Poklad Templářů

Mlčenlivý rytířský náboženský řád templářů mohl před asi 830 lety ukrýt svatý grál a archu úmluvy na ostrově Bornholm v Baltském moři. Naznačuje to kniha Tajný ostrov templářů, kterou napsal dánský autor Erling Haagensen společně se svým britským spolupracovníkem Henrym Lincolnem.
Historiky i archeology po celá staletí fascinovalo tajemství místa, kde vlastně jsou tyto dva náboženské předměty, jež mají nezměrnou hodnotu pro křesťany i pro židy, ukryté. Filmy, které se snažily tyto relikvie lokalizovat - jako například Indiana Jones -, byly napínavou podívanou pro diváky na celém světě. Nikdo ovšem přesně neví, jak vlastně tyto relikvie vůbec vypadaly, připomíná agentura Reuters.
Panují však představy, že archa úmluvy měla podobu schrány obsahující kamenné desky s deseti přikázáními, jež Mojžíšovi dal na hoře Sinaj sám Bůh. O podobě svatého grálu se legendy rozcházejí, nicméně všeobecně se předpokládá, že jde o kalich, z něhož pil Ježíš, když zasedl k poslední večeře se svými apoštoly, než byl ukřižován. Někteří učenci spekulují o tom, že poklady, které templáři nashromáždili, skončily v kapli Rosslyn ve Skotsku. Další je ale umísťují do tajných míst v Etiopii, ve Španělsku a v Kanadě.
Haagensen a Lincoln se však ve své téměř 200stránkové knize rozepisují o kruhových středověkých kostelích zbudovaných na ostrově Bornholm, a to v duchu posvátného geometrického řádu uplatňovaného templáři po celé Evropě. Nejznámějším případem těchto geometrických pravidel je slavné Rennes-le-Chateau v jižní Francii. Kniha, plná nákresů, ukazuje matematicky přesný půdorys geometrického uspořádání těchto kostelů a autoři naznačují, že by mohlo jít i o mapu ukrytých pokladů. Dánský arcibiskup Eskil se setkal s velmistrem templářů Bertrandem de Blanchefort ve Francii v roce 1162, devět let po smrti jeho předchůdce Bernarda z Clairvaux.
Historické záznamy hovoří o tom, že podnětem k setkání byly přípravy křižácké výpravy proti pohanům žijícím v oblasti severovýchodního pobřeží Baltského moře - tam, kde se nyní rozkládají Estonsko a Litva. Ke schůzce Eskil-de Blanchefort ale došlo v době, kdy se templáři obávali, že by je Bernardův odchod mohl vystavit velkému nebezpečí, zdůrazňují autoři. Templáři se skutečně ke křížové výpravě připojili a kniha připomíná, že této příležitosti využili k tomu, aby na Bornholmu vystavěli kostely - a možná tam i ukryli své poklady.
Nevýdělečné sdružení badatelů Evropská vědecká síť pro dědictví templářů (European Templar Heritage Research Network - ETHRN), které nepatří k žádné náboženské či politické skupině, dospělo na základě historických dokumentů ke zjištění, že řád Chudí rytíři Krista a hrobu Šalamounova - jak zní plný název templářů - založila šlechta ve francouzském Burgundsku začátkem 12. století. Typické kruhové kostely řádu založené na oktogonálním geometrickém plánu, který pravděpodobně vychází z půdorysu chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě, považuje ETHRN za trvalé dědictví po templářích.
Historické zmínky i poznatky z archeologických vykopávek z 20. století, naznačují, že templáři po něčem mezi lety 1118 až 1127 pátrali pod jeruzalémskou Chrámovou horou. Haagensen a Lincoln zjistili, že když se v roce 1127 templáři vrátili do Francie, informovali Bernarda z Clairvaux, že jejich "mise" byla úspěšná. Reliéf na pilíři katedrály v Chartres naznačuje, že cílem mise bylo nalézt archu úmluvy. Obdobně se měl dostat do Francie i svatý grál: legenda říká, že ho tam dopravili Maří Magdalena a Josef Arimatejský, který podle bible Ježíše pochoval.
Nacisté dokonce natolik věřili, že legenda je založena na historických faktech, že během druhé světové války po svatém grálu pátrali v Rennes-le-Chateau. Teorii o tom, že templáři ukryli své poklady právě na Bornholmu, opírají Haagensen a Lincoln o tvrzení, že na tomto skalnatém ostrově rozkládajícím se na 587 kilometrech čtverečních žili předci šlechticů, kteří templářský řád založili. Bornholm je nyní součástí Dánska a žije na něm asi 45.000 obyvatel.
Autoři knihy vycházejí z nálezu asi tří tisíc malých složitě řezaných zlatých figurek, které se podařilo objevit na Bornholmu při vykopávkách v roce 1985-86. Zlaté sošky jsou datované do období 400 až 600 našeho letopočtu, kdy byl ve Francii u moci rod Merovejců. Tento francký královský rod prohlašoval, že pochází z linie biblického krále Davida. Potomci Merovejců později osídlili Burgundsko. Kniha také poukazuje na dílo španělského historika z roku 417, který říká, že Burgunďané pocházejí z Bornholmu. Podle autorů knihy templáři považovali svůj nárok na svatý grál a na archu úmluvy za oprávněný, protože prý byli stejné krve jako Davidův královský rod. Kniha také poukazuje na to, že šesticípá hvězda totožná s tvarem Davidovy hvězdy je součástí geometrického obrazce tvořeného středověkými kostely na Bornholmu.
"Je nepopiratelné, že ti lidé, kteří na Bornholmu naplánovali a postavili tyto kostely, přesně věděli, co dělají a proč to dělají," prohlašují autoři knihy a dodávají, že obrazec, jenž kostely vytvářejí, "naznačuje bezpečný úkryt". Vykopávky v roce 1997 pod podlahou kostela v Oesterlars v souvislosti s instalováním otopného systému vedly k nálezu "neobvyklých a neočekávaných kamenných struktur..., které by mohly být vysvětleny existencí zatím neobjevené krypty," upozorňují autoři s odvoláním na úřední zprávu týkající se renovačních prací v tomto největším kostele v Oesterlars. Olsker, další kostel tvořící geometrický vzorec na Bornhlomu, rovněž dokládá "zvláštní náznaky možné podzemní struktury pod schodištěm," tvrdí Haagensen a Lincoln. Současně upozorňují, že "žádná z těchto podzemních anomálií nebyla dosud prověřena".