Polštáře

V hlavní síni zenového kláštera byly dva druhy polštářů, uložených ve velké skříni v rohu místnosti. Pro každý druh shromáždění bylo jiné uspořádání polštářů, a tak vždy před zahájením se polštáře vyndaly ze skříní a naskládaly se na vysoké hromady podél zdi. Odtud už bylo snadné rychle je rozdělit v okamžiku, kdy měly být použity. Práce s hromadami polštářů příslušela novicům. Jejich povinností bylo i uložit polštáře nazpět do skříně. Jednoho dne se stalo, ze právě skončilo jedno shromáždění a druhé se mělo konat krátce poté. Nový žák stál nerozhodně před polštáři a ptal se:


"Má to cenu dávat na tu chvíli polštáře do skříně, když se za deset minut vyndají, trochu přeskládají, a dobrá polovina jich přijde přesně tam, kde byly předtím?"

"A máš teď něco jiného na práci?," dostal žák odpověď.

"Jistě," zaradoval se, "moc by mě zajímalo, jak jsme se včera učili, že někteří Buddhové žijí tisíce let a někteří jen okamžik, jak je to možné?"

"Dokonce jsou i takoví Buddhové, kteří žijí právě deset minut."