Poklony

Gendün rinpočhe

 

Proč děláme poklony?

1. Očištění pýchy

Nejprve bychom si měli povědět, proč děláme poklony. Neděláme je proto, abychom se někomu zavděčili. Neděláme je ani pro Buddhu. Takové představy jsou zcela mylné. Buddha není bohem tohoto světa. Klaníme se, abychom očistili všechny situace z minulosti, kdy jsme nerespektovali druhé. Když jsme se zajímali jen o vlastní uspokojení a o nás samotné, vykonali jsme mnoho negativních činů.

Poklony nám umožňují pochopit, že existuje něco významnějšího než jsme my sami. Tím způsobem očišťujeme pýchu, kterou jsme nashromáždili v průběhu nesčetných životů, když jsme si mysleli: "Já mám pravdu", "Já jsem lepší než druzí," a nebo "Já jsem ten nejdůležitější." Během nespočetných životů jsme rozvinuli pýchu, která je příčinou našich činů, a nahromadili jsme karmu, která je zdrojem našeho utrpení a problémů. Cílem poklon je očištění karmy a změna nastavení naší mysli. Poklony nám pomáhají spolehnout se na něco smysluplnějšího, než je lpění na naší pýše a egu. Tímto způsobem se skrze naprostou důvěru a oddanost zbavujeme všeho, co jsme na základě naší pýchy nashromáždili.

2. Očista těla, řeči a mysli

Když děláme poklony, působíme na úrovni těla, řeči a mysli. Výsledkem této činnosti je velmi silná a důkladná očista. Tato praxe rozpouští všechny nečistoty, bez ohledu na jejich druh, protože ony byly nashromážděny působením našeho těla, řeči a mysli. Poklony očišťují bytosti na všech těchto třech úrovních. Skrze fyzický aspekt dělání poklon očišťujeme své tělo. Nabízíme své tělo Třem klenotům (buddha, dharma, sangha) a všem cítícím bytostem a přejeme jim, aby se vyplnila všechna jejich přání. Opakováním mantry útočiště a díky významu, který jí připisujeme, očišťujeme svou řeč. Skrze důvěru ve Tři klenoty rozvíjíme osvícený postoj a oddanost. Když si uvědomujeme dokonalé vlastnosti útočiště a nabízíme mu vše, závoje naší mysli se rozpouštějí. Zatímco se naše tělo, řeč a mysl očišťují, uvědomujeme si, že to, co jsme původně považovali za své tělo, je vlastně manifestace osvícení jakožto aktivního soucitu. To, co jsme původně považovali za svou řeč, je projevem osvícení na úrovni radosti a naše mysl je úrovní pravdy osvícení. Jsme schopni vidět osvícenou realitu našeho těla, řeči a mysli - jejich plnou pravdu moudrosti, které jsme si zpočátku nebyli vědomi. Uvědomujeme si, že tato praxe nás může dovést až k našemu cíli, k osvícení, protože její tři úrovně vyjadřující stav buddhy se objeví okamžitě, jakmile budou očištěny tři úrovně naší existence - tělo, řeč a mysl. Nemusíme hledat osvícení někde jinde. Nemusíme se hnát za nějakými dokonalými realizacemi. Tři úrovně osvícení jsou skutečnými vrozenými vlastnostmi našeho těla, řeči a mysli. Předtím jsme to neviděli. A poklony nám to pomohou objevit.

3. Fyzický prospěch z poklon

Poklony mají silný vliv na rovnováhu a harmonii v našem těle. Bloky v jeho energetických kanálech se postupně rozpouštějí. To nám pomáhá vyhýbat se nemocím, nedostatku energie a dalším problémům. Naše mysl se stává jasnější. Vzrůstá naše schopnost chápání.

Stav mysli během poklon

Poklony bychom měli dělat s naprostou důvěrou, radostí a motivací prospívat ostatním.

1. Důvěra

Měli bychom mít důvěru v dokonalé vlastnosti Tří klenotů a jistotu, že jejich požehnání může odstranit závoje z naší mysli. Očista bude účinná a požehnání se může objevit tehdy, když se naše důvěra v tělo, řeč a mysl setká s transformujícími vlastnostmi osvíceného těla, osvícené řeči a osvícené mysli - zdroji útočiště. Pokud nemáme důvěru a nemůžeme se otevřít Třem klenotům, budou poklony jen jako nějaká hra.

2. Motivace prospívat druhým

Když děláme poklony, měli bychom chápat, že dobré činy jsou zdrojem štěstí všech cítících bytostí. Poklony jsou dobrým příkladem této skutečnosti. Když praktikujeme prostřednictvím našeho těla, řeči a mysli, nabízíme svou energii jiným a přejeme jim, aby jim to přineslo štěstí. Měli bychom být z této skutečnosti šťastní a dělat poklony s radostí.

