Proč je nebezpečné vyvolávat duchy?

Poměrně často se setkávám s dotazem, jak vyvolávat duchy. A pokaždé odpovídám stejně - že žádné rady na tohle téma neposkytuji, protože celý rituál vyvolávání duchů je příliš nebezpečný. Bohužel ti, kteří touží po dotyku tajemna, nemusí prosit o radu zkušenější, bohatě stačí zadat heslo "vyvolávání duchů" do googlu a vyjedou jim desítky odkazů se "zaručenými návody". Mladé dívky, protože ty jsou nejčastějšími experimentátorkami, pak zkusí první návod, který se jim zdá zábavný, a neštěstí je na světě.

Možná se vám zdá, že zbytečně plaším a že se není čeho bát. Proto sepisuji tento článek, abych vysvětlila, proč před vyvoláváním duchů tolik varuji a sama jej netoužím provozovat.

Pokud chcete vyvolávat duši zemřelého (ať už je to vaše babička, Abraham Lincoln nebo Božena Němcová), měli byste nejdřív vědět, odkud jej vlastně do našeho světa taháte. Pokud člověk zemře a jeho duše odejde, jak má, dostane se do třetí astrální sféry, do místa, kde neexistuje čas ani prostor. Tomu místu se dá říkat nebe, ale tento výraz nemám příliš ráda. Prostě třetí astrální sféra. Místo, kde neplyne čas a proto je tam věčné tady a teď. Tam se nezdržují jen duše před dalším zrozením, ale také je to místo trvalého pobytu andělů - více o astrálních rovinách se dočtete zde.

Tam duše pobývají v absolutním klidu a míru, zbavené tíže pozemských starostí, vědomé si svých zrození, minulých i budoucích, v absolutní Jednotě se všehomírem. Vědí, že existuje náš svět, pamatují si jej, ale nic je netáhne se do něj vracet, proč by to dělaly? Tam jsou spokojené, v souladu s Vesmírem i samy se sebou.

Když od smrti duše uběhne nějaký čas (přičemž čas je jen naše lidské měřítko, tam žádný čas neplyne, ale do těchto úvah teď zabíhat nebudu), je velice pravděpodobné, že ve třetí astrální sféře již nedlí, ale že se opět zrodila na svět, do nějakého těla a žije úplně jiný život, než na základě kterého ji vyvoláváte. Pak logicky vaše volání neslyší.

 

Přijde duše na zavolání?

Na tuhle otázku je nutno odpobědět popravdě - ano, přijde. Ale za zcela specifických podmínek, které rozhodně nemusí obsahovat půlnoc, svíčky, magický kruh a bandu lidí, kteří touží po senzaci.

Pokud zemřel někdo z vašich blízkých, stále mezi vámi existuje vazba, kterou smrt nemůže tak snadno zpřetrhat. Dokud bude jeho duše přebývat v astrálu, je pro vás, jako blízkého člověka, poměrně snadné jej přimět, aby s vámi hovořil. Pokud duše chce komunikovat, nepotřebujete rituál k tomu, abyste ji "vyvolali" - nezapomínejte, že žijeve sféře bez času a prostoru, je tedy absolutně svobodná a není pro ni problém se projevit stejně, jako se projevují jiné astrální bytosti - totiž projekcí do našeho světa. Děje se tak nejčastěji ve snech, kdy se nám zdá o zemřelých. Jste-li ale zvyklí komunikovat s anděly nebo dalšími bytostmi, komunikace s mrtvým člověkem není příliš složitější, stačí na něj usilovně myslet při vizualizaci a požádat jej, aby se vám zjevil. Byli jste si blízcí a má-li vám mrtvý stále co říci, komunikace se většinou zdaří. Čím déle ale uplynulo od jeho smrti, tím více jeho vzpomínka na tento život bledne a tento svět je pro něj stále vzdálenější. Jeho ego se rozpouští v jednotě a duše ztrácí motivaci se opakovaně vracet na tento svět a připomínat si to, čím kdysi byl.

Komunikovat s duší mrtvého tedy možné je, ale pro laika jen a pouze s člověkem, kterého jste dobře znali a kterého přivoláte silou vlastní myšlenky, v klidu a sami.

Koho tedy vyvolám při rituálu?

A tady se konečně dostáváme k zásadní otázce. Nechápu, jak může být někdo tak naivní a myslet si, že třeba taková Božena Němcová přijde po nějakých dvou stoletích od své smrti za bandou rozjívených puberťaček, jen aby s nimi poklábosila. Duše mrtvých nejsou hračky, aby si s nimi člověk dělal, co se mu zlíbí, jsou to svobodné bytosti, které žijí v klidu a míru, takže je rozežranost je vůbec otravovat. Nehledě na to, že takto dlouho zemřelí už se nejspíš dávno znovu inkarnovali.

