Pohár vína

Jeden buddhistický kněz učil, že skutečně osvobozený nečiní rozdíl mezi věcmi, což sám dokazoval pitím a návštěvami veřejných domů. Když o tom vypravovali opravdovému mistrovi, ten odpověděl:

"Žádný, kdo je otrokem svých tužeb, by do toho neměl míchat nějaké osvobození."

Kněz se o tom doslechl, vtrhl do mistrova domu a vykřikoval:

Každý buddhista prohlašuje, že samsára je nirvána, a že není rozdíl mezi spoutaným a osvobozeným, ale pak se bojí podle toho žít. Zbaběle se schovává za zeď všelijakých příkazů a zákazů: "Dělej to, nedělej ono." Ale tím vlastně popírá, co před tím tvrdil! Jenže já tím skutečně žiji, můžete si myslet, že podléhám vášním, ale já je vidím v jejich čistotě, jakožto Buddhovu podstatu. To je ten rozdíl. Jsem tedy opravdový učitel, protože žiji, co učím, kdežto vy ne."

Mistr mu odpověděl: "Ale takové učení se naprosto nehodí pro lidi."

"Proč by se nemělo hodit?" zlobil se kněz.

"Nebudeme se o to přít," pokračoval mistr. "Doslechl jsem se však, že vy jste opravdový znalec vína. Obvykle zde nikdo nepije, ale schovávám vždy něco pro příležitostné hosty. Nedávno jsem dostal láhev opravdu vzácného vína - neřekl byste mi na ně svůj názor?"

"Jistě, velice rád," přisvědčil kněz.

Mistr poslal sluhu pro víno a ještě z dálky za ním volal: "Ale nezapomeň, musí to být dokonale čisté!"

Sluha víno přinesl, mělo nádhernou barvu i vůni, ale kněz se zdál být zaražen. Vybuchl:

"Ale to přece není možné, pít víno z nočníku!"

Mistr hleděl na kněze, jak drží v rukou starý rozpraskaný nočnik s vínem, a s úsměvem mu odpověděl:

"Jak by to mohlo vadit, nočník je dokonale čistý, ještě jednou vás ujišťuji, naprosto čistý. Navíc se opravdu jedná o skutečně vzácné víno."

Host se pokoušel vína napít, ale nemohl. Postavil nočník na zem a ptal se:

"Proč jste to udělal?

Mistr vysvětloval: "Nádoba je dokonale čistá a víno je jedno z nejlepších, vám však přesto vadí způsob podání. Podobně vy učíte čistou nauku, že osvobozený nečiní rozdíl mezi věcmi. Vzhledem ke způsobu vašeho života ji však podáváte v nádobě, která ať už je či není ve své podstatě dokonale čistá, je ale v každém případě spojena s pocitem špíny, a to lidé nemohou přijmout."

Po tomto rozhovoru změnil kněz svůj způsob života.