Psychoenergetická laboratoř - I
Psychoenergetická laboratoř (zkratka PEL) bylo experimentální pracoviště pro vědecky podložený výzkum paranormálních (parapsychologických) jevů v působnosti pražských vysokých škol (ČVUT a VŠCHT). Pracoviště fungovalo od svého založení v roce 1978 až do svého zrušení na počátku 90. let dvacátého století.
Mentální čas, mentální energie
Vznik Psychoenergetické laboratoře je spojen s osobou a s prací bývalého ministra školství, matematika profesora Františka Kahudy a proto je nutno začít historii Psychoenergetické laboratoře od 70. let dvacátého století. Profesor František Kahuda (kromě matematiky a fyziky) studoval možnosti pedagogiky a aspekty učení ve výchově a vzdělávání. V rámci státního úkolu řešil profesor František Kahuda (jako pracovník pedagogické fakulty University Karlovy v Praze) úlohu s názvem „Mentální zrání mládeže“. Výstupem tohoto výzkumu byla (jako příčina různosti individuálního myšlení mladých osob) uváděna existence tzv. mentálního času (oponentura v roce 1973). Při své práci došel profesor František Kahuda k poznatkům, které shrnul v díle „Dynamika sociologických a pedagogických aspektů ve výchově mládeže“. Na procesu výchovy a učení se (podle něj) významně podílí i neverbální činitelé (faktory), které byly (dle jeho názoru) hodny vědeckého výzkumu. Tuto problematiku se pokusil profesor František Kahuda řešit jako matematik (a fyzik), což jej vedlo nejprve k přesvědčení o existenci přírodovědě neznámých mentálních faktorů spojených s tzv. mentální energií a později i k formulaci hypotézy o existenci „mentální energie“. (obhájena v roce 1975). Své poznatky pečlivě sepisoval a publikoval v Časopise lékařů českých.
Vznik Psychoenergetické laboratoře při ČVUT
Při Elektrotechnické fakultě ČVUT byla v roce 1978 zřízena Psychoenergetická laboratoř na podporu organizace a řešení této problematiky. Neoficiálně se zabývala výzkumem tzv. paranormálních jevů a její vedení bylo od počátku existence laboratoře svěřeno profesoru Františku Kahudovi.
Ministerstvo školství Československé socialistické republiky (MŠ ČSR) svým výnosem z června roku 1979 rozhodlo o pokračování výzkumu (a řešení problematiky „mentální energie“) a začlenilo jej do fakultního úkolu ČVUT–2–04 (název úkolu: „Mentální energie a její využití v praxi“).
Týmy v Psychoenergetické laboratoři
Řešiteli výzkumných úkolů Psychoenergetické laboratoře byla skupina externích spolupracovníků, kterou tvořili různí odborníci: z fyziků to byli: Prof. RNDr. Jindřich Forejt, DrSc. děkan elektrotechnické fakulty; doc. RNDr. V. Vyšín, CSc.; Ing. Ladislav Šír, CSc.; Ing architekt J. K. Kořínek; z geologů: RNDr. G. Kačura, CSc. a Gerhard Štübiger; z lékařů: MUDr. Josef Smola; MUDr. Lubomír Oliva; MUDr. M. Pekárek; ze senzibilů Josef Zezulka; Milan Toušek a další jako Ing. Dr. F. Slonek; Ing. A. Rumler atd. Počet spolupracovníků Psychoenergetické laboratoře se v průběhu její existence rozšiřoval. Tato skupina zajišťovala aplikovaný výzkum, jenž poskytoval experimentální fakta potřebná pro oponentní jednání. (K datu zániku PEL dosahoval počet jejich spolupracovníků několika stovek.)
Přesun Psychoenergetické laboratoře pod VŠCHT
Úvodní oponentní řízení k výzkumnému úkolu „Mentální energie a její využití v praxi“ se konalo 3. ledna 1980 s doporučením řešit práci na úrovni vyhledávacího úkolu tak, aby byl uzavřen závěrečným oponentním řízením do konce roku 1980. O dalším osudu prací profesora Františka Kahudy rozhodovalo koncilium odborníků svolané rektorem VŠCHT profesorem Jiřím Mosteckým.
