Puč v Československu nebude, soudila CIA dva měsíce před únorem 1948

Komunistický puč v Československu je nyní nepravděpodobný, protože by se zřejmě neobešel bez nasazení sovětské armády a to by byl risk, soudila na konci roku 1947 americká zpravodajská služba CIA. Do únorové krize, v níž se KSČ chopila absolutní moci, scházely jen týdny.

Analýzu situace v Československu na sklonku roku 1947 vypracovala CIA - samozřejmě v utajeném režimu - 12. prosince zmíněného roku. Pro badatele byla dostupná od roku 2013, nyní ji ale díky zpřístupnění na internetu mohou číst všichni (najdete ji zde).

Lze spekulovat, nakolik analýza Američany ukolébala a zda přispěla k tomu, že Západ o dva měsíce později jen nečinně přihlížel pádu Československa do vazalství Kremlu. Je nicméně pravdou, že americký ministr zahraničí George C. Marshall v listopadu 1947 své kolegy v kabinetu informoval, že lze očekávat sovětské upevnění moci nad Československem.

Agentura hodnotila dění v Československu jako důležité. „Schopnost ČSR vzdorovat očekávanému sovětskému náporu vzbudí silnou odezvu napříč Evropou (...) V Československu se ukáže, zda může socialistický stát v poválečné Evropě úspěšně fungovat, aniž by se stal kořistí komunistů. Což může napovědět, jaký bude vývoj v západní Evropě,“ uvedli zpravodajci v době, kdy se komunistické strany snažily chopit moci i v Itáli či Francii.

„Komunisté zeslábli a Češi milují svobodu“

Američtí zpravodajci zaznamenali, že komunisté zvítězili v československých volbách roku 1946 a že jim do rukou hrála i situace v okolních, Sověty ovládaných regionech. „Se závazkem spojenectví se SSSR a v téměř úplném obklopení Sověty okupovanými oblastmi se Československo musí přizpůsobovat zahraničněpolitické linii Kremlu,“ konstatují Američané.

Poměrně přesně vylíčili vzestup moci komunistů v ozbrojených složkách - například upřednostňování svých sympatizantů mezi důstojníky při povyšování. Komunistům podle zprávy hrála do rukou kontrola odborů i prezentace SSSR jako záruky ochrany před německým revanšismem.

Protikomunistické síly ovšem CIA pokládala v prosinci 1947 za „silnější než před dvěma lety“. I proto, že Sověti nemohli v Československu postupovat s brutální přímočarostí aplikovanou v Polsku - nebo dokonce v Maďarsku či ve své okupační zóně Německa, tedy v poražených státech. Čechoslováci, líčila CIA, „jsou politicky vyspělí, prodchnutí západním ideálem demokracie, mají vysokou úroveň života a milují svobodu“. Že oceňují Sovětský svaz byla podle agentů jedna věc; že instinktivně odmítají totalitu a policejní stát, zcela jiná.

Iluzemi o metodách Sovětů a komunistů přitom Američané netrpěli. Všímali si toho, jak tvrdý sovětský nátlak přiměl Československo odmítnout Marshallův plán (americkou pomoc na poválečnou hospodářskou obnovu evropských zemí, pozn. red.). Věděli o zatýkání protikomunistických činitelů v roce 1947, věděli o komunistických provokacích vůči politickým protivníkům - hlavně národním socialistům, sociální demokracii a Slovenské demokratické straně.

KSČ by potřebovala pomoc Rudé armády, soudila CIA

Vycházeli ovšem z předpokladu, že pokud by se Sověti zmocnili Československa silou, víc by ztratili než získali. Analýza usuzuje, že země, braná z pohledu Moskvy jako zdroj dodávek pro sovětský průmysl, by zpřetrhala obchodní vazby se Západem, zchudla by a rozmnožily by se v ní sabotáže.

„Konečné rozhodnutí o taktice československých komunistů ale padne v Moskvě,“ byla si vědoma CIA - a brzký komunistický převrat označila za nepravděpodobný.

„Komunistický převrat by nyní byl obtížnější než před dvěma lety a pravděpodobně by se neobešel bez pomoci sovětských vojsk, čímž by SSSR riskoval vážné mezinárodní komplikace,“ usuzovala CIA a upozorňovala i na to, že by se Sověti dostali do konfrontace v rámci tehdy poměrně nově založené OSN. Zvýšenou aktivitu československých komunistů na sklonku roku 1947 přisuzovali Američané testování síly demokratické opozice.

Vedle už zmíněného ekonomického propadu Československa zmiňovali američtí zpravodajci také racionálně se jevící předpoklad, že Moskva spíš vyčká, jak se vyvinou krize ve Francii a Itálii - pokud by tyto země nakonec komunisté ovládli, nebyl by důvod spěchat s Československem.

Jak známo, události se nakonec vyvinuly jiným směrem. Českoslovenští komunisté, v obavě z volební porážky a ruku v ruce se sovětskými poradci, v únoru 1948 „zařídili“, aby se žádné svobodné volby v květnu už nekonaly.