Pravý buddhista

Šangpa rinpočhe

Když se nazýváme buddhisty, máme tím na mysli, že jsme stoupenci Buddhy. Nejdůležitějším aspektem lidí pokládajících se za buddhisty je, že by měli následovat stezku Buddhy a vždy se chovat jako buddhisté. Buddha je sanskrtské slovo. Označuje toho, kdo se probudil z nevědomé mysli a kdo dosáhl vědění a moudrosti. Tibetským ekvivalentem tohoto slova je výraz sanggjä.

Každý buddhista má ambice a cíl dosáhnout stavu buddhovství. Dosažení buddhovství je uskutečnění a rozvinutí potenciálu člověka vysvobodit všechny cítící bytosti z utrpení.

Ti, kdo ještě nedosáhli buddhovství, mají konfliktní emoce, jako je např. touha, nenávist, závist, nevědomost a nesčetné druhy zatemnění mysli. Všechna tato zatemnění pocházejí z nevědomosti, to jest ze stavu bez moudrosti, a z neznalosti pravé podstaty mysli. Tato nevědomost způsobuje všechny druhy komplikací a zmatení objevujících se v samsáře. Ale nevědomost není trvalá. Je možno ji odstranit aplikováním moudrosti. Přeměnou nevědomosti v moudrost budeme schopni pochopit pravdu. To nás postupně dovede do stavu osvícení. Proto je pro nás jako pro buddhisty nejdůležitějším cílem rozvíjet moudrost a porozumět základním učením Buddhadharmy, jako jsou Čtyři vznešené pravdy, Osmerá stezka; a dále praktikovat stezku bódhisattvy a metody Diamantové cesty. Toto porozumění nám pomůže rozvíjet moudrost.

Kromě vstřebávání znalostí dharmy je také důležité tato učení aplikovat. Ať jsme do našich myšlenkových proudů vstřebali jakékoli množství vědomostí o dharmě, je třeba tyto vědomosti používat. Všichni například víme, že bychom měli být štědří. Pouhá tato informace nestačí. Musíme tuto vědomost uskutečňovat a štědrost ustavičně praktikovat.

Stejně důležitá je i etika a my bychom ji měli realizovat a praktikovat. Jedině díky aplikování těchto učení dosáhneme stavu osvícení.

Čím více dharmě porozumíme, tím více budeme vědět, kdy a kde ji použít. Každý okamžik v kterékoli situaci našeho každodenního života je pro nás příležitostí praktikovat za účelem duchovního rozvoje. Čím nepříznivější podmínky zažíváme, tím větší máme šanci na úspěch v praktikování dharmy. Máte například nějakého nepřítele, který vám způsobuje hodně potíží skrze pomluvy a nenávist. To je obyčejně vnímáno jako špatná situace, protože nikdo nechce být nenáviděn ani proklínán a způsobuje mu to nepříjemnosti a utrpení. Avšak z pohledu duchovní praxe je to vhodný okamžik výzvy, protože nám dává příležitost k rozvoji a posiluje pozitivní postoj k dharmě. Trpělivost zaujímá v dharmě důležité místo. Trpělivost můžeme aplikovat za každých okolností. Zvláště když čelíme našim nepřátelům, musíme být tolerantní a trpěliví. Pokud jsme schopní aplikovat tyto zásady, budeme mít v naší praxi úspěch.

Utrpení je cesta ke štěstí. V podstatě, čím více nesnází zažíváme, tím lepší jsou výsledky, kterých dosahujeme; stejně jako musíme vykonávat práci, abychom dosáhli dobrých výsledků. Ačkoli můžeme zažívat hodně nesnází a překážek, je to naše cesta k úspěchu. Dharma je velmi cenná, protože nám pomáhá překonávat všechny druhy obtíží, bez ohledu na to, zda jsou emocionální nebo fyzické povahy. Dharma je vlastně jediným pokladem, který nás vede k úspěchu v naší praxi.

Být dobrým buddhistou tedy neznamená trávit veškerý čas v chrámu. Dobrý buddhista může být ve skutečnosti kdekoliv, jako třeba ve firmě, na ulici nebo v restauraci. Jinými slovy, dokud jsme schopní za každých okolností používat a praktikovat dharmu, můžeme být považováni za dobré buddhisty. Být ryzím buddhistou znamená využívat každou zkušenost k rozvoji naší praxe. Ten, kdo efektivně neaplikuje dharmu, ale kdo pravidelně navštěvuje chrám, se nazývá materiální buddhista, neboli sváteční buddhista. Ten, kdo pravidelně a správně praktikuje a aplikuje dharmu a zároveň i navštěvuje svatyni, je velmi dobrým buddhistou a praktikujícím.

Když se vyskytne nějaké zatemnění mysli, praktikující je schopen jej ihned rozpoznat. Jakmile jej rozpozná jako zatemnění, měl by realizovat dbalost a vědomí, aby mohl nasadit protilátku a osvobodit se od tohoto specifického zatemnění. Ať se tedy objeví jakákoli emoce nebo zatemnění, měli bychom je brát jako výzvu a překonat je - to je správná metoda, již bychom měli použít.

