Překážky + antidota = realizace

05.09.2009 09:25

Překážky nejsou od toho, abychom se jim vyhnuli. Když použijeme správná antidota, jsou cestou samou. SAKYONG MIPHAM rinpoče diagnostikuje různé překážky, kterým čelíme, a předepisuje správný lék.

 

Ať je naše meditační praxe na jakékoliv úrovni, máme překážky. Tibetské slovo pro překážky, parche, znamená „co zastavuje náš postup". Někdy platí, že čím víc praktikujeme, tím víc máme překážek. Když jim ale rozumíme jako součásti naší duchovní cesty, můžeme se od nich učit. Překážky jsou poselstvím, signály, že se potřebujeme probudit a podívat se co se děje. Na hlubší úrovni je můžeme zahrnout do své cesty.

Máme vnější, vnitřní a tajné překážky. Vnějšími je cokoliv v externím světě, co nás odvádí jako praktikanta od cesty. Takovou překážkou je například zaměstnanost. Nadměrné zaujetí naší rodinou nám může překážet v praxi. Stejně tak zábava: máte hobby a najednou nepraktikujete. Nebo když stále hledáte fajnovější zábavu, je to jistě na překážku.

Vnitřní překážky mají co dělat s praxí. Tou neobvyklejší je koncept. Koncepčnost se může manifestovat jako lpění na určité myšlence, která nás začne odvádět s cesty. Nebo se projevuje jako těžká rozptýlenost, která nám nedovolí zaměřit se na objekt meditace - stále nám odvádí mysl a rozhání energii. Další vnitřní překážkou jsou těžké emoce. Když jsme posedlí zlostí, pomstychtivostí, žárlivostí, ambicí nebo žádostí, brzdí to náš progres.

Překážky na tajné úrovni mají co dělat s náhledem. Máme pochybnosti ohledně cesty a malou důvěru v dharmu. Samozřejmě, když máme mysl svázanou pochybnostmi, je obtížné praktikovat a i když meditujeme, neuděláme žádný pokrok. Praxe je pro nás druhotná vedle jiných denních činností a náš duchovní vývoj je pro nás vedlejší. Pak je najednou dharmická cesta pryč a jdeme světskou stezkou. Ztratíme disciplínu, smysl pro humor a radost. Odstraňování překážek správného náhledu a budování jistoty je tajným aspektem práce se sebou samými.

Překážky jsou všeobecně spojené s karmou a podmínkami. Závisí zvlášť na okolních podmínkách, jak jsme si je nastavili, a ty se týkají návykových tendencí těla, řeči a mysli, které jsou karmické. Co se týká činů těla, to nejhorší je zabíjení nebo někomu škodit. U řeči, verbální vulgarita vytváří negativní podmínky. Překážky mysli se vyskytují, když máme nezdravé mentální prostředí, jako je nadměrná žádostivost či neuznalost k druhým. Z takových nectných činů překážky rostou. To, co říkáme anebo děláme, vytváří energii a četnost, která je přitahuje.

Co dělat proti utváření podmínek, které vyvolávají překážky? Základním protiopatřením je na všech úrovních bdělá pozornost. Jednou se praktikant, kterého porazilo auto, zeptal mého otce, Čögyama trungpy, proč se to stalo? Představoval si, že to mělo nějakou karmickou příčinu v minulosti. K jeho překvapení mu můj otec prostě jen sdělil, že ztratil pozornost.

Je snadné být v praxi pozorný a rozhlédnout se když přecházíte ulici, ale bdělá pozornost jde mnohem dál. Znamená to být také pozorný ke svému životu. Nepřítelem pozornosti je spěch, kdy si zapomínáme všímat co se děje. Když jsme arogantní a povýšení a věci svého těla, řeči a mysli máme za jisté, překážky rostou. Pak se jen divíme. Ať už praktikujeme na jakékoliv úrovni, musíme být pozorní k životu a vážit si ho.

Protiopatřením k vnitřním překážkám je praxe. Při šamatě užíváme přítomný moment jako referenční bod ve vztahu k mysli, abychom překonali její těkání. Navracením mysli k dechu se učíme bdělosti a pozornosti. Pokud máme silné emoce, jsou dva přístupy: máme‑li vyvinutou praxi tak, že můžeme jen dýchat a nechat je plavat, měli bychom to udělat. Druhý způsob je, odstranit je kontemplací. Začneme zkoumáním svého pocitu. Ptáme se: „Proč jsem žárlivý? Co to způsobilo?" Kontemplací důvodů našich silných emocí - toho, jak vytváří bolest, utrpení a úzkost - je můžeme odstranit. Tato cesta přináší víc bdělosti a pozornosti.

Velkou překážkou, která si zaslouží zvláštní pozornost, je lenost. Může nám zabránit, abychom si vůbec sedli. Někdy se manifestuje jako zaneprázdněnost, nebo na druhé straně, jako ztráta srdce. I když si sedneme, brání nám ve správném konání meditační techniky. Ačkoliv se lenost projevuje na všech úrovních, je vždy spojena s náhledem. Protiopatřením je inspirace a začít znovu.

Abychom začali zčerstva, nemůžeme se dívat jen dopředu, ale musíme se také podívat zpátky. Co nás inspirovalo k praxi poprvé? Co to znamená být praktikantem? Zažehnout znovu svou inspiraci znamená spojit se opět s milující laskavostí, s bódhičittou, s myslí osvícení. Spojení s milující laskavostí a soucitem znovu založí důvěru v meditační praxi. Jako výsledek si vyjasníme své cíle a závazky, které překonají lenost. Pak se můžeme ponořit hlouběji a nechat mysl jednoduše spočinout v její podstatě.

Práce s překážkami na vnější, vnitřní a tajné úrovni je způsobem jak se z nich učit. Použití antidot prohlubuje naši praxi a postup k realizaci. Bdělá pozornost a jistota v náhledu dává smysl naší praxi a prohlubuje důvěru v cestu. Přináší pocit štěstí a uspokojení v čemkoliv co děláme. Dovolí nám zahrnout do praxe všechno, i naší rodinu a práci. Když jsme schopni podržet mysl u praxe, nejsou už světské aspekty života na překážku.

Jsou známí praktikanti, kteří říkají, že překážky jsou jejich cestou. To je jedním aspektem učení bláznivé moudrosti - potěšení z výzev a překážek. Většina z nás ale musí nejprve stabilizovat mysl, než řekneme: „Překážky, ke mně!" Nejprve musíme oceňovat své zkušenosti a emoce, než je můžeme touto cestou překročit.

Klíčovým elementem v práci s překážkami je tedy pravidelná praxe, pěstování míru a milující laskavosti a obnova inspirace. Budujeme tak krok za krokem svůj klid a rovnováhu. Jaká jsou znamení progresu? Jemnější tělo, řeč a mysl. Časem jsme schopni snášet obtíže bez stížností a dokonce snad i vítat překážky jako příležitost k budování ctností: trpělivosti, štědrosti, disciplíny, meditace, úsilí, a k tomu co je spojuje, prádžny - moudrosti pramenící z vidění věcí tak jak jsou. Praktikováním a změnou našeho postoje pak má, cokoliv se objeví, menší sílu bránit nám v cestě.

 

Shambhala Sun, září 2008