Oponentní rada v roce 1980 konstatovala, že úkoly řešené v Psychoenergetické laboratoři jsou interdisciplinárního charakteru (medicína (neurologie, psychiatrie), biologie (neurologie, biochemie), psychologie, filosofie, ...) a pro další výzkum tudíž není ČVUT vhodnou platformou. Ministerstvo školství Československé socialistické republiky (MŠ ČSR) rozhodlo o přesunu řešitelského pracoviště Psychoenergetické laboratoře pod VŠCHT v Praze.
„Přesun“ Psychoenergetické laboratoře z působnosti ČVUT do působnosti VŠCHT se uskutečnil k 1. lednu 1981. Psychoenergetická laboratoř se stala součástí VŠCHT Praha (jako jedna z kateder fakulty chemicko-inženýrské), byla pro ni zavedena zkratka PEL a výzkum pokračoval v rámci nového fakultního úkolu VŠCHT F–2290–922 „Fundamentální záření hmot“. Pod VŠCHT fungovala PEL až do svého zrušení na počátku 90. let dvacátého století.
Geologové, proutkaři a hospodaření PEL
Skupina geologů a proutkařů spolupracovala s firmami při těžbě nerostných surovin (především při dobývání uhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi), při indikaci zlomových tektonických míst a při určování podzemních chodeb (např. ve stavebnictví, v místech, kde dříve existovala podpovrchová těžba nerostů a k níž chyběla dokumentace). (Další skupina byla využívána pro práce na Ostravsku.) Psychoenergetická laboratoř měla uzavřeny hospodářské smlouvy o spolupráci s těžebními podniky, stavebními podniky i s dalšími organizacemi. Z výnosů byly hrazeny náklady na provoz PEL.
Sametová revoluce 1989
V roce 1989 v Československu vedení VŠCHT Praha začalo namítat, že PEL provozuje šarlatánství, že se zabývá nevědeckým výzkumem anomálních jevů a že tato činnost nemá s vědou nic společného. Na zasedání akademické rady VŠCHT bylo dne 7. března 1989 (na doporučení několika odpůrců PEL) rozhodnuto o zrušení PEL jako obrany před šířením „pavědy“ na vysokých školách v Československé republice. Práce v PEL skončily na počátku 90. let 20. století.
Závěr
Psychoenergetickou laboratoř vedl (ve funkci ředitele) profesor František Kahuda od roku 1978 až do roku 1986. Spolu s dalšími vědci se snažil dokázat, že mentální energie může mít vliv na růst živých organismů a že jejím prostřednictvím lze též diagnostikovat a léčit. Mezi vědci se František Kahuda proslavil svéráznými představami, které za svého života prosazoval i do škol, například svojí teorií mentionů a psychonů, částic myšlení a mimosmyslové komunikace.
V průběhu let spolupracovala s PEL řada osob. Byli jimi například: gynekolog a léčitel MUDr. Václav Vydra (*1. října 1941), akademický malíř a lidový léčitel Karel Kožíšek (spolupracovník moravské pobočky PEL, kterou vedl primář nemocnice v Hustopečích - MUDr. Lubomír Oliva), léčitel a etnograf Milan Calábek, psycholožka a regresní terapeutka Marta Foučková, astroložka a léčitelka Renata Lopourová anebo psychotronik Ing. Josef Schrötter.
Po Kahudově smrti (7. února 1987) převzal vedení PEL Ing. Svatopluk Valent, CSc. Posledním ředitelem PEL se stal senzibil, diagnostik a léčitel Ing. Valdemar Grešík (*1962) PEL skončila svoji činnost na počátku 90. let 20. století. Na práci Kahudovy PEL navázala „Psychoenergetická společnost“, později přejmenovaná na „Českou psychoenergetickou společnost“ (ČEPES).
Aniž si to většina léčitelů (jakož i ostatních spolupracovníků PEL) v dobách totalitního Československa uvědomovala, kryla Psychoenergetická laboratoř jejich činnost už svou pouhou existencí. Přirozeně i v tomto případě byly osoby spolupracující s PEL předmětem zájmu Státní tajné bezpečnosti (StB).
Zdroj: WIKIPEDIE