se učitele, zda se nezmýlil. Když ale přišel, aby dostal iniciaci, spatřil uprostřed mandaly krásný tyrkys, který dal dříve žebrákovi v paláci knížete. Ihned pochopil, že onen žebrák byla emanace Milaräpy a učitel tímto způsobem odstranil překážku, která by mohla uškodit Räčhungpově praxi. Jeho vděčnost a důvěra k učiteli ještě více vzrostla. Milaräpa ještě dodal, že kdyby Räčhungpa tyrkys nedaroval s naprostým soucitem, uškodilo by mu to. Potom zazpíval píseň o tom, že neexistuje žádný rozdíl mezi darováním něčeho žebrákovi a darováním jemu, Milaräpovi.

Po této události zůstal Räčhungpa u Milaräpy a praktikoval dále v jeho blízkosti. Ve snech se mu ukazovala četná znamení svědčící o tom, že dosáhl vysoké realizace. Jednou měl sen, ve kterém se svlékl, umyl se ve vodě, pak se proměnil v ptáka, který odletěl a usedl na strom. Pak viděl zrcadlo, ve kterém se prohlížel.

Milaräpa tento sen vysvětlil takto: svléknutí šatů znamená vysvobození od touhy, umytí těla očištění, proměna v ptáka svědčí o lásce a soucitu, dvě křídla nahromadění zásluh a moudrosti. Let na strom předpovídal, že Räčhungpa usedne na strom osvícení, a zrcadlo, že bude obklopen dákyněmi. V jiném snu si Räčhungpa dal na hlavu drahokam a nosil krásné šaty. Pak se prohlížel v dokonale čistém zrcadle. V pravé ruce držel vadžru a v levé lebku naplněnou krví. Seděl v plné lotosové pozici. Z jeho zad vycházely paprsky světla a z celého těla šlehaly plameny. Před sebou viděl tryskající pramen a z jeho srdce zářily slunce a měsíc. Po jeho levé ruce stál stejný počet mužů a žen, po pravé páslo dítě kozu, která se o chvíli později přeměnila v celé stádo. Milaräpa Räčhungpovi vysvětlil, že drahokam znamená, že by měl neustále myslet na svého lamu, bílé šaty ukazují na linii Kagjü. Pohled do zrcadla se týká nauk, které bezprostředně ukazují podstatu mysli. Vadžra symbolizuje zničení všech rozptylujících myšlenek, číše z lebky prožitek jednoty radosti a prázdnoty, lotos osvobození od chyb. Překřížené nohy jsou znamením síly jeho samádhi, světlo vycházející ze zad vyjadřuje realizaci. Pramen znamenal, že prožije znamení úspěchu v meditaci. Oheň byl žárem tummo a slunce a měsíc byly důkazem toho, že dosáhl osvícení. Muži a ženy po jeho levé straně znamenali, že bude obklopen dáky a dákyněmi, koza, že bude ochraňovat své žáky, a celé stádo předpovídalo rozprostírání se (rozšiřování/šíření) nauk Kagjü.

Na konci Milaräpa Räčhungpovi řekl, že jeho realizace je tak hluboká, že by ho měl opustit a sám pracovat pro dobro druhých. Räčhungpa teď ale od svého lamy nechtěl odejít. I přesto Milaräpa naléhal. Předal Räčhungpovi ještě velice hluboké dodatečné výklady a dal mu trochu zlata. Pak mu předpověděl, že bude mít hodně žáků, kteří se bezprostředně dostanou do čistých zemí, aniž by při tom opustili své tělo, a setká se s člověkem, který bude emanací Tilopy a který se stane jeho žákem. Poradil mu, aby nezůstával příliš dlouho na jednom místě a díky své praxi pomáhal mnoha bytostem na mnoha místech.

Räčhungpa se nejprve vydal do Jerpy, jeskyně, která se nazývala "Měsíční", kde kdysi praktikoval Guru Rinpočhe a jeho žáci. Shromáždila se tam velká skupina lidí, kteří chtěli dostat od Räčhungpy iniciaci Hévadžry. Během trvání iniciace mělo mnoho z nich silné prožitky. Někteří bezprostředně viděli mandalu Hévadžry a květy padající z nebe, jiní spatřili Räčhungpu ve formě jidamu a slyšeli hudbu.

Pak se Räčhungpa vydal společně s 500 žáky do Samjä, prvního kláštera v Tibetu. Tamní opat Tagtor Ješe neměl o Räčhungpovi a jeho žácích příliš valné mínění a nechtěl je do kláštera vpustit. Aby ho Räčhungpa přesvědčil, oblétl třikrát klášter vzduchem a usadil se na střeše. Pak se brána sama otevřela a všichni přítomní slyšeli zvuk hudby. Pak jogín vyzářil ze svého těla mnoho různých forem, které zpívaly písně a vznášely se v prostoru do několika směrů a pak se rozpustily. Nad klášterem se objevila nejprve střecha z duh, která potom splynula do jedné a ta se táhla směrem k Thimpu. Když tam lidé dorazili, spatřili Räčhungpu jak sedí pod stromem a medituje. Tagtor Ješe ho potom poprosil o odpuštění a stal se jeho žákem.

