Přiznat vlastní negativitu a rozvinout důvěru

Gendün rinpočhe

 

Obvykle se díváme jen kolem sebe a hodnotíme druhé lidi, ale díky učením pochopíme, že svůj pohled musíme směřovat dovnitř a analyzovat své vlastní proudění mysli. Jen pak budeme schopni vidět, co se v naší vlastní mysli objevuje.

Pokud se díváme jen povrchně, myslíme si: "U mě je přece všechno v pořádku. Mám možná takovou nebo onakou potíž, ale opravdu to není nic vážného." Když se ale podíváme přesně jaké tendence jsme od dětství rozvinuli a co nás vede k tomu, abychom jednali jako dosud, jakých činů jsme se na základě emocí dopustili a kolik utrpení jsme tím ostatním způsobili - pak vidíme, jak nekonečně velký negativní potenciál v sobě neseme. Je nám jasné, že se v naší mysli soustředí velká negativita, která teď nám a jiným způsobuje utrpení a nechá nás trpět i v budoucnu. Ve chvíli, kdy si to uvědomíme - rozvineme upřímné přání se změnit.

V okamžiku, kdy přijmeme útočiště, se vydáváme na cestu a konečně se skutečně začínáme obracet směrem k osvícení, které je osvobozené od všech připoutaností, emocí a negativních činů. Cesta za osvícením předpokládá, že otevřeme všechny negativity a připustíme vlastní negativní potenciál. Přitom neustále prosíme o požehnání a pomoc osvícení, abychom se mohli osvobodit od utrpení, které v důsledku negativity vzniká.

Začínáme rozvíjet opravdovou důvěru ve schopnost osvícení rozpustit překážky a jejich ovoce, utrpení. Naše mysl se začíná otvírat buddhovi, dharmě a sangze. A tak získávají vlny požehnání od Tří klenotů, jež jsou výrazem soucitu, přístup do našeho srdce a pomáhají nám uskutečnit přeměnu. Temnota se osvítí a objeví se jasnost.

Nejprve si tedy každý musí vše ujasnit a pak začne rozvíjet důvěru a otevřenost. Jen díky těmto vlastnostem je přeměna možná a jen tak mohou být očištěny všechny negativity.

Poklony

Přijetí útočiště je v podstatě objasnění záměru na úrovni mysli. Ale to samotné nestačí - musí následovat práce s tělem a řečí. Proto útočiště vždy doprovází poklony. Klanět se tělem nebo padat na zem vyjadřuje naši důvěru. Symbolizuje to důvěrné dary těla, řeči a mysli. Zároveň přitom na úrovni řeči opakujeme přání přijetí útočiště. Přijetí útočiště je proto plnohodnotná praxe, jíž vyjadřujeme svou úctu tělem, řečí a myslí.

Při poklonách spojujeme obě ruce před čelem. To je výraz naší úcty k osvícení, jež symbolizuje před námi postavená socha buddhy, obraz lamy nebo obraz stromu útočiště. Přítomnost útočiště si však můžeme jednoduše představit. Čelo zastupuje tělo. Tím, že se ho dotkneme, vyjádříme svou úctu k osvícenému tělu a zároveň si přejeme dostat požehnání. Ukazujeme tedy respekt a současně získáváme požehnání. To očišťuje všechna zatemnění, jež jsme tělem nasbírali od času bez počátku, a chápeme, že naše vlastní běžné tělo a osvícené tělo jsou neoddělitelné.

Dále spojíme ruce před krkem symbolizujícím řeč. Je to výraz úcty k osvícené řeči. Přejeme si tak získat požehnání a dostáváme to, co nám umožňuje pochopit, že naše vlastní běžná řeč, a osvícená řeč jsou neoddělitelné.

Nakonec spojíme ruce před srdcem, přesněji řečeno před hrudním košem, jako výraz úcty k mysli nebo srdci osvícení a přejeme si, abychom získali požehnání osvícené mysli. Nato dostáváme požehnání, díky němuž rozpoznáme, že naše vlastní, běžná, a osvícená mysl jsou neoddělitelné.

Poté, co jsme tímto způsobem získali požehnání těla, řeči a mysli, leháme si na zem a sklouzáváme rukama dopředu, až se naše tělo úplně dotýká země. Přitom se obě kolena, obě ruce a čelo dotýkají podlahy. Dotyk s podlahou na těchto pěti místech symbolizuje naše přání očistit pět hlavních emocí: nevědomost, touhu, nenávist, pýchu a žárlivost. Přitom si představujeme, jak emoce opouští tělo, řeč a mysl a odtékají do země. Tímto způsobem se můžeme očistit od těchto pěti jedů mysli, a tím i ode všech myšlenek a činů, které se z nich objevují a jež by v budoucnu vyvolaly utrpení.