Avšak aplikování není tak snadné, jak bychom si mohli myslet. Rozpoznat zatemnění mysli může být velmi těžké a náročné. I když jej rozpoznáme, může být obtížné vybavit si správnou protilátku a účinně ji aplikovat. Protože síla zatemnění je ve srovnání s protilátkou veliká, nemusí se nám podařit tak rychle toto zatemnění odstranit. Všichni ve skutečnosti chceme očistit naše četná zatemnění mysli, ale je jich příliš mnoho, než abychom je mohli překonat všechny najednou. V překonání nečistot nám pomůže uspět vytrvalé úsilí a tvrdá práce. Z úsilí se nakonec stanou pozitivní návyky a jednoho dne budeme schopni dosáhnout úspěchu.

Jednou jeden tibetský kupec jménem Norbu Zangpo přišel při obchodování o všechny své peníze. Kvůli svému neúspěchu v podnikání se cítil velmi rozrušený a zklamaný a chtěl všeho nechat. V této depresi si lehl na zem a najednou zpozoroval mravence, jak se snaží vyšplhat na stéblo trávy. V půli cesty nahoru vždy spadl na zem. Zkoušel to znovu a znovu, mnohokrát, a obchodník napočítal, že ten mravenec spadl 79krát. Po osmdesáté se mu nakonec podařilo na vrcholek stébla vyšplhat. Kupec si náhle uvědomil, že bez ustavičného úsilí nemůže nikdo v ničem uspět. Od té doby vkládal do svého podnikání hodně úsilí a tvrdé práce a dosáhl úspěchu. Stal se nejbohatším a nejúspěšnějším obchodníkem v Tibetu. Inspiroval ho ten drobný hmyz - mravenec.

Tento příběh nám připomíná, že máme ustavičně vynakládat úsilí a neobávat se neúspěchu. I když člověk v tomto procesu zpočátku neuspěje, musí praktikovat, dokud nedosáhne úspěchu. Všichni postrádáme dbalost a nepřetržité úsilí. Očekáváme okamžité výsledky, aniž bychom vynaložili příliš mnoho úsilí. To ale není možné. Dharma je psychický trénink a nelze ji koupit ani převést na někoho jiného. Je to velmi snadné, pokud víme, jak aplikovat dharmu, aby působila jako protilátka na odstranění našich zatemnění. Jestliže se dharma stane doplňkem naší pýchy nebo zatemnění, povede to k negativnímu výsledku, který bude působit proti nám. Je-li dharma praktikována na základě správného aplikování, stane se z ní protilátka proti zatemnění mysli. Tím chci říct, že se správnou realizací můžeme omezit naše rušivé emoce, jako je nenávist, nevědomost, touha i všechny ostatní druhy zmatení.

Pomocí všech těchto procesů jsme v podstatě schopni rozlišit, zda je někdo pravý buddhista nebo ne. Pravý buddhista je ten, kdo nejenže chápe učení dharmy, ale kdo je také realizuje a zažívá jeho výsledky. Nebýt pravým buddhistou znamená, že nerealizujeme učení dharmy a nikdy neměníme náš postoj k duchovní cestě. Místo toho stavíme na odiv naši pýchu, že známe dharmu, a shlížíme spatra na ostatní a tím ještě posilujeme naše negativní sklony.

Naslouchání dharmě v meditativním stavu v sobě obsahuje celou praxi. Musíme se snažit pochopit význam Buddhových nauk a pak o dharmě přemítat a uvažovat. Po prověření logičnosti pravdy pak musíme realizovat a aplikovat všechno, co jsme se naučili, a meditovat na to. S těmito metodami může být naše praxe dharmy efektivní a budeme tak schopni dosáhnout osvícení.

Meditace neznamená jen posadit se a vložit jednu dlaň do druhé. Meditaci je možné praktikovat mnoha různými způsoby, jako je rozvoj štědrosti, trpělivosti nebo etiky. Všechny tyto praxe se ve skutečnosti vztahují k meditaci, která vyžaduje vědomí a dbalost. Když například někdo vaří a tvrdí, že medituje, nebudete mu věřit, protože nečekáte, že by meditace mohla takto vypadat. Jak může meditovat, když vaří? Avšak jestliže aplikuje vlastnosti dbalosti a vědomí na proces vaření, tak skutečně medituje.

V Diamantové cestě máme hodně zpívání, hraní na hudební nástroje a nejrůznější mudry atd. I toto vše je součástí meditace. Prostřednictvím těchto meditací a činností jsme schopni účinněji zrealizovat podstatu mysli.

A konečně, pravý buddhista je ten, kdo aplikuje učení Buddhy na své myšlenkové proudy a každodenní život. Tak je dbalý při každé myšlence a činnosti. Jakmile získáte tuto vlastnost, nebudete již dělat žádné chyby a budete pokračovat v posilování svých pozitivních myšlenek i zásluh nebo moudrosti. Jakmile získáte tyto kvality, objeví se vnitřní radost a pak budete zcela spokojeni a naleznete smysl života.

Toto učení předal Šangpa rinpočhe v centru 3. května 1995 před dnem Vesak

překlad: Vladimír Pleva