Přesto je bezpočet zážitků, kdy někdo zrovna onu Boženu Němcovou prý vyvolal. Hýbal se nábytek, vrzala podlaha, duch dával najevo svoji přítomnost, dokonce odpovídal na otázky pomocí ukazovátka. Musím vás zklamat. Žádný duch to s nejvyšší pravděpodobností nebyl. Co tedy? Možností je několik a žádná není příjemná.

Varianta I. - na volání nikdo neodpoví

I to se stává a je to pro vás ta nejméně děsivá varianta. Svíčky, rituál, půlnoc a bla bla bla okolo vždycky nestačí, pokud člověk do rituálu skutečně nedává sílu myšlenky. Někdy stačí jeden skeptik v kruhu a soustředění se natolik naruší,že vaše volání nedolehne k žádné bytosti v okolí.

Na druhou stranu ani tento scénář není bez rizika. Ve chvíli, kdy otevřete svoji mysl astrálu, se zbavíte přirozených ochran, které si i naprostý laik podvědomě udržuje a nemusíte si je obnovit zpátky. Pak je pro jakoukoli destruktivní bytost velmi snadné si vás všimnout a začít vám znepříjemňovat život. Špatné sny, nevolnost, únava a podobné symptomy po vyvolávání duchů, byť se při něm nic nestalo, většinou znamená, že se na vaši obnaženou mysl nalepil nějaký démon nebo jiná astrální nepříjemnost. První pomoc hledejte v rubrice psychická obrana.

Varianta II. - odpověď je slabá, žádná show se nekoná

Tahle varianta je pořád ještě snesitelná, i když z dlouhodobého hlediska nadělá poměrně dost škod. Jak jsem výše popisovala, kam odcházejí mrtví, tak je třeba si uvědomit, že ne všechny duše pokojně odejdou do Světla a spočinou v třetí astrální sféře. Některé duše se z různých důvodů zacyklí tady a potulují se zmatené a zoufalé po našem světě.

Pokud při vyvolávání duchů nedojde k cirkusu, který od něj člověk očekává, ale prostě se v místnosti jen citelně ochladí, člověk pocítí mrazení v zátylku nebo někdo velmi vnímavý zahlédně mlhavý opar, navštívila vás skutečně duše zemřelého, ale rozhodně ne ta, kterou jste volali. Někde ve vaší blízkosti se totiž potuloval zesnulý nešťastník, který doufá, že mu pomůžete najít klid. Pokud to neumíte a nemáte to v plánu, nezbude toulavé duši nic jiného, než se nalepit na někoho z kruhu a doufat, že se mu uleví. Duše mrtvého totiž sama o sobě nemá žádnou energii, kromě té, kterou si přinesl ze života a tak záhy začne strádat. Když se napojí na energetický zdroj nějakého méně odolného jedince, uleví se mu a přežije v tomto světě déle se zdravým rozumem. Tyto bludné duše se dají odstranit poměrně snadným rituálem, ale pokud jich na sobě nosíte několik, přináší to únavu, malátnost, nemoci a jiné fyzické neduhy, které vznikají tím, jak z vás bludné duše odsávají energii.

Varianta III. - ahoj, já jsem démon a udělám vám představení, na které nikdy nezapomenete

Ráda bych řekla, že tohle se nemůže téměř nikomu stát, ale opak je pravdou. Nejčastější případ je sice "ticho po pěšině", ale pokaždé, když zažijete u vyvolávání duchů nějaké "efekty", mívá to na svědomí démon. Ten totiž narozdíl od duše z třetí astrální sféry (která se může projevit jen projekcí) nebo bludné duše (která nemá žádnou vlastní energii), mívá nějakou tu energii v zásobě a je ochoten vás trošku postrašit, abyste uvěřili, že se všechno povedlo a ještě více se otevřeli, takže pro něj bude snadné se na vás napojit a stát se trvalým hostem u oběda z vaší energie.

Každé bouchnutí, vrznutí, každý pohyb ukazovadla na písmenkové desce, stojí démona energii a tu si velice rád vybere i s úroky zpět. Každá noční můra, každá nemoc, která vás po vyvolávácím rituálu potká, za to vděčíte tomu, koho jste si sami pozvali. Opět odkazuji na rubriku Psychická obrana, která by vás nevítaného hosta mohla zbavit, ale problém je, že při vyvolávání si k sobě démona svým způsobem přivážete, protože jste to vy, kdo jej pozval a kdo si na sebe upletl tento bič. Formulka na odvolání ducha je vám pak proti takovému návštěvníkovi platná asi jako plácačka na mouchy proti rozzuřenému tygrovi.

To by stačilo na úvod a v pokračování článku se podíváme na některá konkrétní rizika a zajímavosti.

 

 

zdroj: https://poselsvetla.blog.cz