Představy 16. Karmapy o rozvoji dharmy na Západě

Džigme rinpočhe

 

Stejně jako Buddha se v minulosti rozvinul i velký bódhisattva Karmapa. Nejdříve byl obyčejnou bytostí a chtěl dosáhnout osvícení, proto praktikoval, rozvíjel se a jednal jako bódhisattva. Také my se pokoušíme "jednat jako bódhisattva". Nejprve skládáme sliby bódhisattvy a rozvíjíme osvícený postoj (bódhičittu). Snažíme se být dobří a prospívat bytostem všemi možnými způsoby.

Karmapa se rozhodl být bódhisattvou před mnoha tisíci lety. Již rozvinul osvícenou mysl a nesčetněkrát se zrodil v běžných i neobvyklých formách jako bytost v nižších stavech existence i v podobě bódhisattvů nebo učitelů, aby pomáhal bytostem.

Historie Karmapů se začala odvíjet již před vznikem tohoto světa. Karmapa se v předchozích životech manifestoval v mnoha různých formách s mnoha různými jmény. Aby prospíval cítícím bytostem, udržoval postoj bódhisattvy neuvěřitelně dlouhou dobu.

Vysocí bódhisattvové jsou během meditace schopni jasně vidět mnoho věcí, například jaká bude jejich aktivita v budoucnosti. Jestliže mluvíme o aktivitě v kontextu s dharmou, vždycky to znamená pomáhání všem bytostem. Jednou Karmapa meditoval na hoře Méru a jeho meditace trvala deset miliónů let. Všichni ostatní bódhisattvové rozeznali, že bude bytostem výjimečně prospěšný a nazvali ho "Karmapa", což znamená aktivita všech buddhů.

Tou dobou se objevilo 100 000 dákyní a darovaly mu zvláštní symbol, znamení vítězství, korunu vytvořenou ze svých chloupků. Tato koruna není fyzická, ale vyjadřuje Karmapovu nadčasovou kvalitu. Od té doby je nazýván Karmapou, jeho symbolem je černá koruna a reprezentuje aktivitu všech buddhů.

V budoucnosti bude v Karmapových aktivitách pokračovat 6. historický Buddha. Buddha Šákjamuni byl 4. historický Buddha, další bude Maitréja. Šestý historický Buddha se bude jmenovat Singhe, což znamená "lev". Takže Karmapa se objeví pod jménem Singhe, bude učit stejným způsobem jako Buddha Šákjamuni a následovat svůj postoj bódhisattvy.

Když Buddha Šákjamuni po svém osvícení předával nauky, mnoho tisíc lidí, kteří byli jeho žáky, dosáhlo osvícení ve velmi krátké době. To samé se v učeních říká o Karmapovi jako 6. historickém Buddhovi. Lidé, kteří propásli všechny příležitosti a do té doby nedosáhnou osvícení, si mohou přát narodit se jako jeho hlavní žáci. Karmapa si to tak přál. Tímto způsobem se jeho aktivita manifestuje nejen v tomto světě, ale také v mnoha jiných minulých a budoucích světech.

V Tibetu se buddhismus objevil v 7. století a od té doby se pomalu rozvíjel. Ve 12. století se v Tibetu narodil Karmapa ve své první formě jako 1. historický Karmapa. Víme, že předtím žil Karmapa v Indii ve formách jogínů, siddhů a učenců. Některé z nich, jako třeba Sarahu, známe, jiní zůstávají neznámí. Než Karmapa přišel do Tibetu, cestovalo mnoho Tibeťanů do Indie, kde studovali buddhistickou praxi a vrátili se zpět.

Všeobecně známý je Marpa překladatel. Byl jednou z nejsilnějších osobností a přeložil do tibetštiny všechna učení, která praktikoval a sám zrealizoval v Indii. Marpa se s Karmapovou aktivitou setkal v Indii mnohokrát, například se Sarahou. Saraha byl nejdůležitějším držitelem linie Velké pečeti (skt. mahámudry) a předal celou transmisi. V jeho linii transmise bylo mnoho mahásiddhů, mimo jiné Tilopa, který předal všechny jógy umožňující dosažení realizace. Tyto praxe nazýváme "Šest nauk Náropy", ale učili je již Tilopa, Saraha a Šavaripa. Tuto transmisi Marpovi předali všichni siddhové.

