Průběh meditace

 

Pravidelná meditace je setkání s božským, poznání a přijmutí Ho. Důležitá součást duchovního vývoje nejen proto, že ho silně urychluje, ale i pro obecné pravidlo Života – mít všechny archetypy na dosah, tedy i božské.

Termín si zasvěcenec dohodne s nadvědomím. Někdy je mu výslovně doporučena. Intervaly jsou podle dohody, běžné meze jsou od dvou týdnů do dvou měsíců. Musí mít pro ni dostatek prostoru a energie i správný vnitřní stav. Několik dní se mu shromažďuje energie, nesmí s ní plýtvat a má jí málo.

V přípravě je nutná vnitřní i vnější očista připomínající rituál. Podrobnosti mu intuice sdělí, např. nemá před ní jíst maso ani mléčné výrobky.

I několik hodin před ní božské mění strukturu vědomí, aby v ní byly ty části, jež chce oslovit a upravuje jejich aktivitu podle Své potřeby. Meditaci může zahájit jednoduchý rituál na přivolání Boha, nebo alespoň modlitba. Symbol, i když nedokonalý, je lepší než pouhá slova či myšlenky. Pokud nadvědomí souhlasí a příprava se provede správně, je jisté, že se podaří poznat božské. Před meditací někdy bývá i silnější únava, jež není na překážku, protože rychle mizí.

Zasvěcenec nikdy neví, jaká meditace ho čeká, ani nemá obsah vybírat. Jen může tušit, že bude podobná poslední, protože přicházejí v sériích. Když se na začátku zesílí pocit božského a objevují schopnosti, bude pravděpodobně extatická. Když se před ní zesílí strach a vznikne tupost, bude spíše tísnivá.

Channelingová mystika nemá zvláštní pozici. Zpočátku se medituje většinou vleže na zádech, později i jako křesťané či muslimové. Je možné i sedět při meditaci. Ruce ani nohy nesmějí být překříženy, ani se nemají dotýkat, je to symbol bloku vůči božskému a nerespektování dualit. Jako stimulátor (setting) se vždy používá duchovní hudba, jíž je božské oslovováno. Musí být dobře vybrána, nejlépe ve spolupráci s nadvědomím. Hudba se poslouchá nahlas, basy se zesilují.

Kdo má z náhlého náběhu neznámého božského strach, může začít channelingovým rozhovorem, prokládaný Tichem Působení. Intenzitu meditace lze nastavit v určitých mezích i přáním.

Není nutné meditovat o samotě. Vliv společné meditace je v celkovém zesílení procesů. Každý prožívá jiné božské síly a jiné procesy, přesto vzniká určitý sjednocující proud s výměnou božských pocitů. Proto by se zasvěcenci pro společnou meditaci měli vybírat podle rad božských sil, je důležité určité vyvážení sil. Zesiluje se i propojení a vzájemný vhled.

Pro odstranění obav začátečníka je vhodná asistence zkušeného zasvěcence. Ten může pomoci navodit změněný stav vědomí a pomoci při zavolání božské síly. Slouží i jako pojistka proti sebeklamu a nevědomého sklonu utéci z procesu.

Při nižší sugestibilitě a vnímavosti se může použít holotropní dýchání, psychowalkman, trochu alkoholu jako při Večeři Páně, nebo mikrodávky katalyzátoru změněného stavu vědomí na prohloubení a prodloužení meditace obdobného sómě zmiňované v indických mystických eposech – Rgvédách. V zasvěceneckých eleuzínských mysteriích v starobylém Řecku i jinde se aktivovalo rozšířené vědomí pomocí přírodních látek. Mikrodávka stačí, zejména po určité praxi, protože jsou hlavně symbolem.

Je vhodné zavřít či zakrýt oči a stáhnout rolety,  aby se omezilo rušení okolními vlivy. Jak říkal už Krišnamurti, není žádná metoda meditace. Prostě být v božském divadle či kině. Nechat se vtáhnout se do Jejich dějů a pocitů. Chtít zastavovat myšlenky je holý nesmysl, protože by se zablokoval. Jen vnímá meditační hudbu jako hlas Boha, proti kterému jsou myšlenky nedůležité. Samy se zastaví, když To vidí a cítí… Na harmonizaci je vhodné si dávat sugesce - vysměji se z mému stresu. Nebo si uvědomit, že božské síly zvládnou všechny mé problémy, jen Jim dát prostor.

