Poděbrady

Okolí poděbradského zámku, který se pyšní nad protékající řekou Labem, je opředeno mnoha pověstmi. Některá z nich vypráví o loupežníkovi, který po smrti strašil v lesích panské obory, jiná o hodné čarodějnici.

Však mnohem zajímavější je pověst o kruté události, která se skutečně 5. srpna roku 1496 přihodila. Po smrti českého krále Jiříka z Poděbrad usedl na trůn Vladislav Jagellonský. A právě v oné neklidné době se na zámku v Poděbradech usídlila šlechta.

Toho dávného roku se havíři, těžící stříbro v nedaleké Kutné Hoře, vzbouřili. Třináct vůdců povstání bylo tenkrát uvězněno hejtmanem Oňkem Kamenickým z Tropic právě v poděbradském sklepení.

Krutý rozsudek vyšel toho roku z králových úst. Všech třináct havířů mělo být popraveno. A tak se také stalo. Ne však všichni muži byli popraveni v Poděbradech.

Tři z nich byli odsouzeni k smrti na hradě Křivoklátě, protože podle tehdejšího zvyku se věřilo, že katovi, který setne hlavu více než deseti lidem najednou, se sekyra navždy ztupí.

Poprava byla v těch dávných dobách vykonána v zámecké oboře. Vypráví se, že kapky havířské krve, které při popravě potřísnily celé okolí, byly zázračné.

Na dubech kolem začaly vyrůstat žaludy načervenalé barvy a tvaru havířské kapie. A voda ve studánce blízko popraviště se prý změnila v rudou tekutinu s léčivými účinky.

Jisté je jen jedno, v Poděbradech byla opravdu setnuta hlava deseti havířům a železitá voda tu kdysi pramenila.