Správná praxe

1. Vizualizace stromu útočiště

V prostoru před námi si představíme celý strom útočiště. Nejprve si představíme Dordže Čhanga - lamu, který představuje všechny zdroje útočiště. Lamu si představíme ve středu stromu útočiště. Měli bychom si plně uvědomovat, že Dordže Čhang je naším učitelem a že je myslí našeho lamy. Na Dordže Čhanga myslíme proto, abychom měli jistotu, že manifestace podstaty naší mysli nebude poskvrněna našimi obvyklými myšlenkami. Abychom dokázali udržovat čistý pohled, pohled moudrosti, představujeme si tuto dokonale čistou formu. Zároveň udržujeme vědomí toho, že Dordže Čhang je myslí našeho lamy. Vše, co se objevuje v prostoru před námi, je jako duha nebo jako odraz v zrcadle - nejsou to nějaké věci. Je-li pro nás obtížné vizualizovat celý strom, měli bychom mít důvěru, že všechny objekty útočiště jsou opravdu před námi, i když je nemůžeme udržet v mysli.

2. Vědomí nás samých a ostatních

V naší praxi nejsme osamocení. Jsme obklopeni všemi bytostmi, které vyplňují celý vesmír. Představujeme si svého otce po naší pravé straně a svou matku po levé. Když stojíme mezi našimi rodiči z tohoto života, uvědomujeme si, že každá jedna bytost bez výjimky byla v některém z našich minulých životů jedním z našich rodičů. To nám pomáhá pamatovat na dobrotu všech našich rodičů, všech cítících bytostí, které nám v průběhu nesčetných životů pomáhaly.

Před námi - mezi námi a stromem útočiště - si představujeme ty, které považujeme za své nepřátele. Myslíme na lidi, kteří nám způsobují problémy a brání nám uskutečňovat naše plány. Všichni tito lidé jsou velmi důležití, protože nám pomáhají rozvíjet takové vlastnosti jako trpělivost a soucit. Obvykle se takovým lidem chceme vyhýbat. Snažíme se od nich držet zpátky. Nechceme na ně ani myslet. Když je umístíme před sebe, pomůže nám to, abychom na ně nezapomínali. Když budeme s nepřáteli zacházet tímto způsobem, pomůže nám to respektovat je.

Zaměříme naši pozornost na strom útočiště. Máme důvěru v to, že strom útočiště může vysvobodit všechny cítící bytosti z utrpení samsáry a že nás může ochránit před strachem, který toto utrpení způsobuje. Při takovém nastavení mysli, obklopeni všemi cítícími bytostmi, začínáme opakovat mantru útočiště. Všechno kolem nás začíná vibrovat. Cítíme, jak ze stromu útočiště vychází silné světlo. Díky naší oddanosti září světlo na nás. To nám umožňuje ještě více se otevřít. Poté se začínáme klanět. Jsme mistry tohoto obřadu a vedeme celou praxi. Naše poklony okamžitě inspirují všechny ostatní bytosti k zahájení stejné praxe. Slyšíme, jak všechny bytosti opakují mantry a dělají poklony. Tyto vibrace vyplňují celý vesmír.

Udržování takového pohledu, namísto koncentrace jen na nás samotné, rozšiřuje naši aktivitu. Na jedné straně nám to dává sílu a na druhé straně nám to poskytuje motivaci k praxi. Všechny bytosti, které dělají poklony spolu s námi, jsou pro nás povzbuzením. Jak zažíváme velké množství energie plynoucí ode všech bytostí dělajících poklony, cítíme ještě větší důvěru a oddanost ke Třem klenotům. Pocit "pohybu s davem" nám pomáhá poklony rychle dokončit a zažívat během praxe velké štěstí.

3. Symbolický význam jednotlivých prvků při provádění poklon

Abychom naší praxi dodali nejvyšší rozměr, měli bychom si být vědomi symbolického významu poklon. Když se sepjatými dlaněmi dotýkáme čela, žádáme objekty útočiště o požehnání jejich těla. Zároveň si představujeme, že požehnání jejich osvícených těl září na nás, prochází naším tělem a rozpouští všechna naše zatemnění. Pak se naše sepjaté dlaně dotknou hrdla. Přitom žádáme o požehnání řeči. Zároveň myslíme na to, že z objektů útočiště vyzařuje požehnání jejich osvícené řeči a očišťuje všechna zatemnění, která jsme nashromáždili naší řečí. Tak se od těchto zatemnění očišťujeme. Když se dotkneme sepjatými dlaněmi svého srdce, žádáme objekty útočiště o požehnání jejich osvícené mysli. To nám pomáhá zbavit se všech nesprávných názorů a závojů v naší mysli. Máme důvěru v to, že všechna zlá přání, jimiž jsme naplňovali naši mysl od času bez počátku, jsou zcela očištěna. Měli bychom si myslet, že od Tří klenotů dostáváme úplné požehnání osvíceného těla, řeči a mysli. Díky síle tohoto požehnání se očišťují všechny závoje, špatná karma a negativní tendence v našem těle, řeči a mysli. Jsme zcela očištěni a neoddělitelní od těla, řeči a mysli lamy a Tří klenotů.