Náběh rozšířeného vědomí se projevuje zvláštním pálením na hrudi (mystický oheň) a změnou pocitu, to popisují i všechna Písma. Pak nastává otevření Brány vnímání, což je VŽDY charakteristické úžasem zbytku myšlení nad objevováním se neznámých, naléhavých a dokonalých hlubokých božských pocitů, vizí i myšlenek.

Prožitek hudby se také neuvěřitelně zdokonalí. Zasvěcenec se stává jí a ponořuje se do Hyperprostoru Absolutna. Opět prožívá vždy znovu zapomenutý, nepopsatelný božský pocit hrdě posvátné svatosti i zapomenuté obsahy minulých meditací. Zasvěcenec poznává božskou Hru, Její tanec Věčností.

V meditaci má zasvěcenec schopnosti vnímání a chápání toho, co je mu umožněno. Je nekonečná variabilita možných obrazodějopocitů, vytvořených božskými silami pro okamžitou potřebu meditujícího. Čím více mizí myšlení, tím více mizí v meditaci náš pojem o čase. Některé meditace jsou však méně výrazné, ale pokud se nejedná o skryté či zjevné odmítání, nedá s tím nic dělat.

Meditaci charakterizují až “hmatatelné” atributy – tajuplná Dokonalost, Nekonečnost a Věčnost s intenzitou úměrnou božské dimenzi a hloubce ponoru do Ní. Poznání, že je vlastně  hříčkou Boha, zlomkem Jeho Stvoření, Jeho pocitu, skrze něj si Bůh hraje. Poznává, že není pánem ani svého pocitu. Kdo dává pocity, ten rozhoduje. U extrémních procesů je typický vzestup síly kundalíny. Může nabíhat i bleskově. Žhavá energie prochází zejména páteří a způsobuje i znecitlivění částí těla.

 

Zasvěcenec vnímá i tři hlavní vjemy:

1. ponor, tj. téměř nepopsatelné naplnění mystickým, extaticko-tísnivo-neutráním božským pocitem.

2. vize reálných či abstraktních dějů, tj. proudy archetypů tj. informací v božském “jazyce”.

3. myšlenkový komentář.

Pocity, vize a myšlenky mají ekvivalentní význam. Většinou ho symbolizuje i hudba, ale může se projevit i jiná vůle Boha. Pak na stejnou hudbu jsou i totálně odlišné procesy.

Ponor do božského bývá 35 až 80 procent, kdy jeho tělo již jakoby hoří božským Ohněm křtu. Lze ho zesílit správným nastavením k meditaci pohyby rukou, energií v těle i v rytmu hudby, procházením vizemi i pocity a otevřením se  dokonalejšímu prožívání. Chybná reakce, myšlenka či fyzická činnost ho na chvíli sníží. Když božské síly ponor nechtějí dát, nelze ho získat, ale toto snažení upevňuje sklony k mystice, ačkoliv je to projev křečovitosti.

Styl vizí závisí na tom, na jaký režim se božská síla přepne. Zda na reálné děje či na jejich symboly (archetypy), tj. ohnivý keř vířivých fraktálů. Často má několik vizí za sebou stejný či podobný význam. Prožitím pocitu či vize je intuicí pochopí a pak může toto Poznání nepřesně přeložit do myšlenek. Nemá se o to příliš pokoušet, je tu vždy jistá nedefinovatelnost.

Dochází ke vtisku Poznání do myšlení. Najednou se v něm objeví něco, co nikdo neřekl a je jasné, že to není výsledek přemýšlení. Je chyba si myšlenky chtít opakováním zapamatovat. Božská síla ho za to trestá bolestivým pocitem. Stahuje i snaha jakkoliv vyjádřit svůj stav. Nejlépe je se stát součástí procesu tak, že už není ani vnímající, ani zkušenost, jen Bytí. Překážet Mu co nejméně.

Během meditace se pocity většinou rychle mění. Těžko může zasvěcenec rozhodnout, zda jsou to jeho reakce na děj, nebo mu pocity mění samo božské. Většinou je to jejich kombinace, ale hlavní slovo má božské vědomí. Při meditaci lze provádět jednoduché úkony jako spustit magnetofon, nasadit sluchátka apod. Proud vizí a pocitů se jen na chvilku zeslábne.

Správný přístup k meditaci je výsledkem dlouhého vývoje aktivní odevzdanosti. Důležité je nelekat se božského, to je hlavní problém začátečníků. Někteří se bojí i na krátkou dobu opustit známý psychický svět a přenechat božským silám prostor k rozhodování. Projevuje se to až nevolností. Ještě větší strach mají z mnohahodinového opuštění známého světa. Panicky se bojí, že se už nevrátí. Meditace je tedy i o překonávání strachu z Boha.

