Po roce 1950 zmizela řada vzácných tisků i majetek

Důsledkem obsazení klášterů byly mimo jiné i obrovské škody na kulturním dědictví národa. Mnohé kláštery byly unikátní architektonické památky. Zmizela řada vzácných tisků, byl rozkraden cenný majetek, jako například starobylý nábytek a podobně.

Krátce po Akci K následovala podobně koncipovaná, ale mnohem pozvolnější Akce Ř, která byla namířena proti ženským řádům. Akce B, která měla vést k formální likvidaci všech řádů, se už z větší části neuskutečnila.

Internace duchovních probíhala do roku 1953, kdy se začíná opouštět největší stalinismus, dodal Jaroslav Šebek.

"V internaci se řeholníci nesměli společně příliš stýkat, byla to spíš forma vězeňské internace. Někteří z nich pracovali. Z této internace byli někteří dále vybíráni do tzv. monstrprocesů a byli ještě odsouzeni k vysokým trestům v rámci těch politických procesů."

Na rozdíl od Česka docházelo při obsazování klášterů na Slovensku k protestům. Bylo to tím, že Slovensko bylo více katolické?

"Na Slovensku byly všechny akce proti církvi provázeny nespokojeností veřejnosti. Docházelo i ke střetům s policejními jednotkami. Souviselo to skutečně s tím, že na Slovensku míra religiozity byla mnohem větší než v Čechách."

Bylo zlikvidováno 219 řeholních domů, jak byly potom využity?

"Kláštery byly vesměs využity k vojenským účelům, vznikaly z nich kasárna. Například klášter v Teplé u Mariánských Lázní byl vojenskou přítomností výrazně zdevastován. Z kláštera na Velehradě vzniklo zařízení sociálních služeb. V některých byly vybudovány sklady. V benediktínském klášteře na Břevnově dokonce sídlila Státní bezpečnost. Využití bylo rozmanité, nikoli však primárně kulturní."

Podařilo se někomu během zatýkání nebo internací uniknout?

"To byly opravdu ojedinělé případy. Spíše unikli kněží, kteří se pak skrývali. Většina řeholníků, kněží, duchovních a chlapců, kteří tam trávili noviciát, byli internováni."