Pyšolec

Je tomu již několik staletí, co se hrad Pyšolec proměnil v pusté zříceniny, čnící nad břehem řeky Svratky. Avšak ani poté, co hrad páni opustili, nebyl tak úplně pustý. Našli zde skrýš loupežníci.

Sedm drsných, vousatých a špinavých mužů se usídlilo brzy na podzim na Pyšolci. Zlatavé listí se pokojně snášelo k zemi, sluníčko ještě trochu hřálo, když přišli loupežníci na hrad.

Večer usedli k zářícímu ohni a bujaře se bavili. Občas některý z nich pohlédl na řeku pod nimi. Na hladině se třpytil kulatý měsíc a hvězdy. Avšak když přišla půlnoc a jeden z mužů se podíval na Svratku, spatřil víc než jen měsíc a hvězdy.

Po hladině tančilo sedm panen krásných jako obrázek. Jejich dlouhé vlasy se leskly v záři měsíce a šaty utkané z rosy se třepotaly ve větru. Loupežníci nemohli z panen spustit oči a rozhodli se, že je musí vidět zblízka.

Rychle se tedy rozeběhli dolů a s křikem došli až na břeh. Tu se však jedna panna po druhé začala vylekaně vytrácet. Lapkové chtěli alespoň jednu zadržet, a vrhali se proto za nimi do vody, ale marně. Za okamžik zmizely všechny.

Úplně promočení se sklesle vraceli do svého úkrytu. A zanedlouho za sebou uslyšeli smích a volání rusalek: "Již nikdy se nás nesnažte zadržet, je-li vám život milý..."

Od těch dob se loupežníci neodvážili s příchodem noci sestoupit k řece. A jen zpovzdálí sledovali tanec rusalek na klidné hladině.