11. kapitola

1. Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu.
2. Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.
3. Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost pak přestupníků zatracuje je.
4. Neprospíváť bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti.
5. Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.
6. Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají.
7. Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí.
8. Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho.
9. Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.
10. Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.
11. Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno.
12. Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí.
13. Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc.
14. Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale spomožení jest ve množství rádců.
15. Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.
16. Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží.
17. Člověk účinný dobře činí životu svému, ale ukrutný kormoutí tělo své.
18. Bezbožný dělá dílo falešné, ale kdož rozsívá spravedlnost, má mzdu jistou.
19. Tak spravedlivý rozsívá k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své.
20. Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu.
21. Zlý, by sobě i na pomoc přivzal, neujde pomsty, símě pak spravedlivých uchází toho.
22. Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu.
23. Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí, ale očekávání bezbožných hněv.
24. Mnohý rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.
25. Člověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen.
26. Kdo zadržuje obilí, zlořečí mu lid; ale požehnání na hlavě toho, kdož je prodává.
27. Kdo pilně hledá dobrého, nalézá přízeň; kdož pak hledá zlého, potká jej.
28. Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale spravedliví jako ratolest zkvetnou.
29. Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému.
30. Ovoce spravedlivého jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest moudrý.
31. Aj, spravedlivému na zemi odplacováno bývá, čím více bezbožnému a hříšníku?
 

12. kapitola

1. Kdo miluje cvičení, miluje umění; kdož pak nenávidí domlouvání, nemoudrý jest.
2. Dobrý nalézá lásku u Hospodina, ale muže nešlechetného potupí Bůh.
3. Nebývá trvánlivý člověk v bezbožnosti, kořen pak spravedlivých nepohne se.
4. Žena statečná jest koruna muže svého, ale jako hnis v kostech jeho ta, kteráž k hanbě přivodí.
5. Myšlení spravedlivých jsou pravá, rady pak bezbožných lstivé.
6. Slova bezbožných úklady činí krvi, ústa pak spravedlivých vytrhují je.
7. Vyvráceni bývají bezbožní tak, aby jich nebylo, ale dům spravedlivých ostojí.
8. Podlé toho, jakž rozumný jest, chválen bývá muž, převráceného pak srdce bude v pohrdání.
9. Lepší jest nevzácný, kterýž má služebníka, nežli ten, kterýž sobě slavně počíná, a nemá chleba.
10. Pečuje spravedlivý o život hovádka svého, srdce pak bezbožných ukrutné jest.
11. Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, blázen jest.
12. Žádostiv jest bezbožný obrany proti zlému, ale kořen spravedlivých způsobuje ji.
13. Do přestoupení rtů zapletá se zlostník, ale spravedlivý vychází z ssoužení.
14. Z ovoce úst každý nasycen bude dobrým, a odplatu za skutky člověka dá jemu Bůh.
15. Cesta blázna přímá se zdá jemu, ale kdo poslouchá rady, moudrý jest.
16. Hněv blázna v tentýž den poznán bývá, ale opatrný hanbu skrývá.
17. Kdož mluví pravdu, ohlašuje spravedlnost, svědek pak falešný lest.
18. Někdo vynáší řeči podobné meči probodujícímu, ale jazyk moudrých jest lékařství.
19. Rtové pravdomluvní utvrzeni budou na věky, ale na kratičko jazyk lživý.
20. V srdci těch, kteříž zlé obmýšlejí, bývá lest, v těch pak, kteříž radí ku pokoji, veselí.
21. Nepotká spravedlivého žádná těžkost, bezbožní pak naplněni budou zlým.
22. Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí, ale ti, jenž činí pravdu, líbí se jemu.
23. Člověk opatrný tají umění, ale srdce bláznů vyvolává bláznovství.
24. Ruka pracovitých panovati bude, lstivá pak musí dávati plat.
25. Starost v srdci člověka snižuje ji, ale věc dobrá obveseluje ji.
26. Vzácnější jest nad bližního svého spravedlivý, cesta pak bezbožných svodí je.
27. Nebude péci fortelný, což ulovil, ale člověk bedlivý statku drahého nabude.
28. Na stezce spravedlnosti jest život, a cesta stezky její nesmrtelná jest.