Když se naše tělo dotkne země v pěti bodech (kolena, ruce, čelo), měli bychom si uvědomit, že pět rušivých emocí - hněv, připoutanost, nevědomost, pýcha a závist - opouští naše tělo a mizí v zemi. Tak prožíváme kompletní očistu.

Dva aspekty poklon, rozpouštění tělesných jedů a získávání požehnání od Tří klenotů, působí transformaci pýchy, připoutanosti, závisti, hněvu a nevědomosti na pět odpovídajících moudrostí. Měli bychom mít důvěru v to, že se tato transformace skutečně děje, že máme přirozenou, vrozenou schopnost rozvíjet tyto moudrosti.

Tento symbolický aspekt poklon funguje jen tehdy, máme-li v to důvěru. Naše důvěra nás může značně očistit. Praktikování bez důvěry je jen jako bychom cvičili aerobik.

4. Význam oddanosti

S přibývajícím množstvím provedených poklon bude narůstat naše oddanost. Nakonec dosáhneme úrovně, kdy si již nebudeme myslet, že naše tělo, řeč a mysl jsou oddělené od těla, řeči a mysli Tří klenotů. Poklony přinášejí úžasné výsledky. Jsou zdrojem velmi silného požehnání a velké očisty. Neměli bychom si myslet, že poklony zahrnují jen činnost těla. Požehnání a očista se objevují hlavně díky naší oddanosti.

5. Posílení naší praxe

Praktikujeme s otevřenou myslí. Neměli bychom si myslet, že jsme jedinou bytostí, která dělá poklony. Dělají je s námi všechny bytosti. Nemusíme omezovat naše myšlení jen na nás samotné. Neměli bychom se utvrzovat v postoji, "Já dělám poklony". Jestliže myslíme tímto způsobem, nahromadíme dobrý potenciál, který odpovídá jen jedné pokloně. Jestliže myslíme, že spolu s námi dělají poklony všechny cítící bytosti, bude dobrý potenciál, který nahromadíme, mnohem větší. Když děláme poklony, měli bychom myslet na to, že je spolu s námi dělá sto našich emanací. Pokud si to umíme představit, bude naše praxe mnohem silnější. Neměli bychom to však počítat za více poklon, když si představujeme, že je s námi dělá více bytostí. Toto je jen jedna ze speciálních vadžrajánových metod, které nám pomáhají posílit naši praxi.

6. Spojení poklon se zklidněním mysli

Po nějaké chvíli se naše tělo unaví. To je vhodný okamžik pro praktikování zklidnění mysli. Když jsou tělo i mysl unavené, zmenšuje se připoutanost. Když na okamžik přestaneme dělat poklony, naše mysl se sama od sebe přirozeně zklidní, aniž bychom tomu museli nějak napomáhat. Když jsou po chvíli naše tělo i mysl znovu odpočaté, mysl znovu zneklidní. To je znamení, že máme opět pokračovat v poklonách. Když střídáme dělání poklon se zklidňováním mysli, můžeme praktikovat neustále.

Přístup k utrpení

Někdy můžeme mít s děláním poklon potíže. Do cesty se nám postaví bolesti a únava. Vždycky se objeví nějaké starosti: bolesti v kolenou, loktech, v zádech, všude. Není důvod, aby nás to odradilo nebo abychom ztratili důvěru v praxi. Ani bychom neměli tento pocit posilovat, když si budeme říkat, "Já tak trpím, cítím se tak slabý". Tím bychom se úplně zablokovali. Ztratili bychom schopnost jednat. Když necháme bolest, aby nás ovládla, může se z ní stát skutečná překážka na cestě naší další praxe. Měli bychom každý nepříjemný zážitek, ať již fyzický nebo psychický, využít jako prostředek vedoucí k osvícení. Takové zážitky by nás měly mobilizovat k většímu úsilí na naší cestě.

