Prolomeny zákony robotiky

Nejčastěji jde o zbraně, především drony, vybavené schopností „strojového vidění“. Obvykle to probíhá tak, že operátor cíl vybere, počítač na palubě dronu si ho „zapamatuje“, a pokud ztratí spojení s pilotem, doletí k němu sám a sám na něj zaútočí.

Není to vůbec dokonalý systém a v praxi se stále používá jen výjimečně. Ale systémy se vyvíjejí a především Ukrajina, ale i Rusko této oblasti věnují pozornost. A obě strany minimálně mluví o tom, že jejich cílem je vyvinout zbraně, které by se dokázaly rozhodovat lépe a efektivněji než dnešní, stále poměrně poruchoví a nespolehliví „vojáci“.

Na co v ukrajinských či ruských zdrojích narazíte podstatně méně často, jsou debaty o možném omezení technologie „robotických zabijáků“. V sázce je příliš mnoho. Přitom se dlouhé roky zdálo, že regulace autonomních zbraní by minimálně na papíře mohla skutečně vzniknout.

Už od roku 2014 probíhají v rámci OSN debaty o této problematice. Zatím ovšem vyústily v nezávazné principy. Ty zdůrazňují, že v rozhodnutí o nasazení síly by měl vždy být zapojený člověk. Nicméně k závazné mezinárodní dohodě se státy zatím nedokázaly přiblížit. Ačkoli koncem roku 2023 hlasovalo 152 zemí pro zahájení jednání o nové smlouvě k autonomním zbraním, významné státy jako USA nebo Rusko byly proti. A i když se na letošní rok plánují další jednání, průlom se od nich nečeká. Robotičtí vojáci na to mají příliš velký potenciál, jak válka na Ukrajině dobře ilustruje.