Když se Marpa vrátil do Tibetu, předal transmisi svému hlavnímu žákovi Milaräpovi. Potom ji přijal Gampopa a od něj byla vrácena zpět Karmapovi, když se objevil ve své oficiální formě jako 1. Karmapa. Karmapa se inkarnoval i nadále v Tibetu a zajišťoval, aby učení zůstala živá. Důvod jeho příchodu do Tibetu je zřejmý. Tou dobou buddhismus v Indii mizel, neboť se tam objevilo mnoho překážek, a v Tibetu se zatím neustále rozvíjel. Všichni bódhisattvové, kteří předtím žili v Indii, se postupně začali rodit v Tibetu. Je zřejmé, že všichni Šamarpové, Situ rinpočheové, Džamgönové Kongthulové rinpočheové, Gjalcchabové rinpočheové a Pawo rinpočheové ve svých dřívějších inkarnacích žili v Indii. Studenti z okruhu Sarahy a Tilopy a také Náropovi současníci se všichni postupně jeden po druhém rodili v Tibetu. Tibeťané jim dali nová jména, ale bódhisattvové měli své kořeny v Indii. Narodili se nově v Tibetu, kde bylo mnoho lidí, kteří měli zájem praktikovat, a předávali zde učení. Ti lidé pak praktikovali a dosahovali osvícení.

Když se v Tibetu objevily těžkosti, jako je ničení komunistickou Čínou a jiné okolnosti, 16. Karmapa požádal některé vysoké lamy, například Trungpu rinpočheho a Kalu rinpočheho, aby se vydali do západních zemí a pomáhali lidem tam. Nyní je tedy vytvořen základ, na kterém je předávána transmise a lidé na Západě mají schopnost se rozvinout a dosáhnout osvícení. Nikdy nevíme, zda je náš kontakt s buddhismem nový, či zda jde o nějaké staré spojení. Mnozí již pravděpodobně kontakt s dharmou měli, ale nedosáhli ještě úplného vysvobození. Tito lidé tedy vytvářeli silná přání. Naše karma nám vždy dává určitý směr - v tomto případě je to nasměrování setkat se znovu na určitých místech a pokračovat ve zvycích z minulosti.

Pokud máme možnost být v kontaktu, měli bychom tento čas využít a zvolit si přiměřenou stezku. Jestliže si tu správnou stezku nezvolíme, promarníme další čas a doba se zase změní. My si tu správnou stezku chceme zvolit a přejí si to i bódhisattvové. Naše stezka je ovlivněna pílí a leností. Lenost vždy znamená opoždění. Nikdy neztratíme karmické spojení, ale jestliže se nebudeme rozvíjet, nikdy nedosáhneme vysvobození. Přání bódhisattvů a jejich požehnání nikdy nezmizí. Omyly, které souvisí se samsárou, nás vždycky, pokud se nesnažíme, stahují dolů. To vede k dalším zpožděním, takže zase nějakou dobu putujeme koloběhem existencí a pak se opět setkáme.

Tato doba je pro nás velice důležitá, neboť můžeme jít tou samou stezkou jako bódhisattvové. Máme možnost a tu samou příležitost dosáhnout osvícení. Problém spočívá v běžných okolnostech, běžných podmínkách koloběhu existence a podmínkách našich emocí. Z toho vyplývá mnoho příčin, díky kterým můžeme tuto šanci promarnit. Protože se naše mysl mění, můžeme se v určitou dobu velice zajímat o praxi dharmy a to je velice dobré. Jindy můžeme zakusit okolnosti, kvůli kterým svůj zájem ztratíme. To není základní karma, ale forma "okolnostní" karmy. Tehdy se příliš oddálíme, pak se vracíme a trochu praktikujeme. Tím se promarňuje mnoho příležitostí, protože nikdo z nás ještě nedokončil stezku praxe. Někdy máme silnou důvěru, někdy máme důvěry méně. Někdy vidíme jen vnější okolnosti: "Mohu dělat toto nebo nemohu dělat toto." Každý se mění, to je normální. Existuje několik důležitých věcí, které bychom si měli uvědomovat. Jednou z nich je stezka šesti páramit, obzvláště píle, trpělivost a praxe. Když pronikáme hlouběji, neovlivňují nás tolik vnější překážky. To je velice důležité. Praktikujeme a rozvíjíme osvícený postoj. Ze začátku nemůžeme konat velkolepé činy, ale i malé myšlenky mohou pomoci všem cítícím bytostem. Jak naše praxe krok za krokem postupuje, realizujeme stále více podstatu naší mysli. To probíhá tím samým způsobem jako v minulosti u bódhisattvů. Jako první krok je velice důležité dostat se do toho a pak být aktivní.

