Purány

Śiva-purána, Brahma-purána, Garuda-purána a další rozdělují zemi na sedm regionů zv. ostrovů (dvípa). Jejich jména jsou: Džambudvípa, Plakšadvípa, Śálmalí, Kuśa, Kraunča, Puškara a Śákadvípa. Tyto regiony jsou obklopeny sedmi oceány: Lavana (slaný oceán), Ikšu (cukrový oceán), Sarpi (oceán přepuštěného másla), Dadhi (tvarohový oceán), Dugdha (mléčný oceán), Džala (voda) a Rasa (esence). Hora Suméru se nachází uprostřed Džambudvípy. Džambudvípa je rozdělena na mnoho území (varśa). Uprostřed, kde je hora Suméru (Méru, Kailása, esotericky sušumná), je Ilavrtavarśa. Na jihu od hory je Bháratavarśa (tj. Indie). V Ilavrtavarśe se nacházejí další čtyři velké hory, které jsou na všech světových stranách od Suméru. Na vrcholu Suméru se nachází Brahmovo město. Svatá řeka Gangá teče přímo z nebe a má čtyři větve (čtyři světové strany). Bhárata je rozdělena na devět celků. Devátý je ostrov na jihu (Śrí Lanká). Bháratavarśa je posvátná země, a proto pouze ti, kteří se očistili v tisíci lidských zrozeních, se mohou zde narodit.

Linga-purána vypráví, že na hoře Suméru bydlí mnoho bohů. Amarávatí je název místa, kde dlí Indra. Toto místo se nachází na východním svahu hory. Zde se nacházejí překrásné paláce, zlaté pilíře a brány jsou zhotoveny z drahokamů. Jsou zde pěšinky z křišťálu, které vedou dolů ke studánkám. Na jiné straně hory je obydlí boha ohně, Agniho. Jama, bůh smrti a převozník do říše předků, bydlí na jižním svahu hory. Celou horu obývají bohové všeho druhu. Proto jsou zde i přistávací plochy pro jejich létající stroje (vimána). Brahmá bydlí uvnitř hory.

O Džambudvípě detailně mluví Brahmánda-purána. Džambudvípa je plna měst, hor, řek a lesů. Je to líbezná krajina. Na dalekém konci je obklopena oceánem Lavana. V Džambudvípě je šest horských oblastí. První oblast je Himálaj, jenž je pokryt sněhem a ledem. Hora Hémakúta je zlatá. Uprostřed se nachází hora Suméru, pokrytá zlatem a červeným odstínem. Hora Niśáda září jako samotné slunce. Další tři hory jsou Níla, Śríngavana a Vaidúrjamaja. Kimpurušavarśa (Tibet) sousedí s Hémakútou. Harivarśa (Čína) se nachází hned za Nišádou. Ilavrtavarśa (zřejmě Mongolsko) obklopuje Suméru. Rámjakavarśa (Mongolsko) se nachází ještě dál. Ostatní oblasti jsou Hiranvanavarśa (Maňdžusko), Kuruvarśa (Sibíř), Bhadrašvavarśa (Čína) a Kétumálávarśa (Afghánistán nebo Írán). Hory Máljavana můžeme ztotožnit s Velkou zdí v Číně.

Hora Kailása je bílá. Má nesčetné vrchy, jeden větší než druhý. Vrch, který je přesně uprostřed, je rezidencí Kubéry, boha pokladů a bohatství. Domy, které se zde nacházejí, jsou ze zlata, perel a drahých kamenů. V této krajině lze najít i fantastickou vimánu, jejíž jméno je pušpaka. Tato vimána může letět kamkoliv. Její rychlost překračuje představivost člověka. V této krajině žijí i gandharvové (nebeští hudebnící) a apsarasy (toužebné víly). Kubéra je blízkým přítelem Śivy, proto může Śiva nerušeně provádět svoji askezi na hoře Kailása. (Podle mytologie je Śiva, dlící v neustálých meditacích na této hoře, ztělesněním jógických praktik a dárcem nadpřirozených sil.)

Śiva-purána podává svědectví o koncepci světa následovně. Svět je složen z čtrnácti sfér (bhuvana), ze sedmi vyšších světů (lóka) a ze sedmi nižších (pátála). Hranice bhúlóky (země) se nacházejí tam, kam až dosáhnou paprsky slunce a měsíce. Nad regionem slunce je region měsíce. Po něm následují regiony Merkuru (Budha), Venuše (Śukra), Marsu (Mangala), Jupiteru (Brhaspati), Saturnu (Šani) a hvězd (nakšatra). Za těmito regiony se nachází saptaršilóka – okruh sedmi velkých mudrců (konstelace Velký medvěd). Tyto regiony se společně nazývají bhuvarlóka (svět ovzduší). Nad ním se nachází nebeská oblast (svarga či svarlóka). Bhúlóka, bhuvarlóka a svarlóka jsou rozpuštěny na konci každého světového cyklu (kalpa). Oblastí, které se nacházejí nad těmito regiony, se toto ničení netýká. První z těchto světů je dhruvalóka, okruh Polárky. Následuje maharlóka, džanalóka, tapólóka a satjalóka. Včetně pozemského světa je tedy sedm světů (lóka).

Kúrma-purána dodává, že Saturn a Mars se pohybují pomalu. Slunce, Měsíc, Merkur, Venuše relativně rychle. Do vozu Slunce je zapřáhnuto sedm koní. Každý měsíc bere Slunce na sebe určitou formu zv. áditja. Je tedy dvanáct áditjů. Od dhruvalóky výš se rozprostírají světy pro ty, kteří se osvobodili od pout hmotného světa. V džanalóce bydlí Brahmovi synové. Jiné jméno pro satjalóku je brahmalóka, protože zde žije Brahmá a také Višnu. Višnu-purána rozděluje satjalóku na satjalóku a vaikunthalóku, svět Brahmy a svět Višnua. Kolem bhuvan se nachází temnota ze všech stran. Za temnem se nachází Voda. Za Vodou je Oheň, za ním Vzduch a za ním Éter (ákáśa).

