Psychologie védánty

Jedno bengálské přísloví říká: „Kamkoli po světě člověk cestuje s úmyslem vyhnout se starým problémům s touhou začít nový život, musí si s sebou vzít svoji mysl.“ Bhagavad-gítá popisuje, že nezkrocená mysl je největším nepřítelem lidstva.

Než se střetneme s protivníkem, je strategicky výhodné mu nejprve porozumět. Máme tu ale dobrou zprávu – my nejsme mysl.

Šríla Prabhupáda ve svých knihách zdůrazňuje, jak je důležité rozlišovat mezi myslí, inteligencí, falešným egem a skutečným vlastním já. Nicméně to že my, duše, a mysl nejsme to samé, neznamená, že se můžeme vzdát mysli jako něčeho neskutečného. Ne, mysl je velmi skutečná věc. Je zahrnuta mezi osm prvků stvoření. Je subtilní, ale má svoji podstatu. V této souvislosti si všimněme dvou citátů Šríly Prabhupády z jeho komentáře ke Šrímad-Bhágavatamu:

Jelikož mysl vzniká jako produkt kvality dobra, je-li upevněna na Pána mysli Aniruddhu, může být transformována na vědomí Krišny. Naróttama dás Thákur se zmínil, že touhy máme vždy. Toužení nemůžeme zastavit. Ale pokud transformujeme naše touhy na touhu potěšit Nejvyšší Osobnost Božství, dosáhneme dokonalosti života. Jakmile jsou touhy směřovány na panování hmotné přírodě, jsou znečištěny hmotou. (Šrímad-Bhágavatam 3.26.31, výklad)

Mysl kontaminovaná přitažlivostí k hmotě, musí být držena na uzdě a soustředěna na Nejvyšší Osobnost Božství. To je hlavní zásada. (Šrímad-Bhágavatam 3.28.7, výklad)
 

V těchto dvou citátech je zmíněno pět základních bodů:

1. Základní podstatou mysli je kvalita dobra (sattva), která je energií Pána Aniruddhy, jenž je lokalizovanou Nadduší, Nejvyšší Osobnosti Božství.
2. Když je sattvická mentální podstata oddána Pánu, je přeměněna na vědomí Krišny, což je stav čistého dobra neovlivněného třemi kvalitami hmotné přírody.
3. Abychom mohli věnovat svoji mysl Nejvyššímu, musíme směřovat své touhy k Nejvyšší Osobnosti Božství. Proto není možné kontrolovat, upevnit a uklidnit naši mysl bez změny svých tužeb. Stav naší mysli závisí na kvalitě našich tužeb.
4. Z druhého bodu vyplývá, že původním stavem mysli je vědomí Krišny. Toto původní vědomí je znečištěno tím, že jsou naše touhy směřovány na panování hmotě.
5. To, co známe jako hmotnou mysl, tedy v podstatě není nic jiného než stav hmotné připoutanosti.

Mysl je skutečná, protože je energií Nadduše. Na úrovni energií jsou proto mentální aktivity jako myšlení, imaginace, vizualizace, koncentrace atd. skutečné pochody. Jsou to skutečné komplexní aktivity. Ptáte se proč komplexní? Proč je studium myšlenkových pochodů (souhrnně označováno jako psychologie) tak záhadné a spletité? Mysl jedná podle našich tužeb – to je ten důvod. V tomto podmíněném stavu hmotné přitažlivosti jsou to právě touhy, které komplikují naše mentální pochody.

Mysl může být vnímána jako skutečná věc, jelikož její činnosti přinášejí fyzické důsledky. Tyto účinky jsou jak bezprostřední, tak i vzdálené. Bhagavad-gítá hovoří o tvém bezprostředním okolí jako o „poli činností“. Co je tímto polem? Tím je tvoje tělo. Vzdáleným okolím je potom myšleno prakticky vše, co se nachází mimo něj. Protože tělo a okolní svět reaguje na stav naší mysli, setkáváme se s často diskutovaným tématem nadřazenosti mysli nad hmotou. Někteří lidé proto věří v to, že mohou změnit sebe a své okolí pouze mentálním přizpůsobením. Nicméně, jak bylo zmíněno výše, změny mysli neboli mentální aktivita, jsou poháněny touhou. Ano, svojí myslí můžeš ovládat hmotu. To se ve skutečnosti děje neustále. Ale co kontroluje tvoji mysl? Touha.

Vymanit mysl z kontroly touhy není jednoduché. (Ve skutečnosti to není ani možné. Můžeme si pouze vybrat, zdali bude naše mysl ovládána hmotnou, nebo duchovní touhou.) Kolikrát jsme se připravovali na poslední souboj s touhami s úmyslem jednou provždy zvítězit a být od nich konečně osvobozeni? To, že k tomuto „poslednímu souboji“ dochází znovu a znovu, jenom dokazuje, že osvobodit mysl od materiálních tužeb není vůbec lehký úkol.