Nyní něco o Karmapově představě rozvoje dharmy na Západě. Poprvé Karmapa navštívil Západ v roce 1974. Viděl, že může prospět bytostem v Americe i v Evropě a vybral místa, která nazval "Sídlo Karmapy", což nemusí být nějaká budova, ale transmise, která je vložena do nějakého místa. Tato transmise není jen na několik životů. Děje se to přesně tím samým způsobem jako v Tibetu. Nejprve pár lidí vytvoří podmínky, aby mohla být učení předána západní kultuře a přeložena. Potom se zde postupně budou rodit bódhisattvové. To se děje v Asii, Evropě a Americe, kde jsou pro rozvoj dharmy větší možnosti, zrovna tak jako to bylo v Tibetu. Karmapa neřekl jasně, že se zrodí tady nebo jinde, ale tam, kde předal název "Sídlo Karmapy", se postupně zrodí jeho žáci a budou tvrdě pracovat, aby vytvořili nezbytné podmínky pro všechny.

Karmapa si zvolil zejména Ameriku a Evropu, ne aby posílil rozvoj, ale aby se to dělo přirozeně. My s tím nyní pracujeme. Není to práce na jeden život, ale na celá staletí. Pak budeme moci prospět mnoha lidem, zrovna tak jak to bylo v Tibetu.

Karmapa nechce obracet všechny na buddhismus ani všechno převzít, ale chce nabídnout možnost právě v takovýchto místech. Nechává lidi pokračovat, rozhodovat se po svém a dělat svou praxi podle vlastních přání. Nejsou nuceni lamy. Tak mohou pomáhat rozvoji dharmy lidé se všemi možnými schopnostmi. Lidé, kteří mají kontakt s Karmapou jsou opravdu velice různí. Pracují na tom, aby si vzájemně pomáhali a snažili se vytvářet podmínky pro to, aby mohli následovat stezku i jiní.

Vše se děje podle přání a karmy lidí. Karma zde neznamená dobré nebo špatné, je to prostě to, co jste byli a dělali předtím. Mnozí měli kontakt s dharmou již dříve, ale jsou stále běžnými lidmi, kteří se stále znovu a znovu rodí v samsáře vlivem nevědomosti a karmy.

Někteří vytvářeli silná přání a rozhodli se rozvíjet osvícený postoj. Proto jsou bódhisattvy, ne na vysoké, ale na běžné úrovni. Vrací se z důvodu svých přání bódhisattvy. Jejich životy jsou velice aktivní a mohou pomoci mnoha bytostem. Někteří z nich mají vyšší realizaci, ale být bódhisattvou nutně neznamená, že je někdo na vysoké úrovni. Existuje mnoho různých úrovní. Někteří se objevují na běžné úrovni, ačkoliv jsou na vysoké úrovni, záleží na tom, kde je nutné pomáhat. Díky tomu je možné ledacos. Každý bódhisattva se toho účastní podle svého přání a snaží se pomáhat cítícím bytostem. To je důvod, proč bychom měli akceptovat všechny ostatní školy buddhismu. Všechny jsou dobré.

