Pražský hrad

Mnoha a mnoha pověstmi je opředen Pražský hrad i celé Hradčany. Vypravuje se zde o alchymistech v dobách Rudolfa II., bájná pověst o Daliborovi, legenda o pohlcení Drahomíry plameny ohně, o bezhlavém jezdci, o černém ohnivém psovi i o hrůzných praktikách v barnabitském klášteře.

Každá novicka prý musela v těch prastarých dobách sejmout o půlnoci prsten z ruky ohavné mumie a mnoho dívek zde bylo pohřbeno zaživa. Jejich žalozpěv poté poslouchali Pražané při bohoslužbách...

I o kapli sv. Martina se mezi lidem vypravuje již odedávna. Nachází se zde socha ženy, nazývané Brigita.

Za dávných časů pobýval na hradě kameník, který dobře sloužil svému pánu. Mladík se rád procházel po Karlově mostě a častokrát proto zavítal na Malou Stranu. Seznámil se tam jednoho dne s mladičkou chudou dívkou. Žila jen s maminkou, otce ztratila ještě jako malé děvčátko.

Kameník se prý tenkrát do Brigity zamiloval a již se chystala svatba, když náhle musel odjet za prací do daleké vesnice.

Nebyl dlouho pryč a Brigita se těšila na jeho návrat. Avšak když se kameník vrátil, vyptával se sousedek na chování své milované. Hloupé, závistivé ženy Brigitu pomluvily a zavinily tak hrozné neštěstí.

Kameník se na dívku rozohnil, v hněvu ji zabil a odvlekl do křoví. Několik dní ji všichni hledali a náhodou někdo zahlédl mezi keři ležící nehybné tělo. Jako první padlo podezření na kameníka a když jej přivedli k mrtvole, okamžitě se přiznal.

Naskytl se mu tak ohavný a hrůzný pohled, že nedokázal mlčet. Dívčino chladné, nehybné, pobledlé tělo se již počínalo rozkládat a lezly po něm nejrůznější ještěrky, žáby a jiná havěť.

Hradní kameník byl za vraždu své nastávající odsouzen k trestu smrti.

Než kat vykonal svou práci, měl odsouzenec jediné přání. Chtěl vytesat sochu mrtvé Brigity tak, jak ji viděl ve křoví.

Poslední přání mu bylo splněno a socha je dodnes v kapli sv. Martina.