Naše touhy vytvářejí extrémně silnou a většinou neviditelnou armádu zvanou káma (chtíč), která se zmocnila našich smyslů, mysli a inteligence. To jasně dokládá Bhagavad-gítá 3.40. Ve výkladu k verši Šríla Prabhupáda vysvětluje, že mysl je skladištěm všech nápadů na uspokojení smyslů, a proto chtíč proniká z mysli do smyslů a inteligence.

Poté co nás mysl dostane do problémů, často říkáme: „Nikdy jsem tohle nechtěl.“ Ale jsme si skutečně jisti, že víme, co chceme? Touhy jsou svojí povahou subtilnější než mysl.

Vědomí mysli bychom mohli připodobnit k hladině rybníka. Bublina, která stoupá ode dna vodní nádrže k povrchu, je právě naší touhou. Když se dostane na hladinu, je to podobné, jako když z ničeho nic do našich vznešených myšlenek pronikne zvrácená touha. Proč k tomu dochází? Ti, kdo vážně praktikují bhakti-jógu, snadno dosáhnou toho, že uklidní a utiší viditelnou hladinu mysli, jenže většina tužeb zůstává ukryta pod hladinou. Toto skladiště skrytých tužeb je někdy nazýváno podvědomím, což je subtilnější úroveň mentální aktivity, než jakou běžně vnímáme.

Toto vynořování bublin tužeb ukazuje, že naše mysl je schopna reprodukovat jakýkoli typ smyslového vjemu, který jsme kdy zažili. Může také vytvořit vjem, který jsme nikdy předtím neokusili tím, že jej sestaví ze známých prvků. Šríla Prabhupáda ve svých knihách uvádí příklad, kdy mysl zkombinuje známé objekty „zlato“ a „horu“ a vytvoří tím zlatou horu. Tímto je mysl ohromnou televizí do skladiště podvědomých tužeb. Silou mysli můžeme vidět, slyšet, chutnat, čichat a cítit věci, které nejsou přímo přítomny před našimi smysly.

Kromě hlubokého spánku je mysl vždy aktivní. Vždy odpovídá na naše různá přání. Nejenom to, ale je zde i zpětná vazba. Když rozjímáme o tom, co nám mysl představuje, vytváří tento proces další touhy. Proto se často říká, že mysl produkuje nesčetné množství tužeb.

Nemůžeme znát všechna svá přání. Jsme schopni vnímat pouze ty touhy, které jsou již upevněné, které se konkretizovaly dříve v souvislosti s našimi sociálními, morálními i dalšími vzory podmínění. Například některé touhy, které projevujeme, jsou lidem okolo nás sympatické. Okolí se přizpůsobuje tomu, co si o sobě sami myslíme, nebo tomu, jak bychom chtěli být vnímáni.

Tuto pasáž píši v Taranpuru, bengálské vesnici, na farmě v ášramu mého dobrého přítele Murári Gupty Prabhua. Pozoruji, jak jeho malá dcera Sudéví velice pečlivě dbá na to, jaké oblečení si vezme každý den na sebe. Naopak pro Muráriho tři syny to není zdaleka tak důležité. I když jsou Sudéví pouhé tři roky, některé z jejich ženských tužeb jsou již patrné. Je to přirozené, že dívky a ženy chtějí vypadat pěkně. Rodina a přátelé to navíc podporují, a tak se tato touha stává součástí dívčí identity.

Ale jsou zde i další touhy – stále mluvím o těch, kterých jsme si vědomí a co utvářejí naši identitu již v mládí – a ty jsou na druhou stranu nemístné. Dobře o nich víme, ale schováváme je před ostatními a také sami před sebou. Nikdo o nich nechce mluvit.

Od chvíle, kdy můžeme říci, že nás touhy upevňují (nebo nám naopak vadí), ženou nás v životě kupředu, nemůže být pochybnosti o tom, že o těchto touhách máme nějaké povědomí. Ale odkud tyto touhy pocházejí? Proč jsou tak silné? Jakmile začneme uvažovat o těchto otázkách, ukazuje se, že lidská mysl je předmětem podnětů, které pocházejí z hlubších zdrojů, než jakým je námi běžně vnímané vědomí. Ve skutečnosti existují touhy, které jsou skryté do té míry, že se mohou projevit pouze při spánku. Odrážejí se v našich snech. Ale i tak mají na naši mysl v bdělém stavu subtilní vliv.

Pro oddané Krišny není příliš praktické snažit se identifikovat všechny své touhy. Rozumíme tomu, že naše základní touha, která nás přivedla do hmotného světa, je užívat si a kontrolovat; jinými slovy, touha být Bohem. Uvědomění si této základní skutečnosti je počátkem transcendentální psychologie.