Společně s přenosem dharmy na Západ se objevují staré pocity a spojení. Není to jen náhodná skupina lidí, kteří se spojili dohromady, aby pokračovali ve své vlastní tradici, ale sešli se společně na základě své předchozí karmy. Ti, kteří se rodí nyní, by měli pokračovat ve svém rozvoji, obzvláště pokud jde o učení, která přijali v minulých životech. Takové pokračování zaručuje duchovnímu rozvoji mnohem hlubší kvalitu než nový kontakt. Karmapa chtěl všechno vytvořit takovým způsobem, jak to vyjadřuje název Karma Kagjü: "Karma" znamená aktivitu a to aktivitu všech buddhů a "Gjü" znamená přenos. "Kagjü" je přenos učení z minulosti do přítomnosti. Karmapa chtěl pokračovat tak, že dával dohromady lidi, kteří měli svazky z minula.

Šestnáctý Karmapa řekl Olemu a Hannah, že nemají chodit na odosobnění. Chtěli absolvovat první tříleté odosobnění pod vedením Kalu rinpočheho v Plaige ve Francii. Místo toho je Karmapa požádal, aby dali všechnu svou energii do severní Evropy a Ameriky, a co nejvíce se snažili pomoci lidem v jejich rozvoji a společném následování stezky. Chtěl, aby energicky vytvářeli pevný základ a všichni spolupracovali. To je také důvod, proč Ole tak silně zdůrazňuje spolupráci všech center.

V našem rozvoji je několik důležitých kroků. První je individuální závazek praktikovat buddhismus, druhý rozvíjení osvíceného postoje, což je pro nás nejdůležitější. Dále musíme být schopni přijmout transmisi podle svých vlastních schopností; jestliže jsme schopni přijmout učení, stáváme se užitečnými pro druhé. Pak je velice důležité studovat Buddhovo učení. Učíme se více a překládáme všechna učení, která existují v Tibetu, do jazyka té které země a současně děláme svoji praxi.

Například děláme meditaci na Karmapu, gurujógu na Karmapu. V každé činnosti, v každé praxi, ve všem, co děláme, jsme pak skrze gurujógu neoddělitelní od Karmapova požehnání a od podstaty naší vlastní mysli, která je stejná jako mysl buddhy. Tak získáváme jeho požehnání a všechny jeho kvality. Když praktikujeme a účastníme se nějaké činnosti, získáváme od Karmapy mnoho požehnání a pomoci velice přirozeným způsobem.

Vždy, když se skrze naši praxi manifestuje zkušenost, můžeme ji prohlubovat. Ze začátku nedokážeme proniknout příliš do hloubky, to přichází až když jsou všechna učení v souladu s našimi schopnostmi. Když se učíme praxi a používáme ji, pak nám každý prožitek, který se objeví, dává hlubší porozumění.

Obvykle jsou taková všechna učení. Na začátku rozumíme části a když praktikujeme, můžeme proniknout hlouběji. Bez praxe se nemůžeme rozvíjet. V první řadě bychom měli studovat učení, abychom jim porozuměli a přitom stále pokračovat v praxi. Hlubšího porozumění dosahujeme jako výsledku naší praxe a tímto způsobem se stále více rozvíjíme. Tak to dělal Marpa a mnoho jiných překladatelů v Tibetu. Sami se stále více rozvíjeli a nakonec realizovali plný význam učení. Tímto způsobem mohli přenést vše do tibetského jazyka i přesto, že Indie a Tibet byly naprosto rozdílné, ať už v kultuře, myšlenkách nebo znalostech. Buddha předal učení v indickém jazyce indickým způsobem. Proto šli Tibeťané do Indie a vše se naučili tak, aby to mohli přeložit do tibetštiny. Karmapovým přáním bylo adaptovat učení na Západ také tak.

Západní buddhisté přenesou všechna učení do podmínek západní kultury. Lidé budou provádět praxi, učit se, překládat a rozvíjet hlubší porozumění. To znamená, že díky určitým přáním se mohou z některých Zápaďanů stát překladatelé jako Marpa a tímto způsobem mohou předat autentický přenos. Do té doby se můžeme sami rozvíjet podle vlastních schopností. Základní myšlenkou Karmapy bylo přenést všechna učení do západního jazyka, kultury a názorů. To přinese obrovský prospěch zrovna tak jako tomu bylo v Tibetu.

 

překlad: Květa Švédová