13. kapitola

1. Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.
2. Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.
3. Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.
4. Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.
5. Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.
6. Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.
7. Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.
8. Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.
9. Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.
10. Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.
11. Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.
12. Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.
13. Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.
14. Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
15. Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.
16. Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.
17. Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.
18. Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.
19. Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.
20. Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.
21. Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.
22. Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.
23. Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.
24. Kdo zdržuje metlu svou, nenávidísyna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.
25. Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.
 

14. kapitola

1. Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.
2. Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.
3. V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.
4. Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.
5. Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.
6. Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.
7. Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.
8. Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.
9. Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.
10. Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.
11. Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.
12. Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.
13. Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.
14. Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.
15. Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
16. Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.
17. Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.
18. Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.
19. Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.
20. Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.
21. Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.
22. Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.
23. Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.
24. Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.
25. Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.
26. V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.
27. Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
28. Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.
29. Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.
30. Život těla jest srdce zdavé, ale hnis v kostech jest závist.
31. Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.
32. Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.
33. V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.
34. Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.
35. Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.
 

15. kapitola

1. Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.
2. Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.
3. Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.
4. Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.
5. Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.
6. V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek.
7. Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.
8. Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu.
9. Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.
10. Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.
11. Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských?
12. Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí.
13. Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.
14. Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.
15. Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné.
16. Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem.
17. Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.
18. Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.
19. Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.
20. Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.
21. Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje.
22. Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.
23. Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!
24. Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole.
25. Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.
26. Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné.
27. Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude.
28. Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.
29. Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá.
30. To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.
31. Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude.
32. Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum.
33. Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.
 

16. kapitola

1. Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
2. Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
3. Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
4. Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
5. Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
6. Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
7. Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
8. Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
9. Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
10. Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
11. Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
12. Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
13. Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
14. Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
15. V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
16. Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
17. Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
18. Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
19. Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
20. Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
21. Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
22. Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
23. Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
24. Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
25. Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
26. Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
27. Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
28. Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
29. Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
30. Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
31. Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
32. Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
33. Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
 

17. kapitola

1. Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
2. Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
3. Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
4. Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
5. Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
6. Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
7. Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
8. Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
9. Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
10. Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
11. Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
12. Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
13. Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
14. Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
15. Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
16. K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
17. Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
18. Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
19. Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
20. Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
21. Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
22. Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
23. Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
24. Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
25. K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
26. Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
27. Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
28. Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
 

18. kapitola

1. Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se.
2. Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho.
3. Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka.
4. Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti.
5. Přijímati osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu.
6. Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví.
7. Ústa blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho.
8. Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
9. Také ten, kdož jest nedbalý v práci své, bratr jest mrhače.
10. Věže pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen.
11. Zboží bohatého jest město pevné jeho, a jako zed vysoká v mysli jeho.
12. Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení.
13. Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost.
14. Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese?
15. Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění.
16. Dar člověka uprostranňuje jemu, a před oblíčej mocných přivodí jej.
17. Spravedlivý zdá se ten, kdož jest první v své při, ale když přichází bližní jeho, tedy stihá jej.
18. Los pokojí svady, a mezi silnými rozeznává.
19. Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu.
20. Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude.
21. Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho.
22. Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina.
23. Poníženě mluví chudý, ale bohatý odpovídá tvrdě.
24. Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.
 

19. kapitola

1. Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
2. Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
3. Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
4. Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
5. Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
6. Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
7. Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
8. Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
9. Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
10. Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
11. Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
12. Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
13. Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
14. Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
15. Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
16. Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
17. Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
18. Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
19. Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
20. Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
21. Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
22. Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
23. Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
24. Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
25. Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
26. Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
27. Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
28. Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
29. Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
 

20. kapitola

1. Víno činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý.
2. Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému.
3. Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest.
4. Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo.
5. Rada v srdci muže voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí.
6. Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne?
7. Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm.
8. Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé.
9. Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Čist jsem od hříchu svého?
10. Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu.
11. Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho.
12. Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin.
13. Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem.
14. Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí.
15. Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí.
16. Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho.
17. Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají.
18. Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj.
19. Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se.
20. Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách.
21. Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno,
22. Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě.
23. Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje.
24. Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho?
25. Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati.
26. Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu.
27. Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné.
28. Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho.
29. Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny.
30. Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.