Vše, co prožíváme, závisí na stavu mysli, ve kterém se nacházíme. Jestliže chceme prožívat věci jinak, musíme změnit stav naší mysli. Pokud se nám podaří účinně transformovat utrpení na pozitivní a prospěšný zážitek, zmizí toto utrpení úplně beze stopy. To nám poskytne více štěstí a radosti.

Poklony jsou způsobem, jak nahromadit opravdu dobrý potenciál. Jsou snadným a účinným způsobem jak očistit negativní činy z naší minulosti. Na druhé straně, budeme-li kvůli bolesti a únavě pokračovat v dělání poklon v depresivní náladě, nebude docházet k opravdové očistě.

Techniky práce s nepříjemnými zážitky

1. Vybití karmy

Neměli bychom pohlížet na utrpení jako na něco velmi závažného. Měli bychom pamatovat na to, že utrpení je jen karma, která je pomíjivá jako všechno ostatní. I utrpení má svůj konec. Když naše karma dozraje, měli bychom zůstat uvolnění a pozorovat tento přirozený průběh věcí. Pokud se nám podaří prodchnout naši praxi pochopením pomíjivosti karmy, ta se sama rozpustí. Karma není něco, co bychom museli přijmout nebo odmítnout. Je jako závazek, že budeme platit naše účty, který se objevuje automaticky. Jakmile zaplatíme naše dluhy, karma se sama rozpustí a není co odmítat.

2. Očištění karmy skrze tělesnou indispozici

Praxe dharmy odstraňuje závoje a poskvrny, které jsou výsledkem našich dřívějších činů. Tělesnou indispozici, kterou zažíváme během praxe, bychom měli vnímat jako výsledek soucitu Tří klenotů. Toto relativně malé utrpení rozpouští budoucí karmu, která ještě nedozrála. Z toho důvodu bychom toto utrpení měli přijímat s radostí a důvěrou. Takové nepříjemné zážitky naznačují, že praxe funguje. Použití očistných metod může mít za následek mnoho nepříjemných zážitků na úrovni těla, řeči a mysli. Zároveň se tak zbavujeme obtíží a závojů v naší mysli. Jak prožíváme očistu jako výsledek naší praxe, naše důvěra ve Tři klenoty vzrůstá. Cítíme hluboký vděk, protože tyto relativně malé nepříjemnosti nám pomáhají osvobozovat se z podmínek, které by jinak dozrály v podobě mnohem většího utrpení.

3. Zpozorování lpění na egu skrze utrpení

Každé utrpení bychom měli považovat za protijed proti připoutanosti na egu. Zakoušení utrpení je samo o sobě důkazem našeho egocentrického postoje ke všem jevům. Zároveň nám takové situace (ve kterých zažíváme utrpení) dávají příležitost zbavit se svého lpění na egu. Nemáme-li iluzi ega, nemůžeme ani zažívat utrpení. Také bychom si měli uvědomit příčinu našeho utrpení: zažíváme je kvůli našim dřívějším činům, které jsme vykonali v důsledku lpění na egu. Poněvadž jsme byli tak zaměření sami na sebe, zaseli jsme mnoho karmických semínek, která nyní dozrávají jako utrpení. Utrpení můžeme posuzovat jako učení, jež nám ukazuje výsledky našich činů, které jsme vykonali proto, že jsme byli zaměřeni sami na sebe. Od času bez počátku je toto lpění na egu příčinou toho, že jsme uvězněni v cyklické existenci (samsáře).

4. Pozorování ega

Ego chce být neustále uspokojováno. Dokud je všechno v pořádku, je naše ego spokojené a snaží se tento stav udržet. Naše "vlastní já" ulpívá na této spokojenosti a naše mysl je rozrušována touhou - jedem připoutanosti. Jakmile jsou příjemné okolnosti pryč, ego na nich stále lpí, protože chce být spokojené. V naší mysli se objeví ještě více připoutanosti a touhy. V případě nepříjemných situací reaguje ego hněvem a nenávistí. Snaží se těmto situacím vyhnout a nahradit je příjemnými zážitky. Tak je naše mysl zneklidněná a nešťastná. Neustálý vliv ega v každé situaci je možné rozpoznat. Ono neúnavně rozděluje zážitky na příjemné a nepříjemné. Jestliže se řídíme svým egem, hromadíme karmu, která dříve či později dozraje jako různé druhy utrpení.

5. Nepříjemné zážitky jako zkouška naší vytrvalosti

Měli bychom pamatovat na náš slib, že budeme používat své tělo, řeč a mysl ku prospěchu ostatních. S vědomím, že působíme ku prospěchu všech bytostí, bychom měli dodržovat náš slib, překonávat naše vnitřní překážky a pokračovat v naší praxi.

 

překlad: Vladimír Pleva