Taková poklona je tedy plnohodnotná očistná práce. Ukazujeme svou úctu, přijímáme požehnání a osvobozujeme se od jedů emočního oslepení. Je ale velmi důležité, abychom přitom měli opravdovou důvěru v tuto metodu. Pokud nemáme žádnou důvěru nebo nás motivuje jiný záměr, stává se z poklon dětská hra nebo gymnastika bez jakéhokoli užitku.

Zaměstnat své nepřátele a všechny bytosti

Během poklon si představujeme, že vpravo od nás se nachází náš otec, vlevo matka a za námi všechny bytosti šesti forem zrození. Před námi jsou všechny nepřátelé a bytosti, se kterými máme potíže nebo které nás zvlášť zlobí. To působí na naši tendenci zapomínat na tyto lidi, na naše sklony, jakýmkoli způsobem zamezit kontaktu s nimi nebo jim dělat něco špatného. Přítomnost těchto pro nás obtížných bytostí je velmi důležitá, protože když se obklopíme rodiči a přáteli, může nám to připadat, jako bychom byli na rodinném setkání, kde se sešli všichni naši milí a kde se prostě dobře cítíme.

Pokud si ale spolu se všemi bytostmi představíme i nepřátele, uvědomíme si, že jsme s nimi se všemi spojení. Všichni jsou závislí jeden na druhém - nemůžeme se jednoduše odlišit od ostatních, od šesti forem zrození bytostí, a sami směřovat k osvícení, neboť vůči nim všem máme velký dluh. Dlužíme jim lásku. Meditačním zpřítomněním, jež je zde vysvětlené, se ukáže, zda jsme skutečně rozvinuli vůli pracovat s prostředky studia, rozjímání a praxe pro dobro všech bytostí bez výjimky. Tím se také nedopustíme ani té chyby, že bychom přistupovali k praxi příliš osobně a mysleli si, že jdeme svou vlastní cestou a můžeme přitom všechny ostatní bytosti jednoduše zapomenout. Proto je tak důležité udržet při poklonách tuto představu. Naši nepřátelé jsou jednoduše ti, s nimiž bychom měli nejvíc pracovat, protože nás na cestě posunou nejdál. Díky nim rozvineme trpělivost a toleranci - jsou pro naši cestu velmi užiteční a měli by proto v naší duchovní praxi dostat své rezervované místo. Pokud si během poklon představujeme zvláště otce a matku, připomíná nám to, že opravdu všem bytostem dlužíme velkou lásku. Představujeme si proto, že se spolu se všemi bytostmi obracíme ke stromu útočiště, tzn. k buddhovi, a děláme poklony. Rovněž naše rodiče, naši přátelé a naši nepřátelé se klanějí. To jen opět poukazuje na to, že jde o univerzální praxi a žádnou výlučně osobní práci. Ani sami sebe nevnímáme jako jednotlivé, zcela běžné osoby, nýbrž v mysli své vlastní tělo rozmnožujeme a představujeme si, že se objevujeme v nekonečném množství. Všechna tato vyzáření před námi dělají poklony - prostor je tak hustě vyplněn všemi těmito bytostmi, které dělají poklony.

Přístup k fyzickým potížím u poklon

Poklony jsou fyzickou činností a přirozeně se tak mohou objevit tělesné obtíže jako bolesti hlavy, bolesti kolen a podobně. Když se objeví, už samozřejmě nezáleží na tom, jak velké tyto bolesti jsou, ale staráme se jenom o ně a máme pocit, že bychom měli s poklonami bezpodmínečně přestat. Začneme nadávat a stěžovat si.

Pak bychom měli použít výše vysvětlený správný přístup k útočišti. Vzpomeneme si, že jsme všem bytostem darovali energii těla, řeči a mysli. A pokud se tak opravdu stalo, pak už vůbec nemáme pocit, že své tělo vlastníme, a vidíme tělesné potíže z jiného úhlu pohledu: ne jako osobní potíže, ale jako nutnou námahu, kterou musíme vynaložit, abychom dovedli bytosti k osvícení. Pak se již nesnažíme najít jakékoli omluvy, abychom, jak jen to bude možné, s poklonami přestali.

Tři klenoty urychlují vzdání karmických semínek

Díky poklonám vidíme, co se v nás odehrává. Například si všimneme, že v mysli není dostatek důvěry a ztrácíme odvahu, obáváme se, že se řeč unaví recitováním přání útočiště a že se objeví různé tělesné potíže. Když se tímto způsobem díváme dovnitř, poznáváme, že karmická semínka v mysli díky poklonám rychle klíčí a zrají. To je způsobeno právě prováděním poklon a důvěrou. Vlastně to, že zažíváme právě tyto potíže, je způsobeno požehnáním Tří klenotů. Požehnáním Tří klenotů se zrychlí dozrávání karmických semínek, aby se podstata velkého utrpení, které dřímá v karmických semínkách, tak rychle, jak jen to bude možné, rozpustila.