Ze Samjä se Rečhungpa vydal do Cangri, sídla Mačhig Labdön, kde předával nauky. Měl tam vizi tří velkých bódhisattvů a Guru Rinpočheho. Později se vydal meditovat na opuštěné místo. V tu dobu měl vizi Dordže Čhanga obklopeného indickými mahásiddhy. Jeho meditace se prohloubila a probudila v něm obrovskou radost.

Podle Milaräpovy předpovědi se Räčhungpa vydal do údolí Jarlung, na horu Jarla Šampa, která vypadá jako kápala (rituální lebeční miska). Toto místo je spojeno s Nejvyšší radostí. Räčhungpa tu měl při praxi vizi Tiphupy držícího ozdoby z kostí a obklopeného dákyněmi. Tiphupa mu vysvětlil, že by měl ukrýt část svých nauk, protože v současné době je nedokáže nikdo pochopit. Räčhungpa to udělal v první skalní průrvě v jižním Tibetu. Při ukrývání nauk měl vizi Čhagna Dordžeho ve formě Garudy. Na onom místě přebývalo jisté místní božstvo. Räčhungpa mu svěřil přechovávání nauk na sedm pokolení. Potom by měl do tohoto kraje přijít jogín jménem Loräpa a právě on by je měl získat.

Vládce Jarlungu, u kterého Räčhungpa dříve pobýval, svoji dceru Lačhi za její nesprávné chování přísně potrestal. Dal ji za ženu prvnímu muži, který přišel na zámek. Naneštěstí jím byl malomocný žebrák, se kterým musela dům otce opustit. Měla velice těžký život a nakonec sama onemocněla malomocenstvím. Když žádala několik lamů o radu, jeden z nich řekl: "Musela jsi porušit svazek s některým obzvlášť význačným učitelem. Bylo by nejlépe, kdybys ho našla a poprosila o odpuštění. Pokud to není možné, medituj na Čhagna Dordžeho. A pokud se ti ani to nepodaří, jdi na místo nazývané Ňalung a mnohokrát obejdi tamní stúpu."

Lačhi se rozhodla, že se setká s Räčhungpou. Doufala také, že od něj dostane iniciaci Čhagna Dordžeho. Slyšela, že se zastavil v Šangpu. Räčhungpa se však již vydal na další cestu. Zarmoucena tím, že se s ním nesetkala, vydala se do Ňalungu ke stúpě. Tam se dozvěděla, že je jogín v Loro. Vydala se tedy za ním. V tutéž dobu Räčhungpa zrovna uděloval nauky v jedné z jeskyní. V jistém okamžiku řekl žákům, že žena, která porušila své svazky, se nalézá na cestě k němu. Aby jí pomohli očistit špatnou karmu, měli by s ní špatně zacházet a házet na ni hlínu a bláto. Když Lačhi dorazila, setkala se nejprve s Rinčhen Dagem, který kdysi s Räčhungpou bydlel na zámku jejího otce. Poprosila ho tedy o pomoc. Všichni ostatní ji brali tak, jak jim řekl učitel. Rinčhen Dag poprosil Räčhungpu, aby promluvil s Lačhi. Jogín to ale nechtěl udělat. Pouze přikázal dát jí trochu zlata a tyrkysů. To však ona nechtěla. Pohrozila, že pokud se s Räčhungpou neuvidí a nebude ho moci poprosit o odpuštění, zabije se. Rinčhen Dag tedy šel ještě jednou za Räčhungpou a znovu ho poprosil, aby ji mistr přijal. Mistr odpověděl, že pokud se Lačhi chce opravdu očistit, měla by opakovat mantru Diamantové mysli a nechat vyrobit stúpu a sochu Buddhy. Pak by se mohla vrátit. S jogínem se uvidí až poté, co toto vše provede. Jogín jí dal část zlata, které dostal od Milaräpy. Řekl, že aby očistila negativní skutky těla, měla by nechat postavit co nejvíce stúp a soch Buddhy. Měla by také nechat přepsat hodně manter, to k očištění řeči, a připravit ca-ca k očištění mysli. Až to udělá, obdrží nauky. Když již bylo všechno hotovo, Lačhi i její muž dostali iniciaci Čhagna Dordžeho. Díky této praxi se vyléčili a Lačhi po několika letech dosáhla vysoké realizace.

Räčhungpa měl ještě mnoho jiných známých žáků, kteří pokračovali v jeho praxích. I 1. Karmapa Düsum Khjenpa od něj obdržel ve Lhase nauky o Nejvyšší radosti a o Šesti jógách Náropy. Hlavním držitelem linie Räčhungpy byl Čungcampa, který ji dále odkázal jogínce Mačhig Ongdžo. Räčhungpa zemřel roku 1160 ve věku 78 let.