Psychotronika podle vědců jiných oborů

Většina vědců z jiných oborů se psychotronikou nezabývá. Z toho vyplývá, že nemůžou k ní dát ani kompetentní (odborné s věcnou stránkou) stanovisko. Vědci, kteří se problematikou psychotroniky zabývají alespoň okrajově zastávají názory, které lze shrnout do tři skupin:

1. psychotronika je jen jiný název pro parapsychologii (např. Z. Vojtíšek, J. Svršek)

2. psychotronika je pseudověda (pavěda) (např. J. Heřt, J. Grygar)

3. psychotronika je metoda (např. L. Pekárek)

Vědci zaujímají k psychotronice a k tomu co zkoumá skeptický (nedůvěřivý, pochybovačný) postoj. Na rozdíl od badatelů v oboru psychotroniky však považují psychotronické fenomény převážně za nereálné.

První skupina vědců vychází z historických souvislostí vývoje psychotroniky jako oboru rozpracovávajícího parapsychologii do podoby, kterou se prosazuje v bývalém socialistickém bloku. V tomto kontextu vzniká v souvislosti s aplikací marxisticko leninské filosofie a použití materialistických vědeckých metod k verifikaci (ověření správnosti) existujícího oboru parapsychologie a jevů, které zkoumá. Nastiňované přehodnocení teorie a praxe parapsychologie je v dané době bráno, tak zásadně, že se o parapsychologii hovoří jako o vývojové etapě psychotroniky. Nelze zanedbávat, že se tím vyřešilo rovněž formální odstranění předpony para. Časem se však tato představa vytrácí a s zánikem socialismu se hovoří již pouze o psychotronice jako novém názvu pro parapsychologii prosazovanou na východě.

Druhá skupina vědců zpravidla zpochybňuje existenci psychotronických (paranormálních, anomálních) jevů a všechno co se k nim vztahuje, tedy i psychotroniku jako disciplínu (obor poznání), která tyto jevy zkoumá v souvislosti s psychotronickou (distanční) interakcí. Psychotronika je nakonec prezentována (představována) jako pavěda (nepravá věda). Charakteristikou této pavědy jsou dvě odlišné stránky. První stránkou je nesmyslnost výzkumu něčeho o čem se předpokládá, že to neexistuje. Druhou stránkou je použití nevědeckých metod výzkumu a ověřování faktů v experimentu i teorii.

Třetí skupina vědců zaujímá neutrální postoj. Nelze plně parafrázovat, ale vědec, který se k psychotronice nevyjadřuje, tak nezastává ani kladné ani záporné stanoviska je tedy neutrální. Vědecká neutralita však zde vychází také z možností kompetence (působnosti a oprávněnosti) vědce se vůbec vyjádřit. Vědec musí poskytnout odborné stanovisko ve formě vědeckého hodnocení, po jeho zveřejnění nese pak i svou kůži na trh. Seriozní vědec dodržuje vědeckou etiku a nehlásá veřejně něco co nemůže podložit vlastní odborností a znalostmi.