př.n.l. 1225-1175 - Zemětřesení

V období padesáti let došlo k mnoha opakujícím se zemětřesením v egejské oblasti a východním Středomoří. Staly se jednou z příčin kolapsu civilizací pozdní doby bronzové v uvedených regionech. Archeologové zda nalezli téměř 50 lokalit zničených katastrofou.   

Během 13.stol.př.n.l. se řada mykénských měst začala intenzivně opevňovat, některá však přesto byla zničena (Knósos, Théby). Města byla v průběhu 12.stol.př.n.l. opakovaně ničena zemětřeseními a požáry.  Honosné mykénské paláce mizely,  nahrazovány chudými zemědělskými osadami. Stejně tak i na Krétě došlo ke snížení počtu obyvatel a lidé se stěhovali z pobřeží do bezpečnějších vesnic v horách. na konci 12.stol. př.n.l. bylo mnoho řeckých měst zničeno nebo opuštěno. Došlo ke snížení řecké populace o 75% a prudkému poklesu úrovně materiální kultury.

Mezi postižená města východního Středomoří patřily Trója, Karaoglun, Chattuše, Ugarit, Alalach, Megido, Ašdod či Akko.
Série zemětřesení samy o sobě nezapříčinily zánik kultur doby bronzové. Některá města byla znovu obnovena, s kyklopskými hradbami a mohutnými branami (např. Mykénská Lví brána). Padesátiletá vlna zemětřesení však byla doprovázena obdobími sucha (viz. sucho 1200 př.n.l.). Rozsáhlé změny klimatu doprovázené zemětřeseními (viz. Velká vymírání - princip tlaku a impulsu) inicializovaly kolaps systémů. Centralizovaná společenství se začala hroutit pod tlakem ekonomických, fyzikálních a demokratických katastrof.