Psychoenergetická laboratoř - II

Dnes už to ví jen málokdo, ale byli to českoslovenští vědci, kteří pro paranormální aktivity jako předvídání budoucnosti, proutkaření, telepatii či využívání „mentální energie“ v roce 1967 celosvětově zavedli označení psychotronika. Československo bylo tehdy jedním ze světových center výzkumu těchto vědou neprobádaných fenoménů, které se měly stát i trumfem při měření sil mezi Východem a Západem.

Bádání v oblasti paranormálna se tehdy v Československu věnovaly desítky vědců a několik výzkumných pracovišť. Asi nejvýznamnější byla PEL, tedy Psychoenergetická laboratoř, která patřila pod Vysokou školu chemicko-technologickou a sídlila v jednom z oprýskaných domů ztracených v uličkách pražské Letné.

Srdcem i hlavou laboratoře byl bývalý ministr školství František Kahuda. Člen KSČ, poslanec, matematik a fyzik, který působil v čele ministerstva v letech 1954 až 1963, se věnoval také přírodním vědám a výchově mládeže. Po politické dráze se vrhl na výzkum. A ne ledajaký.

Profesora Kahudu zaujal tehdy populární objev, že rychlost myšlení se dá měřit. Nastudoval veškerou dostupnou literaturu a syntézou mnoha poznatků nakonec přišel s odvážným tvrzením.

To spočívalo v tom, že učení, zejména u dětí, ovlivňují vědě dosud neznámé, neverbální mentální faktory, které je nutné podrobit výzkumu

Tak vznikla jeho teorie „mentální energie“, která byla chápána jako neznámá síla s netušenými možnostmi. Ministerstvo školství spustilo projekt zvaný „Mentální energie a její využití v praxi“ a byla založena zmíněná laboratoř PEL. Kolem ní se vytvořily další skupiny a podskupiny fyziků a matematiků, lékařů, geologů či senzibilů, pracujících na dílčích výzkumech.

Tehdy se dostavily první výsledky Kahudova bádání – byly to údajné částice mentální energie, které nazval „mentiony“. „Jsou podobné elektronům v atomech,“ popsal základní stavební kameny neznámé síly a zbytek života věnoval získávání důkazů jejich existence.

Kahuda pracoval s obrovským nasazením. Vyhledával lidi s určitými schopnostmi a zval je do laboratoře. František Kahuda měl, stejně jako dnes, mnoho kritiků, kteří házeli jeho výzkumu klacky pod nohy. Shazovali jej tak, až chování kolegů často hraničilo se šikanou. Tehdy také dostal přezdívku „Bolševický kouzelník“.

Doba ovšem psychotronice fandila. Kromě Československa se jí zabývaly mnohé jiné státy včetně USA a SSSR. Důvodem byla atmosféra studené války. Skrz železnou oponu pronikaly různé divoké zprávy o tom, že jedna či druhá strana dělá pokroky v psychotronickém výzkumu a nikdo nechtěl zůstat pozadu.

Kolem PELu se soustředilo stále víc lidí a laboratoř potřebovala finance na pokusy i na nové vědce. „Kahuda chtěl začlenit psychotroniky do socialistického hospodářství. Podařilo se to v těžebním průmyslu,“ pokračuje Vlastimil Bažant s tím, že PEL podepsal několik smluv, například se Severočeskými doly, kam vyslal své telestetiky čili proutkaře. Ti prý zjišťovali, kde jsou zásoby uhlí, kudy vedou staré chodby, nebo jaká jsou rizika propadů, čímž se podíleli na bezpečnosti práce.

„Tam si také mohl své nápady a teorie ověřovat,“ míní Bažant s tím, že v archivu ČEPES jsou dodnes smlouvy dokazující práci proutkařů v socialistickém těžkém průmyslu. Laboratoř měla ještě jeden důležitý úkol. Poskytovala určitou ochranu svým členům, které sledovala StB. „Když byla PEL na Letné zlikvidovaná, vysypalo se z ní spoustu štěnic určených k odposlechu,“ uzavírá Bažant, který zde také několik let působil.