Pro oddané Krišny to může být skutečně deprimující, když si mají uvědomit, že pozadím jejich psychofyzické identity je postoj: „Ve skutečnosti Krišnu nenávidím a nechci Mu sloužit. Raději chci zaujmout Jeho postavení.“ Ale pokud si toto připustíme, je to známkou toho, že jsme se začali očišťovat. Přemýšlejte o poselství písní Šríly Naróttamy dáse Thákura a Šríly Bhaktivinóda Thákura jako je Hari Hari Biphale a Gópinátha.

V základu existují dva způsoby jak ovládat mysl. Tím prvním je pozitivní způsob a tím druhým negativní. Negativní aspekt zahrnuje pravidla, usměrnění a mechanická cvičení, která uzavírají cestu nižšímu, materiálnímu vědomí. Pozitivní aspekt otevírá cestu vyššímu vědomí, které vede duši zpátky domů, zpátky k Bohu. Abychom tuto cestu otevřeli, je nutné přemýšlet o transcendenci a zaměstnávat smysly různými druhy oddané služby.

Oddaný na úrovni sádhaky ovládá jak pozitivní, tak i negativní systém. Ve skutečnosti není možné tyto dva procesy oddělit od sebe a vykonávat jen jeden z nich. Je nutné následovat oba dva. Držení mysli na uzdě představuje negativní aspekt a soustředění mysli na Nejvyšší Osobnost Božství je pozitivním aspektem. Šríla Prabhupáda o obou aspektech hovoří jako o základních.

Musíme dosáhnout úrovně, kdy budeme schopni rozlišovat mezi vlastním já a myslí. Memorování technických detailů šáster (písem) nedostačuje. Mechanické provádění rituálů také nestačí. Potřebujeme ustanovit transcendentální úroveň své existence. Je to tak, protože vlastní já je přirozeně čistou duchovní energií. Milostí čistého oddaného Krišny můžeme být pozvednuti na transcendentální úroveň, a tak porozumět své skutečné povaze. To je zasvěcení, vstupní brána k naší svarúpě neboli původní identitě. Šríla Prabhupáda vysvětloval při přednášce v roce 1970 během zasvěcujícího obřadu: „Jestliže se jednoduše budete držet principu gopí-bhartuh pada-kamalajór dása-dása-dása-dásanudása, ‚jsem jen věčný služebník Krišny‘, potom budete osvobození. Vědomí Krišny je tak pěkné. Udržte si jej. K tomu je tu jednoduchá metoda, zpívání Haré Krišna. Zpívejte mnoho hodin, dvacet čtyři hodin. Proč tolik? Kírtaníjah sadá harih. Pán Čaitanja říká, že by se mělo zpívat dvacet čtyři hodin denně. A tak to můžete dělat. Vyžaduje to jednoduše praxi. Dokonce i ve spánku můžete zpívat Haré Krišna. Dokonce i ve spánku. Nic tomu nebrání. Ve spánku, při jídle – neexistují žádná omezení. Můžete jen pokračovat, ‚Haré Krišna‘. Uvidíte. To vás udrží ve vaší svarúpě, vaší skutečné totožnosti, a nikdy vás májá nenapadne.“

Zpívat dvacet čtyři hodin? „To není moje úroveň,“ nakukává nám mysl. Ale Šríla Prabhupáda říká, že to můžeme dělat. Vyžaduje to trochu praxe. Milostí duchovního mistra získáváme zasvěcení do zpívání Krišnových jmen. Podívejte se do slovníku. Zasvěcení znamená začátek. Takže našim úkolem je pracovat na zdokonalení toho, k čemu nás dovedlo zasvěcení. S tím, jak pokračujeme se zpíváním Haré Krišna, k nám proudí milostivá přízeň duchovní energie a probouzí k životu skutečné já, duši. Bez tohoto zpívání není možné rozlišovat mezi myslí a vlastním já. A tak neexistuje jiný způsob jak účinně kontrolovat svoji mysl.

Vaše snaha kontrolovat mysl začíná a končí zpíváním. Toto zpívání je kombinací pozitivní a negativní metody – jak jsem vysvětlil dříve. Pozitivní část je svaté jméno samo o sobě. Negativní částí je vyloučení všech ostatních myšlenek a činností, které nejsou službou svatému jménu. Znovu opakuji, že jste si vědomí jen malého zlomku vašich přání. Spousta silných tužeb číhá v mysli hluboko v podvědomí. Mysl je proto vaším osobním bitevním polem.

Vězte, můžete vyhrát nad skrytou armádou nežádoucích tužeb. Jak? Rozlišováním mezi vámi a vaší myslí. Ano, není to jednoduché. Ale alespoň musíme chtít to dělat! Snažit se zpívat upřímně – to je klíč k vašemu konečnému vítězství.
 

(Vybráno z knihy Vedanta psychology od Suhotry Mahárádže, přeložil bh. Lukáš Žíroš)