Meditaci vede určitá božská síla, často vedená ještě vyšší, nebo se střídají. Proto obsahuje procesy různého druhu. Je alespoň z dimenze 4,5 – 4,8 vnější či vnitřní hierarchie. Myšlení je v meditaci slabě aktivní, někdy ji křečovitě narušuje. Může prožívat destabilitu, pokud se dozví či pochopí něco ohromujícího. Chce vše vysvětlit, i když ví, že tomu nemůže úplně rozumět. Může klást otázky, ale odpovědi dostane jen na to, co se právě probírá. V ponorech nad 55 procent už nemůže aktivně myslet, protože je myšlení již vytlačeno z vědomí. Meditace může mít i formu rozhovoru spodních dimenzí s Horními, aby se zharmonizovaly vzájemné vztahy.

Vnímavost a síla prožitků je mnohonásobně větší než v komunikaci. Podobně jako karma i meditace zesiluje vše, dokonce i křeče, aby se lépe rozpoznaly a léčily. Tím, že božské vytváří v meditaci příjemné a nepříjemné pocity, intenzivně usměrňuje zasvěcencovy sklony. Může dojít i ke sporu, kdy se střed vědomí nechápe či nelíbí proces Vršku. Ten mu buď problém vysvětlí, nebo ne.

 Podle Principu podobnosti se při meditaci v božském světě odrážejí chyby, jež zasvěcenec nechce opustit v běžném životě (nedostatek lásky, opuštěnost, nechuť k životu apod.). Bolest a destabilita ho má přivést k poznání problému a k nápravě. Podobní zasvěcenci mají podobné meditace.

V psychoterapiích mu sugestivně božské síly promlouvají do duše a současně vysvětlované děje či vlastní chyby prožívá v pocitech i vizích z Jejich perspektivy, a tak dokonale vnímá své disharmonie. Pro silnější výchovný efekt používají princip zesílení a kontrastu. Pokud v meditaci vnímá Věčnost tísnivě, znamená to, že ji nepřijímá jak má. Úplným prožitím nepříjemného pocitu se chybné vazby postupně uvolní, podobně jako při auditingu či hypnotické regresi.

V období prvních meditací zapojuje nadvědomí kvalitnější části osobnosti, aby bylo božské lépe přijato. Po určité praxi přidává i méně kvalitnější části psychiky, aby se také proměnily, což způsobuje větší zatížení tísní a zhoršení přijímání božského. Je za tím velká setrvačnost zvyků nerozvinutých částí. Zasvěcenci se to projevuje jako opakované učení již naučeného.

V meditaci ego nakrátko neexistuje, protože božskému vytvoří prostor k projevu, jenž dokonale využije. Zpočátku způsobuje nejistotu až strach z neznáma. Myšlení se vzdává dosud dominantního postavení a nestačí se divit. Božské však může i samo prolomit bariéru ega.

Meditaci je možno chápat i jako dokonalou channelingovou komunikaci s Bohem, oslovení Jím, zkomprimováním běžných životních dějů. Meditace je tedy psychoterapie, bohoslužba, umělecký zážitek. Hlavním výsledkem je zvýšení kvalit částí osobnosti. Rovněž i důvěra v Boha založená na zkušenostech, nejen na víře.

Nelze si vytvářet definitivní závěry z jedné či několika meditace ať by byly jakékoliv. Meditace je vždy jiná než svět bohů, božstev a Boha. Nemají Tam lidský spodek, který v meditaci způsobuje problémy. Je to proces přizpůsobený transformační energii, jeho symbolem. Je proto nutné se neukvapovat v prvotních názorech, protože bývají zkratovité a naivní.

Extrémně rozšířené vědomí vnímá spodními, středními i Horními částmi, ale spodek i trochu střed málo rozumí projevům Vršku a Ten se na ně dívá s nadhledem. Buď je Jeho přednáška těžce přeložitelná do slov, či je něco pouze úmyslně naznačeno. Může se pochopit jen určitá rovina významu a vyšší jen v náznaku. Pokud má zasvěcenec malou snahu či nechuť vnímat, co je mu naznačeno, nedozví se podrobnosti podobně jako v komunikaci. Vztahy to jsou opravdu zvláštní, protože různých částí bývá v meditaci více. V některých meditacích se má vyjádřit k zaměření dalšího duchovního vývoje. Může se dozvědět i náznaky o své budoucnosti.

