Pořešín

Na nevysokém, zalesněném skalním výběžku nad říčkou Malší se vypínají skromné pozůstatky hradu Pořešín. Jeho šedé zdi vyčkávají smutně zbloudilé návštěvníky hledající zbytky závanu starých časů a vzpomínají na doby dávno minulé, plné slávy a lesku, ale také krve a násilí.

Kdysi zde žila zlá hradní paní, které se bál celý kraj. Ve svém vězení držela mnoho nevinných a neprávem odsouzených. Každý, kdo se jí odmítl podvolit, pocítil na vlastní kůži chlad a temnotu podzemních kobek. Mnoho krve proteklo a mnoho bolestných výkřiků vzplanulo za její kruté a nespravedlivé vlády nad zdejším krajem.

Zvlášť tvrdě trestala mladé dívky, jimž nemohla odpustit jejich krásu. Držela je v nesnesitelných podmínkách o vodě a chlebu, dokud samy nezhynuly. Vypráví se zde dokonce hrůzná pověst o dívce z nedaleké vsi, dceři místního řezbáře. Její krásnou mladou tvář zdobily dlouhé zlatavé vlasy. Jednoho letního dne vyšla do pořešínských lesů nasbírat dříví na otop.

V blízkosti Pořešínu byla unesena na příkaz hradní paní zbrojnoši a poté uvězněna. Několik dní poté se na hradní zdi směřující k východu objevila krvavá skvrna, nad níž se zlehka pohupovala uťatá hlava, zavěšená za dlouhé, zkrvavené vlasy.

Za své hrůzné činy byla hradní paní spravedlivě potrestána a nyní musí nekonečně bloudit její neklidný duch po troskách bývalého hradu. Čas od času se zjeví náhodnému návštěvníkovi, kterého poprosí o vysvobození. Pokud se rozhodnete této hříšné paní pomoci, udeřte proutkem, který paní drží ve své pravé ruce, velkého černého psa, střežícího hradní poklady.