To že je s touto prací potřeba neodkladně začít, je možné srovnat s tím jestli strom vytrhnout teď, nebo počkat. Strom roste a pokud vyroste, dokážeme ho vyhrabat jen s velkou námahou. To odpovídá stromu utrpení. Karmická semínka utrpení můžeme nyní vytrhnout mnohem jednodušeji a měli bychom to udělat co nejdříve - ne později, kdy semínka již sama od sebe dozrála.

Toto urychlení dozrávání karmických semínek je požehnáním Tří klenotů. Nyní máme podmínky k tomu, abychom mohli s potížemi zacházet mnohem jednodušeji, než to bude možné později, kdy budeme žít v jiných oblastech existence bez podpory dharmy. Tato učení, která nás připravují na zacházení s obtížnými situacemi, jsou rovněž požehnáním Tří klenotů. Objasňují nám, že všechny překážky a problémy, které se během praxe objevují, jsou opravdu nutnou prací, díky níž budeme moci pomoct ostatním. Učíme se je vítat, protože rozeznáváme, že potíže jsou známkou zrychleného zrání karmických semínek. Rozeznáváme, že nyní máme dobré podmínky k nalezení podpory a kdy se utrpení objevuje ještě ve snesitelné formě a je mnohem lehčí je snést nyní než později v oblastech existence bez dharmy.

Z tohoto pochopení vychází velká radost. Přestáváme si stěžovat a nemáme již strach, ale rozeznáváme, že jde o hlubokou očistu, kterou se uvolní kvality prospívající druhým bytostem. Radost přináší energii a s touto energií můžeme překonat ještě více problémů a jít dál, než jsme si mysleli, tak daleko, kam jsme umístili hranice svého ega. To vše je možné vzhledem k naší důvěře ve Tři klenoty a vzhledem ke správnému pochopení toho, co poklony rozpouští.

Lama jako Dordže Čhang

Během poklon si představujeme, že před námi, trochu výše než měříme, je strom útočiště. Ve středu stromu útočiště je kořenový učitel, protože lama je pramen veškerého požehnání a všeho dobra. Díky požehnání kořenového lamy dosáhneme osvícení. Lamu si nepředstavujeme v jeho obvyklé formě, jak ho známe, ale v jeho symbolické formě jako buddhu Dordže Čhanga, který reprezentuje dharmakáju, stav pravdy neboli úplnou realizaci.

Představujeme si ho jako ztělesnění těla, řeči a mysli osvícených a tak zabráníme projekci vlastních představ o učiteli a tomu, abychom si osvícení ušili na míru. Ať si učitele představujeme jako mladého a hezkého nebo jako starého apod., kazíme tak osvícenou manifestaci vlastním dualistickým vnímáním a svou připoutaností. Aby k tomu nedošlo, používáme opravný filtr, představu lamy ve formě Dordže Čhanga jako užitečný prostředek pro rozvoj čistého pohledu na osvícení. Můžeme tak překonat svůj obvyklý přístup a nacházíme se mimo svou nedokonalost. Pokud pak praktikujeme s důvěrou a otevřeným srdcem, odstraníme zatemnění. Otevřeme se požehnání osvícení a rozhodně obdržíme toto požehnání.

Někdy můžeme pochybovat o vlastní schopnosti obrátit se k osvícení tímto způsobem. Myslíme si: "Jak se jen mohu přiblížit osvícení? Jsem vůbec schopen dělat poklony? Jak se mohu obrátit na svého lamu nebo na Dordže Čhanga? Vůbec nevím, jak to funguje. Vůbec ho nejsem hodný a nevím ani, jak ho oslovit."

Od toho bychom se měli skutečně osvobodit. Musíme pochopit, že náš vztah k lamovi je vztah mysli a mysli. Pokud naše vlastní mysl plná odevzdanosti a důvěry prosí lamu o požehnání, pak velmi jednoduchou řečí našimi vlastními slovy. Máme-li důvěru a oddanost, otevírá se nám srdce díky upřímnému přání dostat požehnání. Skrz otevření srdce a mysli dojde k přirozenému setkání osvícené mysli s naší vlastní myslí. Všechna slova jsou pak zbytečná.

Vztah učitele a žáka je něco velmi jednoduchého. Nevyžaduje žádná velká vysvětlení a žádné výrazy vášnivé lásky, kdy žák přichází a říká učiteli: "Jsem tvůj žák." a podobně. Je to něco zcela přirozeného. Důvěra se buduje krok po kroku, a stejně tak se buduje i celý vztah. Jde o vztah mysli a mysli. Musíme se jen posadit a otevřít mysl požehnání učitele, toho učitele, který nás nejvíc inspiruje.

Často, když se žáci věnují velkým vysvětlením, ve skutečnosti skrývají, že vůbec nejsou otevření. Na druhou stranu však musíme dát pozor i na učitele, kteří přicházejí a tvrdí: "Ty jsi můj vyvolený žák.". To jsou učitelé, kteří loví žáky, protože jsou rádi obklopeni velkým množstvím lidí a pracují ve jménu vlastního zájmu.

 

překlad: Anna Hrůzová