Posvátná míčová hra

Posvátné míčové hry hráli již mixe-zoqueové (to dokazuje hřiště v Paso De La Amanda, 1600 př.n.l), Hrálo se s s míčem z kaučuku, bohužel byl to právě tento míč, jehož vlastnost odrážet se tak překvapila evropany, že při těch několika málo příležitostech kdy měli možnost sledovat hru se soustředili jen na něj a nikoliv na pravidla. Hřiště mělo v různých kulturách a průběhem času jiný tvar. Lišil se jak počet hráčů - Mayské nádoby často vyobrazují utkání mezi dvěma vládci nebo bohy až po velká družstva - tak i tvar hřiště. Hráči nesměli dopustit, aby jim míč spadl na zem. Aby to bylo ještě složitější, nesměli ho ve hře udržet pomocí rukou a nohou, směli k tomu používat pouze ramena, boky, kolena a lokty, které jim chránily kožené chrániče. A ještě složitější bylo to, že míč se musel prohodit kruhem uprostřed hřiště. Tato hra byla významnou rituální událostí. Často se stávalo, že poražené družstvo bylo popraveno a obětováno bohům.