Pocit ohromení je jako jízda na horské dráze. Vysvětlení jevů mizí v abstraktních světech za světem. Zdá se mu často zcela nemožné přijmout a zvládnout neuchopitelnou Jinakost Boha. Zbytečně se také bojí, že se z meditace už nedostane a ztratí se v nekonečnu Nekonečen, kde pro něj není nic známé. Cesta je však bezpečně schůdná.

Některé formy abstraktnosti Boha jsou obtížně přijímány. Zasvěcenec musí vzít Boha a Jeho výuku takovou, jaká je, nechat se Jím vést a odevzdat se Mu. Má si uvědomit, že strach a všechny problémy jsou vlastně zbytečné. Myšlení bude mít své místo v rozšířeném vědomí. Božské ho ve všech směrech převyšuje a ví, jak na něj. Je potřeba Mu děkovat, prožívat plně extázi, tíseň i bolest, procházet jimi, neslézat a neutíkat z kříže. I bolestivé proměňuje. Je to někdy porod, viz biblické podobenství Ježíše.

Zasvěcenec prožije daleko víc, než si zapamatuje či při ní zapíše, protože většinu zapomene. Co je nám nedostupné, je pro Ně směšně triviální. Kde my končíme, Oni začínají a nelze s tím nic dělat. Pokud si chce měco zapsat, vypadává z vnímavého stavu a přestává poznané chápat, ale části psychiky se prožitím již ovlivnily. Nelze také překládat Jejich “pocity” do slov bez porušení významu. Božské některé postřehy nedovolí napsat, protože jsou pro myšlení ezoterické. Také zbytek myšlení některé informace potlačí, protože je nechce vědět. Má totiž skrytý hlubinný strach z Boha. Je Jiný než přání a názory ega o Něm. Nelekat se proto chybných závěrů z prožívaného. Přednášená látka se může různým způsobem v řadě meditací zopakovat. Meditace jsou jen exkurze, nelze si myslet, že po nich bychom mohli být v božském trvale, ani že božský svět pochopíme. Na to dlouho mít nemůžeme.

Trvají několik hodin, někdy i více, dokonce s přestávkami. Lze požádat o jejich prodloužení. Usnutí je někdy ukončuje, ale často přejdou do velmi živého meditačního snu. Ke konci meditace klesá aktivita božského, často je příjemnější. Zasvěcenec z meditace vystupuje na pokyn nadvědomí a vnímá pokles dynamického božského pocitu i schopností.

Po ohromujících meditacích vzniká přehlcenost a destabilita prožitým a tíseň z návratu z božského. Může pak požádat nadvědomí o nadiktování průběhu meditace, nebo si nahrát při výstupu z meditace některé myšlenky, než rychle mizí, jak se rozšířené vědomí rozplývá. Může opakovaně požádat o oživení zapomenutých částí. Čtení záznamů do určité míry zvyšuje její význam a je i vodítkem pro druhé.

Po meditaci nastává únava úměrná hloubce ponoru, délce meditace i dimenzi božské síly. Přetížené vnímání totiž spotřebovává mnoho energie. Důvod je i v porušení Principu podobnosti. Zasvěcenec pobýval v Čistotě, jež byla mnohonásobně vyšší než jeho. Meditace je rovněž náročná duchovní transformace do vyšší vibrace a únava je symbolem této intenzivní duchovní práce. I o ní rozhoduje nadvědomí. Vznikají i několikadenní poruchy spánku.

Po tísnivých meditacích nějakou dobu trvá, než naběhnou původní schopnosti i energie. Připomíná to pooperační stav. První týden je nejvíce náročný. I za tím je intenzivní transformační proces. Po několika desítkách meditací už procesy zcela nekončí, jen se zeslabují. Extrémní meditace doznívají i několik dní s vyššími schopnostmi a postupně sílící únavou.

Úroveň zvládnutí meditace se zasvěcenci projevuje ve snových symbolech. Ty musí spolu s vlastními poznatky zpracovat a zkonzultovat, aby se z ní co nejvíce poučil a poznal, co mu dělá starosti či bolesti, kde a proč reagoval chybně nebo křečovitě, co nechtěl přijmout a čeho se zbytečně bál.

Nevadí, když se meditace nezvládne, to se spraví. Stresovat se je chybná křeč. Co se nepochopí hned, pochopí se příště. Chce to nespěchat, i když odkrytý horizont je tak široký… Vždy má velký transformační přínos. V nevědomí se vytvářejí pevnější vazby k božskému, což způsobuje zlepšení všech schopností i přístupu k duchovnosti. Meditace mají svůj vývoj odpovídající etapám mystického procesu. Dlouholetá zkušenost má i zde obrovský význam.