Počátky astrologie v Čechách

Historikové se domnívají, že nejstarší paleoastronomické artefakty jsou u nás spojeny s keltským osídlením. Keltové uznávali magické vlivy Slunce a Měsíce a menhiry, jichž se několik zachovalo, mají nepochybně kultovní a kalendářní význam.
Nedaleko od Prahy, v obci Makotřasy u Kladna, zkoumali odborníci několik let zvláštní stavbu. Jde o čtvercové ohrazení o straně asi 300 metrů, které uzavírá plochu téměř 9 hektarů. Stavitelé museli mít zkušenosti s používáním základních geometrických pravidel. Délka strany čtverce tvořeného příkopem a dřevěnou ohradou přepočítaná na tzv. megalitické yardy, dává číslo 360, tedy zhruba počet dní v roce.
Mimořádně zajímavou památkou je keltská svatyně u Libenice na Kutnohorsku, jejíž vznik se nyní datuje do počátku 3.stol. př.n.l. Předpokládá se, že sloužila také jako astronomická pozorovatelna. O první keltské noci na přelomu starého a nového roku se tu konaly náboženské obřady s obětmi, věnované kultu předků. Tato tradice vstoupila později do křesťanského kalendáře jako svátek všech svatých (2.listopadu).
Na počátku našeho letopočtu procházely naším územím významné obchodní stezky a římské předsunuté pozice legií nacházíme i na levém břehu Dunaje.
Z roku 141 n.l. pochází zatím nejstarší písemná zmínka o našem území, shodou okolností z pera astronoma, astrologa a geografa Ptolemaia. O obyvatelích se však nezmiňuje. Slované osídlili tuto oblast až později, snad v 5.stol. Neznali písmo, ale byly u nich velmi příznivé podmínky pro rozvoj astrální mytologie. Hluboký vztah k přírodě zřejmě byl důvodem, proč naše předky byzantští a arabští cestovatelé nazývali "zvlášť horlivými ctiteli nebeských těles".
Až do příchodu prvních křesťanských misionářů používali Slované poměrně dokonalý lunisolární kalendář, v němž se délka roku určovala podle Slunce a délka měsíců podle fází Měsíce. Rozdíl mezi měsíčním a slunečním rokem upravovali vkládáním 13.měsíce, nazývaného hruden, a to sedmkrát za 19 let.
Teprve za misionářského působení Metoděje na Moravě a v Čechách začali Slované používat sluneční, juliánský kalendář v souladu s ustanovením nicejského koncilu z roku 325. Nový rok se však slavil již 25.prosince, ve stejné době, kdy byly velké pohanské obřady kolem zimního slunovratu.
Staroslovanské hroby a pohřebiště byly často orientovány směrem k východu (a nikoliv podle místa východu Slunce v té roční době). Také první křesťanské kostelíky z doby irsko-skotských misionářů v počátcích Velkomoravské říše byly poměrně přesně orientovány podle světových stran, tedy oltářem k východu. To svědčí o značné přesnosti astronomických pozorování.
Koncem 10.stol. vyrůstá na břehu Vltavy středisko obchodu na cestě mezi východem a západem - Praha. K jejímu rozvoji jistě přispěla i ražba vlastních denárů.     

převzato z časopisu Natura Plus (https://natura.baf.cz)