Co se týká podsvětí, tedy oblastí pod úrovní bhúlóky, purány se shodují většinou v jejich počtu, avšak v jejich jménech či pořadí již tolik ne. Podle Śiva-purány se tyto podzemní světy jmenují pátála, sutala, vitala, nitala, mahátala, agrjasutala a rasátala. Podle Linga-purány mahátala, hématala, rasátala, talátala, sutala, atala a pátála. Podle Agni-purány atala, vitala, sutala, talátala, mahátala, rasátala a pátála. Brahmavaivarta-purána se téměř shoduje s Agni-puránou, jen poslední dva světy udává v opačném pořadí. Podle Garuda-purány jména těchto světů jsou atala, vitala, nitala, mahátala, sutala, pátála a gabhastimata. Višnu-purána souhlasí s Garuda-puránou do té míry, že gabhastimatu dává na čtvrté místo, přičemž ostatní posouvá o jedno místo. Podle Váju-purány jména světů jsou atala, sutala, vitala, gabhastala, mahátala, śrítala a pátála. Půda v atale je temná, v sutale bledá, ve vitale červená, v gabhastale žlutá, v mahátale bílá, v śrítale je spousta kamení a balvanů a v pátále je půda pokryta zlatem. V těchto světech žijí dánavové, daitjové a sarpové, různé to druhy démonů indické mytologie. Podsvětí je překrásná oblast, možná i příjemnější než nebe samotné. Mudrc Nárada se jednou do těchto světů zadíval a byl velmi potěšen jejich září a krásou. V podsvětí jsou paláce z drahokamů. Slunce zde nepálí a světlo měsíce nechladí. Stromy jsou plny chutných plodů, v jezírcích rostou lotosy všech barev. Na dně nejnižšího podsvětí spí velký had zv. Śéša či Ananta, jehož každá šupina je drahokamem.

Součástí světů jsou i pekelné světy (naraka). Purány nám přesně neříkají, kde se tato pekla nacházejí, protože nejnižší podzemní svět je pátála (většinou). Pekla nemohou být pod pátálou, jinak bychom museli čtrnáct bhuvan vesmíru rozšířit o další bhuvany pekla. Purány většinou popisují podzemní světy, které jsou velice příjemné, možná i lepší než náš svět, nebo i podobné nebeským sférám. Proto nemůžeme ztotožnit pekla s podsvětím či s jeho částí. Zřejmě jsou zde dvě koncepce, které se takto nešťastně spojily. První koncepci tvoří země (bhú), astrál či obydlí předků (bhuvar) a nebe (svarga) a druhou koncepci čtrnáct bhuvan. První koncepce je védská. Je důležité si uvědomit, že védské náboženství ještě neznalo karmickou odplatu a reinkarnaci tak, jak to poprvé přináší Čhándógja upanišad (8. stol. před n.l.). Podle véd se všichni smrtelníci dostanou po smrti do světa předků. V nebi žijí bohové. Puránická koncepce pak slučuje védské poznatky s dalšími kulty a vírami. Z tohoto hlediska můžeme svět předků považovat za diferencovaný svět, který je pouze přechodný a má mnoho stupňů, od nejblaženějšího ráje až k nejtemnějšímu peklu. V mytologických příbězích se však hrdinové často dostanou i do nebe, odkud se vrátí, jako např. Ardžuna v Mahábháratě, který několik let strávil v Indrově nebi a jemuž Indra posléze daroval zázračné zbraně k použití ve Velké válce. Purány pak prohlašují, že i nebe (svarlóka) je přechodné, protože je rozpuštěno vždy na konci jedné kalpy. Nezapomínejme, že koncepce jug, kalpy a manvantar pochází až z 5. století n.l., a ve védských sbírkách o nich přímo není zmínka. Purány tak rozpracovaly sedm vyšších sfér, kde první tři (bhú, bhuvar, svar) jsou přechodné a další jsou relativně věčné. Podle známé víry božského zrcadlení (ve všech kulturách) pak proti sedmi vyšším světům musí existovat i protiklad, tedy sedm nižších světů, kde náš svět se nachází uprostřed (!). V každé mytologii je takovéto nazírání důležité. Purány se však nesnaží vysvětlit význam těchto podzemních světů, jen popisují jejich obyvatele a krajiny. A zdá se, že zapomněly přesně určit, kde vlastně jsou ta pekla, jejichž počet se dle jednotlivých purán různí. Někdy se tvrdí, že jich je nespočet. Proto je těžké i číselně umístit tato pekla do koncepce čtrnácti bhuvan. Nemohou být pod pátálou, protože zde se nachází had Ananta, který symbolizuje nejnižší končinu projeveného světa. Pod ním již nemůže být nic. Purány říkají, že Brahmá ve zlatém vejci stvořil čtrnáct bhuvan, a bylo zde vše, co se v Univerzu nachází.

Purány se vyznačují i tím, že nejenže jedna purána často protiřečí druhé, ale i v rámci jedné purány můžeme číst dvě rozporuplné koncepce (např. o stvoření světa). Tím kompilátoři purán umožňují každému vlastní výklad, což na druhé straně je i dobré, protože nenařizují dogmata, ale nechávají volnomyšlenkáře použít vlastní mysl, ba spíš je k tomu nutí.